opium cocteauPo smrti svého přítele Raymonda Radigueta propadá Jean Cocteau závislosti na opiu. Koncem roku 1928 podstupuje léčebnou kúru na klinice v Saint-Cloud, během níž vznikají tyto jedinečné zápisky a kresby. Kniha se svým významem a stylem řadí po bok klasických textů básníků-vizionářů Baudelaira, Rimbauda a de Quinceyho a je i zásadním textem pro recepci Cocteauovy poetiky.

„Psát pro mě znamená kreslit, splétat linie takovým způsobem, že se stávají písmem, nebo je rozplétat tak, že z písma vzniká kresba.“

„Všechno, co člověk v životě dělá, a to včetně lásky, děje se v rychlíku, který se řítí ke smrti. Kouřit opium znamená rozjetý vlak opustit; zabývat se něčím jiným než životem a smrtí.“

Jean Cocteau | Opium | vydalo Rubato, 2011
www.rubato.cz >>

Pořad o autorovi na Českém rozhlase

Ukázka z knihy:

Opium je volba. Naším jediným omylem je chtít kouřit opium a požívat stejných výsad, jako ti, kdo ho nekouří. Stává se zřídka, že kuřák opustí opium. Opium opouští jeho a zanechává vše v troskách. Je látkou, která uniká analýze, látkou živou, plnou rozmarů, schopnou se náhle obrátit proti kuřákovi. Je barometrem chorobné citlivosti. Za sychravého počasí z dýmek teče. Přijde-li kuřák na břeh moře, droga se vzdouvá, odmítá doutnat. Blízkost sněhu, bouře, mistralu ji činí neúčinnou. Přítomnost tlachavých osob jí odnímá veškerou sílu.
Zkrátka, není náročnější milenka než droga stupňující svoji žárlivost až do vykleštění kuřáka.

 

coctaeu kresby opium

Při přípavě surového opia jsou náhodně kombinovány alkaloidy. Předvídat účinky je nemožné. Přidání drossu zvyšuje vyhlídky na úspěch, ale může také zničit mistrovské dílo. Je úderem gongu rušícím melodii. Odrazuji od kombinace se sklenkou portského nebo s Fine Champagne. Doporučuji vlít litr starého červeného vína do vody, kde se namáčí surová kulička, nepřipustit k varu, sedmkrát přecedit a nechat pracovat osm dní.

----------

Kuřák udržující hygienu může celý život kouřit dvanáct dýmek denně, a nejenže bude odolnější proti chřipce, rýmě nebo angíně, ale bude i méně ohrožen než člověk, který denně vypije sklenku koňaku nebo vykouří čtyři doutníky. Sám znám osoby, které kouří jednu, tři, sedm nebo dokonce dvanáct dýmek už čtyřicet let.
Někteří vám řeknou: „Labužníci dross vyhazují.“ Jiní na to: „Labužníci nechávají své boys, ať si kouří, a sami kouří jen dross.“ Zeptáte-li se boys na nebezpečí drog, odpoví: „Dobrá droga je výživná. Dross způsobuje onemocnění.“
Neřestí opia je kouření drossu.

Stejně jako není namístě směšovat detoxikaci a její tyfoidní rekonvalescenci s vysazením a náhražkami tělesných cviků, chůze, zimních sportů, kokainu a alkoholu, není třeba považovat intoxikaci za návyk. Někteří lidé kouří jen v neděli. V neděli se bez drogy neobejdou; je to zvyk. Intoxikace poškozuje játra, postihuje nervové buňky, způsobuje zácpu, zprůsvitňuje spánky, smršťuje oční duhovku. Zvyk je rytmus, zvláštní druh hladu, který může kuřáka rozrušit, ale nemůže mu nijak uškodit.
Příznaky potřeby jsou natolik zvláštní povahy, že je nelze popsat. Představu o nich si mohou udělat pouze ošetřovatelé na klinice. (Neliší se od symptomů vážných onemocnění.) Představte si, že se Země točí o něco pomaleji a že se Měsíc trochu přibližuje.

Kolo je kolo. Opium je opium. A veškerý další luxus pochází z lidského důmyslu; tak byly bez znalosti kola a po vzoru koně vyrobeny první automobily s mechanickýma nohama.

----------

Využijme nespavosti k pokusu o nemožné: popsat potřebu opia.
Byron říká: Láska nedokáže čelit mořské nemoci. Ona potřeba, podobně jako láska, jako mořská nemoc, vše prostupuje. Odpor je zbytečný. Nejprve přichází nevolnost. Poté nastává prudké zhoršení. Představte si ticho odpovídající nářku tisíců dětí, k nimž nepřichází kojná, aby jim dala svůj prs. Milostný neklid převedený do oblasti vnímání. Vlády se zmocňuje nepřítomnost, negativní despocie.
Jevy se zpřesňují. Elektrické moaré, šampaňské v žilách, ledové vodní smrště, křeče, pot v koříncích vlasů, lepkavá ústa, rýma, slzy. Déle nečekejte. Vaše odvaha je marná. Opozdíte-li se příliš, nebudete schopni připravit si materiál a nacpat dýmku. Kuřte. Tělo neočekávalo nic jiného, než to, co je nové. Jedna dýmka stačí.

Inspirující myšlenky...

Jsme tady mezi spoustou lidí. Uprostřed tolika lidí se mě po nějaké době vždycky zmocní panika. Mám pocit, že by mě mohli duševně umačkat. Kdybych tu zůstal, asi bych se dal do křiku.... Někdy člověk přečte celou knihu a nenajde jedinou větu, kterou by si zapamatoval a mohl citovat. A co s takovou knihou, řekněte?...Naštěstí u mne lidé nezůstavují mnoho stop. Snadno na mne udělají dojem, jako loď brázdu na vodě. Ale voda se zase zavře.
Aldous Huxley, Kontrapunkt