Mančí a Jonáš není první setkání autorky Milady Motlové s ilustrátorkou Markétou Prachatickou, Navíc se tentokrát sešly nad kočičím příběhem, oblíbeném tématu nejen knížek pro děti a mládež.

manci jonas

Kočka je jiné stvoření než pes, to snad nejlépe vystihl kdysi pan Kipling v příběhu O kočce, která chodila sama.
Povahu koťátek, které vyrostou v kočenky a velmi dobře rozpoznají, že si je jejich lidi zaslouží, autorka vypsala do jednotlivých kapitol, které lze předčítat i předškolním dětem na spaní. Je to čtení poutavé a děti se s kočičími hrdiny ztotožní, prožívají s nimi denní dobrodružství, i noční výpravy, přes námluvy i všechny smutné a veselé zážitky, tak jak je život přináší.

Kdysi napsal jiný pan spisovatel Václav Čtvrtek Kočičiny kocourka Damiána a pojal celé vyprávění jako velkou slovní hříčku.
Milena Lukešová napsala ve své Knížce pro Lucinku kocoura Dominika tak sugestivně, až s námi jeden kocour Dominik setrval dvacet let.
Pan Hrabal má své kočenky v knihách pro dospělé… 

Určitě se touto knížkou naučíte mít kočky rádi, pokud už jim nefandíte, budete prožívat s dětmi při čtení všechny kočičí radosti a starosti, a ještě se navíc potěšíte doprovodnými kočkami z dílny rovněž vynikající ilustrátorky Markéty Prachatické.

Knížku všem milovníkům koček a nejen jim vřele doporučujeme.

Vydala Euromedia-Knižní klub, 2014


Inspirující myšlenky...

Podíváme-li se kdekoli do historie veřejného školství a povinné školní docházky, najdeme u kořene ani ne tak mylný altruismus, jako spíše vědomou snahu vytvořit z lidí takovou masu, jakou si přály politické elity. Tvrdohlavé menšiny měly být donuceny splynout s většinovou masou. Všem občanům měly být neustále vštěpovány občanské povinnosti, které vždy zahrnovaly poslušnost státnímu aparátu. Ovšem, jestliže má být masa obyvatelstva vzdělávána ve státních školách, jak by se mohly státní školy nestat mocným nástrojem pro hlásání poslušnosti státním autoritám?
Murray N. Rothbard