Spisovatel, filmař, profesor práva, komentátor a publicista Joel Bakan je autorem poměrně nedávno vydané knihy s názvem Dětství pod palbou, která nese podtitul Jak velký byznys ovlivňuje děti. Záběr autora je poměrně široký a snaží se postihnout všechny zásadní vlivy, které mají v současné době negativní dopad na děti a jejich životy.

detstvi pod palbou


Autor za zlomovou dobu považuje rok 1980, kdy se dostal k moci R. Reagan a M. Thatcherová. Začíná éra neoliberalismu, korporace jsou zbaveny regulačních omezení – nastává bod zlomu v ekonomických a sociálních dějinách.

První kapitola knihy je věnována počítačovým hrám a základním principům dobývání emocí z dětí.
Proč jsou počítačové hry pro děti tak přitažlivé? Základním pilířem úspěchu je propracovaná manipulace s emocemi dětí – strachem a láskou. První emoce je využívaná např. při hrách využívající násilí, druhá emoce při hrách zaměřených na dovádění s roztomilými virtuálními postavičkami domácích mazlíčků. Oba přístupy jsou naprosto srovnatelné. K virtuálním mazlíčkům děti přilnou, vytvoří se emoční pouto, a neustále se k nim vracejí. Smyslem her je přimět hráče, aby hrál pořád a tahat z nich peníze. Jak to udělat? Např. odměňovat podle proměnlivého plánu, ale často (dárky pro mazlíčky, virtuální peníze/bonusy, za které se dá pro ně něco koupit…), či je potrestat, když přestanou hrát, nebo hrají-li příliš málo (mazlíček třeba onemocní). Za virtuální peníze se však samozřejmě tvrdě platí.

Firmy využívají i osobní psychografiku dětí, kterou získávají analyzováním navštěvovaností webových stránek, jaké informace sdílejí na sociálních sítích, a které výrobky si kupují online. Z toho všeho se vytvářejí komplexní profily jednotlivců. Tvůrcům her pomáhají i behaviorální studie proveden0 na krysách, holubech a šimpanzích, které pak aplikují při tvorbě svých her.

Firmy rychle poznaly, že děti již nejsou jen konzumenti sladkostí, ale jsou silnou skupinou s vlastními penězi a vlivem na peněženku svých rodičů.

V knize je zmíněn i enormní nárůst počtu diagnóz dětských duševních poruch.
Skok téměř z nuly v roce 1980 na desítky miliónů dětí. Farmaceutické firmy dlouhodobě propagovaly výhody psychofarmak a bagatelizovaly vedlejší účinky těchto léků. Dětská psychiatrie se stala velmi výnosnou oblastí podnikání. Vítanými pomocníky jsou i některé kapacity lékařského oboru, které za velmi tučné peníze propagují výrobky farmaceutických firem a jsou s nimi úzce spjaty. Někteří lékaři dokonce slibují, že jejich výzkumy budou mít pro firmy výhodné výsledky. Hranice mezi lékařskou vědou a marketingem farmaceutických firem se stírají. Společnosti vyrábějící léky je testují, ale běžně zveřejňují jen jejich pozitivní výsledky – o negativních mlčí. Pouhá polovina testů antidepresiv přináší pozitivní výsledky, ale téměř všechny výsledky uveřejňované v lékařských časopisech jsou pozitivní. Lékaři se tak rozhodují na základě zkreslených informací. Již stovky dětských pacientů to stálo i život.

Jedna stať je věnována i nebezpečným chemickým látkám, které i ve velmi malém množství decimují dětskou populaci a zdraví novorozenců.
Jmenujme např. bisfenol A (narušuje hormonální systém člověka), polybromované difenylethery (při jejich nadměrném zahřívání či spalování se mohou z těchto látek uvolňovat velmi toxické látky) a ftaláty (používají se hlavně jako změkčovadla do plastů). Ftaláty jsou často ve hračkách, které děti s oblibou vkládají do pusy.

Část knihy se zabývá i problematikou amerického školství, které od 80. let prochází radikální reformou - privatizací veřejného sektoru.
Cílem je veřejné školství transformovat na partnerství řízené trhem. Jeden pilotní projekt byl již vyzkoušen v Chicagu. Více než 60 škol bylo zavřeno a více než 100 jich bylo otevřeno v rámci projektu Renesance 2010. Výsledky jsou tristní – nadělalo se více škody než užitku. Tato zkušenost ale reformátory nikterak neodradila a pokračuje se dál.

Velmi poučná je i kapitola o zavádění standardizovaných testů v amerických školách, které mají hodnotit učitele i školy a vytvářet „odpovědnost“.
Výsledky srovnávacích testů, jejichž přínos je více než sporný, pak hodnotí soukromé společnosti. Protože se snaží minimalizovat své náklady, tak hodnocení končí v rukách zaměstnanců/brigádníků, z nichž mnozí jsou „cvoci a opilci“, jak poznamenal jeden člověk s patnáctiletou praxí, který v jedné takové společnosti pracoval. Podle toho hodnocení také vypadá, nehledě na velmi časné podvádění.

V knize nenajdeme žádné konspirační teorie, vše je podloženo a kniha obsahuje značné množství odkazů na prameny a citace. Čtení je to mnohdy neradostné (např. dětská práce na farmách), ale kniha za přečtení a zamyšlení určitě stojí.


Inspirující myšlenky...

Život je stejně divná věc. Proč lidi ustavičně touží po životě? Je to hra, ve který žádnej člověk nevyhraje. Žít, to znamená do úmoru se dřít a snášet útrapy. Těžký je žít. V bolesti nemluvně vsaje první dech, v bolesti starej člověk vydechne naposledy a všecky jeho dni jsou plný trápení a zármutku. A přece klopejtá a potácí se do otevřený náruče smrti s hlavou otočenou dozadu a zápasí až doposledka. A smrt je laskavá. Přece právě život a věci života člověku ubližujou. A přesto milujem život a nenávidíme smrt. To je hrozně divný.
Jack London: Ženská statečnost