Ljuba Štíplová je generacemi ověřená autorka textů pro malé děti. Tady není možné zmýlit se, každá její knížka děti zaujme. Tentokrát se autorka rozepsala o práci. Ano, přesně v duchu přísloví: Nejdřív práce, potom zábava. Práce pro malé děti však musí být hra, a zábavu v knížce zcela určitě představuje pohádka.

pohadky-na-tyden-stiplova

Knížka je určena pro první čtení, děti od šesti let, ale těm menším určitě mámy nebo tátové pomohou. Všechno se však dá s hrou zvládnout a když se objeví dokonce rádce, jde to skoro samo.

Autorka připravila pro děti několik her na každý den v týdnu a na večer jednu pohádku, která dětem přiblíží nejrůznější povolání nebo činnosti např. jaké je to být cukrářem nebo námořníkem.
Pro rodiče a děti to může být inspirace a mohou tak pokračovat další dny a týdny, vždyť je tolik her a tolik povolání.
Knížku ilustrovala Marcela Walterová a rozhodně se nejedná o první setkání těchto autorek. A můžeme říci, že v této oblasti velmi povedené.

hratky stiplova 450

Pohádky na týden a hrátky každý den / Ljuba Štíplová / Ilustruje Marcela Walterová / Vydala Euromedia - Knižní klub, 2008

Ukázka z knížky:

Bylo jedno království, v tom království hrad, na hradě princezna Nehajanka a s tou Nehajankou velké trápení. Když ji večer uložili do postýlky, začala mela, že i korouhvička na věži se otáčela, jestli k hradu netáhne nepřítel.
Netáhl. To jen Nehajanka, místo aby se jí zavíraly oči, byla čilá jak pěnkava. Skákala po peřině, hopsala na polštáři a k tomu si notovala rozpustilou písničku:

Ne a ne a nechci spát,
už jsem spala kolikrát.
Hopsa hejsa tanana,
budu skákat do rána.
Hé hop!
Héé hop!!
Hééé hop!!!

S tebou by si snadno poradili. Ale že to škvrně byla urozená princeznička, probudili nejstaršího rádce, co už byl bezzubý a obrůstal mechem ploníkem.
„Nejošvědčenějším proštředkem k ušpání prinčezniček je četba že štaré moudré knížky o laškavém dítku královškém,“ poradil rádce.
Ještě ani nedomluvil a už stál princezničce u postýlky královský předčitatel a četl z oné moudré knížky:
„Jak si počíná hodné a laskavé dítko královské při odchodu do královských hajan? Hodné a laskavé dítko se milostivě uloží na královskou postýlku, natáhne laskavě královskou ručku, aby uchopilo královskou peřinku, a tu vznešeně přitáhne až po královskou bradičku. Položí svou urozenou hlavinku na královský polštářek, spanilomyslně sklapne královskou pusinku, zamhouří očka a ráčím  královsky usnout.“
Jenže to právě Nehajanka neráčila! Naopak. Byla čiperná jak sýkorka. Šup na peřinku, hup na polštář – a k tomu zase spustila tu prostořekou písničku


Inspirující myšlenky...

Ano, takový byl můj úděl už od dětství! Hluboce jsem vnímal dobro a zlo. Nikdo mě nelaskal, všichni mě uráželi. Zrodila se ve mně pomstychtivost. Byl jsem smutný, ostatní děti byly veselé a žvatlavé. Cítil jsem se nad ně povýšen, ale všichni mě ponižovali. Začal jsem závidět. Rád bych byl miloval celý svět, ale nikdo mě nepochopil – naučil jsem se nenávidět. Mé bezbarvé mládí uplynulo v zápolení s vlastním nitrem i se světem. Své nejlepší city jsem ze strachu před výsměchem pochoval v hlubinách srdce a tam odumřely. Když jsem dobře poznal svět a páky společnosti, stal jsem se mistrem ve vědě života, ale viděl jsem, jak jsou jiní šťastní bez umění a využívají zadarmo těch výhod, o které já jsem tak úporně bojoval. A tu se v mých prsou zrodilo zoufalství. Stal jsem se mravním mrzákem. Jestli se vám zdá moje zpověď směšná – prosím, smějte se. Ujišťuji vás, že mě to ani dost málo nebude mrzet.
Lermontov, Hrdina naší doby