Jedna z nejlepších dětských knížek Zdeňka Karla Slabého Dášenka a Pumprlík poprvé vyšla před rovným půlstoletím (1967), a když se nedávno v hezké podobě vrátila v reedici nakladatelství Grada Publishing, ukázalo se, že nezestárla.

dasenka-pumprlik-slaby-buchalova

Někdy je stará dětská kniha k ničemu. Někdy ji nemá smysl ani přepracovávat. Ovšem v případě knihy Dášenka a Pumprlík to věru neplatí.
Snad proto ne, že autor umí vnímat rovnou ryzí dřeň světa děcek a předvádí duši holčičky Dášenky prostřednictvím vcelku dokonale a pěkně hutné zkratky. Šest kapitol mu na to stačí. dokonale.

Příběh - vedle mnoha dalších – propojil tyto dva silné motivy.
1. Pokud jen možno pravidelné vyprávění rodičem vymýšlených pohádek před usnutím.
2. Známou potřebu malých dětí mít imaginárního kamaráda (v našem případě takzvaného Pumprlíka).
Tento Pumprlík ovšem není medvídek a nejde ani o hrací pannu. Na úplně poslední straně radí ZKS následovně:
Pro ty, kteří Pumprlíka pořád ještě nemají a marně ho shánějí po obchodech jako Káťa se Zuzankou (To jsou hrdinčiny kamarádky. Pozn. IF), mám radu.
Připravte mu domeček, třeba z krabičky od napínáčků nebo od zápalek (tu vám určitě věnuje tatínek nebo maminka, ale pozor: bez zápalek!), zařiďte mu v ní pěkný pokojíček, a uvidíte, jestli se nějakému Pumprlíkovi zalíbí a on se k vám nastěhuje. A když bude mít celý Pohádkový jízdní řád v malinkatém malíčku, máte vyhráno. Zaveze vás na létajícím koberečku, kam si zamanete. Napřed ovšem musíte usnout – jinak za vámi nepřijde.
Tak šťastné cestování!

buchalova-pumprlik

Jedním ze zajímavých prvků knihy, kterým autor fakticky zabojoval proti dětskému zlobení jako takovému, je motiv zakázání stereotypu. A právě dík němu se - na straně 52 - dočteme:

Děti, které žijí ve Zlobilanech, mají jednu jedinou povinnost – zlobit a tropit neplechy. Den co den a noc co noc. Že je to snadné? Nevěřte tomu. Musí totiž zlobit pořád jinak, nikdy se nesmějí opakovat. Představte si, když vyzlobí všechny zlobivé nápady a nevědí, jak zlobit dál! Když už na nic nemohou přijít! Ta ostuda!

Knížka má neuvěřitelný spád a jako by letmo zachycuje život děvčátka nejenom ve snech, ale i v realitě.

A pointa? Ano, nechybí. A ne, pointy by se neměly prozrazovat; u padesát let staré knížky to ale snad udělat mohu.
Titulní hrdinka navštíví díky opakovanému snění, autorově alter egu a také díky Pumprlíkovi a jeho kouzlům celou škálu krajů. Ty vrcholí krajem zvaným Hračany. Zde si lze „dokonale“ hrát - a hrát a hrát - se vším možným i nemožným, avšak přesto to nestačí a nejpodstatnějšími se nakonec ukazují dva „obyčejní“ spoluhráči ze školky Milenka a Karlík, na které se hrdinka těší a s nimiž si hrává na docela obyčejný vlak.

Zdeněk Karel Slabý: Dášenka a Pumprlík. Ilustrace a návrh obálky Bára Buchalová / Grada Publishing. Praha 2015 / Kniha je určena pro děti od čtyř let.

Inspirující myšlenky...

Zkoumáme minulé věky a útrpně usmíváme, ba posmíváme se božské té naivnosti, nemotornosti a neurvalosti svých praotců, aniž by nám napadlo, že věkové pozdější budou se rovněž tak posmívati nám... Jaká je příčina, že nevznikají v mozcích našeho věku podobné myšlenky jako v mozku Homerovu, Sofoklovu, Aeschylovu, Euripidovu, Aristofanovu, Shakespearovu, Cervantesovu, Danteovu, Miltonovu, Petrarcovu, Tassonovu, Calderonovu, Moliérovu, Voltairovu, Rousseauovu a jiných? Jeť snadněji cizím mozkem mysliti, cizí myšlenkou se honositi a oblažiti sebe i jiné, než vlastní myšlenku z mozku svého vykřesati. A přece žijeme ve věku – pokroku! V čemž se ale jeví tento pokrok?
Jakub Arbes (1840 – 1914), Mozek Newtonův