zakerne_kereKniha je psána pro nejmenší děti a předškoláky a seznámí je pomocí jednoduchého pohádkového příběhu s nejběžnějšími jedovatými rostlinami v jejich okolí.

Zlý čaroděj Rulík Zlomocný postrádá ve svém zchátralém starém hradě přičinlivou ženskou ruku. (Sám totiž uklízí jen velmi nerad, a protože ho k tomu nikdo nenutí, neuklízí jednoduše nikdy.) Taky se trochu nudí. Když potom náhodou zahlédne půvabnou a čarokrásnou vílu Vincencii, je rozhodnuto. Protože Rulík ví, že dobrovolně vílu do služby nedostane, začaruje ji jedovatou mocí rostlin – věnečkem z větviček jedovatých keřů.

Ale víla Vincencie naštěstí není sama. Její sestry se okamžitě vydají na dalekou a nebezpečnou pouť, aby zlé kouzlo bídného čaroděje zlomily. Na cestě poznají spoustu keřových skřítků a dětští čtenáři se tak nenásilnou formou seznámí s nejběžnějšími jedovatými keři.
Příběh doprovázejí krásné, působivé a křehké ilustrace Evy Chupíkové.

Zákeřné keře  |  Daniela Krolupperová – ilustrace Eva Chupíková  | Vydal Portál, 2011


Ukázka z knihy:

Ale líp nebylo. Bylo hůř.   
Odkudsi z dálky se ozvalo strašlivé zamňoukání. Všichni okamžitě poznali Skulíka, víložravého kocoura. Ani se nestačili vyděsit a už slyšeli jeho tlapy. Měkce doskočil kousek od nich.
„Hele, svačinka za mnou přišla,“ prohlásil spokojeně. Nechutně a dost strašidelně zamlaskal. Vílám bylo úzko.
„No, teď jsem si pochutnal na přípotoční kryse, mám plné bříško,“ sděloval Skulík. „Takže si napřed na chvíli schrupnu a pak vás všechny slupnu!!“
Po těch slovech kocour vyskočil na nedaleký strom a na větvi spokojeně usnul.
Vyděšené víly se rozplakaly. Všechny, i ty nejstatečnější „Je s námi konec…“ naříkaly. To bylo žalu!
Skulík pochrupoval a ráno se kvapem blížilo. Už se zdálo, že je všechno ztraceno. Najednou se husté kapradiní pohnulo. Mezi listy se objevila úzká cestička.

chupikova


Inspirující myšlenky...

To je naprostá pravda, pomyslel si. Mezi cudností a politickou ortodoxií je přímá a těsná spojitost. Jak jinak se dá udržet ve správné poloze strach, nenávist a šílená lehkověrnost, které Strana potřebuje u svých členů, než tím, že se potlačí nějaký mocný pud a použije se ho jako hnací síly? Sexuální pud je pro Stranu nebezpečný, a tak ho Strana obrátila ve svůj prospěch. Stejný trik provedla s rodičovským instinktem. Rodina se totiž nedá zrušit a oni vlastně lidi povzbuzují, aby měli své děti rádi skoro starodávným způsobem. Na druhé straně jsou však děti systematicky popuzovány proti rodičům a vedeny k tomu, aby je špehovaly a podávaly zprávy o jejich úchylkách. Rodina se tak vlastně stala jakousi prodlouženou rukou Ideopolicie. Nástrojem, jehož prostřednictvím je člověk ve dne v noci obklopen informátory, kteří ho důvěrně znají...
Orwell, 1984