oknodokomina150.jpgJmenuje se Okno do komína, autorkou textu je Ivona Březinová a ilustrátorkou, která dala vznik nádherným obrázkům, Vlasta Baránková. V nejbližších dnech ji budou držet v rukou tisíce malých čtenářů. Spolu s klukem Lukem nahlédnou tajemným starým komínem třeba až do Afriky. Budou kamarádit s čápy, s holčičkou Nelkou a také se Štěpánem Pánem, který opravdu nezkazí žádnou legraci. 

Také byste si chtěli Okno do komína přečíst? Nebo se do něj aspoň podívat? Tak jednoduché to nebude. Tahle kniha není pro každého. A získat ji, to není jen tak. V knihkupectvích po ní nepátrejte, bylo by to marné. Nebude tam. A přitom vyšla v nákladu téměř deset tisíc výtisků, které zanedlouho budou mít svého majitele. Jak se jim to podařilo?
Museli splňovat dvě podmínky: být malým školákem a ještě se prostřednictvím školy nebo veřejné knihovny zapojit do projektu na podporu čtenářské gramotnosti.

Chvályhodný projekt Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy se jmenuje Už jsem čtenář – Knížka pro prvňáčka a vznikl v Národní pedagogické knihovně Komenského, jednoho z pracovišť Ústavu pro informace ve vzdělávání z iniciativy Ivany Hutařové. Škol, které se prostřednictvím knihy Okno do komína rozhodly podpořit rozvoj zájmu dětí o čtení, je 255 a jsou ze všech koutů republiky.

Už brzy se tedy dostane mnohým malým čtenářům, kteří ji dostanou za odměnu jako dárek. Jako připomínku významné události, a sice toho, že se z človíčka stal čtenář.

Inspirující myšlenky...

Skromnost je v podstatě společenská ctnost, svědčí o velikém vzdělání; je to sebezapření směrem ven, sebezapření, které proto, že vychází z veliké vnitřní hodnoty, je považováno za nejvyšší vlastnost člověka. A tak slyšíme, že dav chválí u nejznamenitějších lidí především skromnost, aniž se nějak zvlášť dává strhnout ostatními kvalitami. Skromnost je však vždycky spojena s licoměrností a je to jistý druh lichocení, které je tím účinnější, protože nevtíravě dělá druhému dobře, nemate jej v jeho blaženém sebecitu. Avšak všechno, co se nazývá dobrou společností, spočívá ve stále rostoucím popření sama sebe, takže societa se nakonec bude rovnat absolutní nule.
Johann Wolfgang Goethe