zizek slavoj
Kapitalismus krachuje
- socialismus selhal  - důkazem toho je probíhající ekonomická krize, která zdaleka ještě neskončila a která už možná nikdy neskončí. Co bude následovat? Kniha myslitele Slavoje Žižka (20.3. 1949) otevírá řadu souvislostí každému, kdo je ochoten myslet.

zizek jednou jako tragedie


Než si na tuto otázku odpovíme, musíme se nejprve odhodlat začít znovu myslet, musíme nejprve porozumět tomu, v jaké situaci se nacházíme.
Jakkoli si namlouváme, že žijeme v postideologické době, pravdou je, že v ideologii vězíme až po uši. Ačkoli liberalismus sám sebe vydává za ztělesnění antiutopismu a triumf neoliberalismu je líčen jako znamení toho, že jsme se rozloučili s utopickými projekty zodpovědnými za hrůzy totalitarismů dvacátého století, začíná být zřejmé, že skutečnou utopickou érou byla ona šťastná 90. clintonovská léta se svou vírou, že jsme dospěli na "konec dějin", že lidstvo nakonec objevilo zázračnou formuli ideálního socioekonomického uspořádání.

Filozof, psychoanalytik a kulturní kritik Slavoj Žižek, jeden z nejpronikavějších myslitelů současnosti, ve své knize demystifikuje utopické jádro kapitalistické ideologie, které zásadním způsobem určuje jak vlastní podobu samotné krize, tak naše vnímání jejích důsledků a způsob naší reakce na ně. Rozplétá husté předivo falešných iluzí a mýtů, které nám jsou vnucovány tak mocnou silou, že jsme ztratili schopnost je vnímat. "Kapitalismus se stal Reálnem našich životů" - ovládl nás tak dokonale, že jej vnímáme jako něco natolik přirozeného a samozřejmého jako vzduch, který dýcháme.

Tato ideologická zaslepenost ovšem nepostihuje pouze pravicové liberály a "fundamentalistické" konzervativce, je do značné míry vlastní i dnešní bezradné levici, která s liberalismem umírněnějšího ražení sdílí utopický sen o "humanizaci" kapitalismu, sen o "kapitalismu s lidskou tváří", který je asi tak reálný jako dnes již zapomenutý sen o "socialismu s lidskou tváří".

Žižkova kniha, která si za své východisko bere současnou krizi, je trefnou diagnózou našeho nynějšího údělu. Objasňuje myšlenkové kořeny všech současných dominantních ideologických proudů a jejich variací - liberalismu, konzervativismu, socialismu, populismu, fundamentalismu, pravicového extremismu a ekologismu. Po zevrubné analýze současné situace si opětovně klade zásadní otázku: Socialismus selhal, kapitalismus krachuje. Co bude dále? Jeho radikálně formulovaná odpověď bude pro mnohé překvapivá, mnohé šokuje a pobouří; ty, kdož se nebojí myslet, bude inspirovat.

Slavoj Žižek: Jednou jako tragédie, podruhé jako fraška, Aneb Proč musela utopie liberalismu zemřít dvakrát | vydal Rybka Publisher, 2011

Inspirující myšlenky...

Skromnost je v podstatě společenská ctnost, svědčí o velikém vzdělání; je to sebezapření směrem ven, sebezapření, které proto, že vychází z veliké vnitřní hodnoty, je považováno za nejvyšší vlastnost člověka. A tak slyšíme, že dav chválí u nejznamenitějších lidí především skromnost, aniž se nějak zvlášť dává strhnout ostatními kvalitami. Skromnost je však vždycky spojena s licoměrností a je to jistý druh lichocení, které je tím účinnější, protože nevtíravě dělá druhému dobře, nemate jej v jeho blaženém sebecitu. Avšak všechno, co se nazývá dobrou společností, spočívá ve stále rostoucím popření sama sebe, takže societa se nakonec bude rovnat absolutní nule.
Johann Wolfgang Goethe