zurivy vzdor pasoliniKorzárské spisy a Luteránské listy je 21 esejů, které jsou zuřivým křikem smutné zraněné duše. Jsou výrazem dilemat levicového intelektuála, který stále ještě používá terminologii vzatou z marxistické teorie, i když si stále více uvědomuje, že tato terminologie je tváří v tvář společnosti druhé poloviny 20. století neadekvátní - ale odmítá si uvědomit, že na této terminologii byl vybudován nejděsivější režim dvacátého století, který přinesl nesčetněkrát horší nesvobodu než tu, na kterou si on stěžuje. Hlavním Pasoliniho zájmem je člověk, jeho postavení ve společnosti, jeho hodnoty, vizáž a chování, místo kde žije, síly, které člověka formují a moc, která ho deformuje.

Pasolini se v nich projevuje jako osamělý a nesmiřitelný kritik, přesněji řečeno vyhraněnou kritičností vůči všemu a vůči všem vede svůj nerovný a zoufalý odboj vůči současnosti a vůči silám, které proměnily svět kdysi rolnické a zaostalé Itálie v noční můru postmoderní konzumní společnosti. V noční můru Itálie, která se vzhlíží v hédonismu, akulturaci a zfalšovaných hodnotách. Opakuje témata a své litanie, těžce oddychuje, z posledních sil nabíjí své kritické zbraně a nelítostně pálí kolem sebe. Míří na nás všechny a téměř nikdy nemine cíl. Pasolinimu bylo zejména v posledních letech jeho uměleckého života vytýkáno, že často mluví o oblastech, ve kterých mu chybí erudice a sečtělost - zvláště v sociologii a jí příbuzných vědách.

Pier Paolo Pasolini (1922-1975)
byl v českém prostředí doposud znám hlavně jako vynikající filmový režisér. Možná znáte české překlady Darmošlapů, Zběsilého života či Nečistých skutků - Amado Mio. Nicméně dílo tohoto velmi plodného autora zahrnuje i romány, poezii, scénáře, krátkometrážní a povídkové filmy, divadelní hry, eseje, překlady a též příležitostné malby. S odstupem téměř šestatřiceti let od Pasoliniho násilné smrti se kromě filmové tvorby považuje za nejlepší a nejvýznamnější autorova tvorba básnická a esejistická. Pasoliniho poetika čerpá ze zdánlivě nesourodé kombinace hlubokého ponoru do skutečnosti a pokročilého abstraktního myšlení, hlavním Pasoliniho zájmem je člověk, jeho postavení ve společnosti, jeho hodnoty, vzhled a chování, místo, kde žije, síly, které ho formují, a moc, jež ho deformuje

Pier Paolo Pasolini | Zuřivý vzdor | Fra, Praha 2011, přeložil Tomáš Matras

Inspirující myšlenky...

Kchung-c' (Konfucius) byl údajně jeho starším současníkem. Podle tradice se prý Konfucius, když se o tomto mudrci dozvěděl, vypravil do státu Čou, a zeptal se jej: "Co učíš o morálce? Co mi můžeš říci o pěstování dobrého charakteru?" Lao-c' se prý hlasitě rozesmál a řekl: "Jen pokud jsi nemorální, zrodí se v tobě otázky spojené s morálkou. A jen postrádáš-li charakter, začneš o něm přemítat. Charakterní člověk vůbec neví, že je něco jako charakter. Morální člověk neví, co znamená slovo morálka. Nebuď pošetilý! Nic nekultivuj. Prostě buď přirozený. Vzdej se, příteli, své pýchy a svých přání, svých povrchních gest a ctižádostivých plánů." Konfucius se údajně k Lao-c' již nikdy nevrátil...