Kultura je nejen návštěva Národního divadla, ale také způsob jak si rozumíme ze Sluncem a Měsícem, píše se v předmluvě knihy Kameny a hvězdy. Václav Cílek, geolog, populární spisovatel, esejista ve svých knihách dlouhodobě odkrývá nečekané souvislosti i kouzlo poznávání a vědění v oblastech, které jsou pro většinu lidí skryté.

kameny hvezdy cilek


Kniha se nezabývá jen poznáváním starobylých kamenných řad a uskupení v severozápadní Evropě, v okolí Kounova a Domoušic, ale především klade otázky, které nás nutí přehodnocovat naše znalosti a stereotypní pohledy na historii a současné vědění, jakožto pochopení dějů jež jsou našim běžným smyslům skryty. Knihu proto můžeme číst jako jeden ze způsobů, jak se dívat na kosmický aspekt české krajiny, jak slučovat nebe a zemi.
To co knihu bezesporu spojuje v různých podobách je láska k zemi a obdiv k kvězdám. Něco, co nacházíme v dílech mnoha autorů, včetně Karla Hynka Máchy.

V knize jsou uveřejněny texty učitele V.E. Babka o Českém Středohoří a inspirující text Johannese Keplera z roku 1601, De Fundamentis Astrologiae Certioribus aneb K pevnějším základům astrologie!

Kameny a hvězdy / Václav Cílek / Dokořán, 2014

Výpisky z knihy:

...Kameny v sobě často obsahují nepravidelnosti, třeba v žulách bývá "pecka", oválný úlomek nějaké tmavší dioritické horniny. Někdy vystupuje jako reliéf, jindy se vyloupne a vytvoří důlek. Podobně i v křemenech bývají křemenné valounky či různé strukturální nepravidelnosti. Pověsti a srovnávací studie kulturních antropologů často hovoří o oku nebo o dvou očích kamene. Může to být spuštěné víčko spícího oka, které se v jednu chvíli otevře a pak usne na další staletí.

...Čeněk Zíbrt v „Seznamu pověr a zvyklostí pohanských“ vypočítává kázání a zákazy, ve kterých církev horlí proti uctívání výšin a kamenů. První zmínky jsou zaznamenány již v bibli, ale od 6. až do 12. století se setkáváme s opakovanými výzvami, aby pohanské kameny byly rozmetány a jejich ctitelům byl zakázán vstup do kostela, a tedy odepřeny svátosti. Uctívání kamenů ve středověku podle starých pramenů znamenalo, že pod kameny byla rozsvěcována světla a lidé k nim přinášeli chléb a další obětiny. Poslední církevní zákaz uctívání kamenů pochází z Irska až z poloviny 17. století.

...O těchto věcech je třeba psát, jinak nabudeme dojmu, že skutečné menhiry u nás neexistují, takže kameny a jejich okolí není třeba chránit. Právě naopak, přesyceni postmodernou plnou náhražek skutečných věcí budeme vděčni za každý kousek pravěku, strom, pramen a vítr (jednou bych měl napsat knihu o větru, protože jsme ho přestali vnímat). Archeologové o našich menhirech píší neradi, protože upadají v podezření, že nejsou dostatečně vědečtí. Ubližuje to jejich pověsti i kariéře.

...Klepec, přirozený žulový skalní útvar nedaleko románských Tismic u Českého Brodu. Těžko si umíme představit, že by jeden z nejnápadnějších žulových kamenů středních Čech unikl pozornosti pravěkých lidí. To se týká i kamenů jako je Podlešínská jehla ve staré sídlení oblasti nedaleko Knovíze, Olovnické skalky pod Budčí a dalších míst.

...Když zvážím počet kamenů, které bez ohledu na archeologický důkaz vypadají jako menhiry, dojdu k počtu možná až 60 kamenů, ale protože jich mnoho neznám, tak jich může být přes stovku a další budou objeveny. Odhadl bych proto, že na našem území může být tak 100-200 pravěkých vztyčených kamenů. Archeologické doklady se však najdou jen pod několika z nich a o zbytku se další roky budeme dohadovat. Jenže to je typická situace i pro západoevropské menhiry! O mnoha z nich věříme, že jsou menhiry jenom proto, že stojí v menhirovém kraji a nedaleko se nalézá dlouhý hrob s datovatelnou keramikou. Zde musíme přijmout, že nejistota původu, účelu a stáří je charakteristickým obecným rysem menhirů a kamenných řad a trvá celá desetiletí, ne-li víc jak sto let, než se trochu rozptýlí.

Nová éra stavění menhirů začala počátkem 90. let a od té doby bylo vztyčeno nejméně 200 či spíš 500 kamenů. Je to nehomogenní skupina kamenů stavěných na odiv i jako soukromý obřad. Většina z nich je zbytečných a nerespektuje megalitické feng-šuej, jiné jsou i přes své mládí krásné a obohacují nás. Rovněž banky, hotely, bohaté instituce i soukromníci, kteří chtějí působit solidně a ekologicky a navíc ušetřit náklady na údržbu zeleně, si oblíbili na svých zahradách či ve foyeru kamenná uskupení. Tišší poutníci po megalitech se na tyto výtvory dívají v lepším případě jako na velké nedorozumění, v horším jako na zneužití tradice. Je to něco jako vystavit si ve vchodu vycpaného rysa.
Kult kamenů začal v tureckém mezolitu na samém konci ledové doby a od té doby nikdy neskončil, jen někdy podřimuje.

Inspirující myšlenky...

Jsou lidé, kteří jsou vězni svého postavení. Neexistují kladní nebo záporní. Je jen špatně udělaná společnost, která ve výsledku upřednostňuje darebáky. Myslím, že dnes je velmi těžké najít hodně bohaté lidi, kteří by nebyli podvodníky. Odsouzení části obyvatelstva musí předcházet reforma společnosti. Jsem fascinován tím, že žijeme v době, kdy jsme přítomni krachu komunismu a kapitalismu současně. Kapitalismus vypadá zdravě, není to ale pravda. Vede ke katastrofě.
Jacques-Yves Cousteau (1910 – 1997)