Na literárním festivalu ve skotském Edinburghu v srpnu 2010, představil Pullman svou novou knihu Dobrý člověk Ježíš a darebák Kristus. V ní vrhl mezi čtenáře otázky o tom, kdo vlastně Ježíš byl, byl-li vůbec a o čem jsou všechny jeho slavné příběhy a jak se asi staly.

lotr-kristus-dobry-jezis


Nové Evangelium podle Philipa Pullmana

V alegorickém převyprávění začíná Pullman příběh narozením. Marie porodí dvojčata, první narozený se jmenuje Ježíš, druhý Kristus. Kristus je  od počátku neduživý, a možná proto je u Marie oblíbenější než Ježíš, který je silný, tichý a klidný. Děti vyrůstají a příběh se rozvíjí v duchu bible. Zajímavě se odvíjejí dialogy mezi Ježíšem, zaujatým modledním a morální vášni a nejistým Kristem v jakémsi podobenství o marnotratném bratrovi. Jednoho dne vstupuje do příběhu tajemný cizinec, který dáva Kristovi jasné instrukce o tom jak vést písemné záznamy. Tím je nastolený základ pro další otázky, týkající se pravdivosti v biblických příbězích a Pullman nastoluje otázky, jak byla vytvářena teologická vize bible a proč po staletí církev knihu neustále přepisovala.  
Čtenář si proto často klade základní otázku, existuje-li vůbec nějaká pravda o Ježíši? Odpověď je částečně už v části, kde cizinec promlouvá ke Kristovi: "Je čas a tamto je mimo čas. Času patří historie a mimo čas je pravda."

Kontroverzní kniha nebo další kniha probuzení z církevního temna

Samozřejmě už název  budí pobouření věřících v celém světě a zdá se, že by například katoličtí Irové mohli Pullmana žalovat, protože na člověka, který se veřejně dotknul jejich náboženského cítění, mají od prvého ledna 2010 zákon a vysokou pokutu. V eurech. Ale paradoxně i o tom, jak prorůstá politická moc s mocí náboženskou je tato kniha.

Přesto v Edinburghu Pullman o křesťanství otevřeně diskutoval s oxfordským exbiskupem Richardem Harriesem a nutno dodat, že za velkého zájmu mladého publika, což je velmi potěšující. Pullman se tak stává dalším světovým autorem, který se nebojí poukázat kriticky na křesťanskou historii bez dogmnatických a papeženských póz a pravd a zcela jistě přiměje mnoho čtenářů, aby se nad příběhy z Bible zamysleli a zvážili často velmi bizarní svědectví, které se knize knih už po staletí oevuje.

Dobrý člověk Ježíš a darebák Kristus (The Good Man Jesus and the Scoundrel Christ) je divoká a krásná kniha, ve které, stejně jako v podobenství o velkém inkvizitorovi v Bratrech Karamazových, budou pochybovat ti, kteří s ní absolutně nesouhlasí. V Pullmanopvě pohledu je Ježíš především vynikající řečník, který věří v Boží království, zatímco na straně druhé je si vědom, že většina lidských bytosti potřebuje ve svém životě pozemské pevné organizační struktury a byrokracii.
Guardian, duben 2010.

Citát z knihy:

Ježíš bojuje s Bohem v Getsemanech o budoucnosti: "Pane, kdybych si myslel, že jsi poslouchal, modlil bych se za to, aby církev postavila své jméno na tom, aby byla chudá, bezmocná  a skromná. Neměla by mít jinou autoritu kromě lásky. Neměla by vlastnit žádné nemovitosti, neměla by odsuzovat, ale jen odpouštět."

Inspirující myšlenky...

Toto bych chtěl pro své děti, kdyby byly ještě malé. Chtěl bych, aby vyrostly s pocitem, že jsou vládci svých životů. Chtěl bych, aby byly šťastné, ale také aby se staraly o štěstí druhých. Chtěl bych, aby byly emocionálně odolné, aby mohly odrážet nevyhnutelný stres a zklamání, které život občas přinese. Chtěl bych, aby měly důvěru ve svou schopnost učit se po celý život a přizpůsobit se světu, který se rok od roku mění stále rychleji. Chtěl bych, aby měly cíle, po kterých opravdu touží. Chtěl bych, aby byly schopné kriticky přemýšlet a činit racionální rozhodnutí, která jim pomohou dosáhnout jejich cílů. Chtěl bych, aby měly morální hodnoty, které pomáhají dávat smysl a strukturu jejich životům, a doufám, že to budou lidské hodnoty - hodnoty, které mají co do činění s lidskými právy a povinnostmi, a ne s pošlapáním těchto práv.
Peter Gray