akademicka priricka ceskeho jazykaZapeklitá gramatika – uleví si mnohý z nás, má-li správně užít předponu s- nebo z-, přemítá, zda kolena bolela či bolely, dumá nad psaním velkých písmen v názvech států, spolků, podniků či produktů. Zdá se, že se smí vše, ale pak je člověk „za hlupáka“. To se nikomu nelíbí, mám pravdu? Kde hledat radu? Nejlépe poradí internet – respektive internetová poradna ÚJČ. Mám tuhle virtuální pomocnici ráda, dobře se v ní orientuje, je přehledná a dokáže rychle poradit.

Je ale také pravda, že se radši probírám texty vytištěnými na papíře. Proto jsem uvítala vydání Akademické příručky českého jazyka, kterou sestavila Markéta Pravdová s Ivanou Svobodovou a která vychází právě z příručky virtuální. Oficiální anotace na příručce nás láká slovy:

Internetovou jazykovou příručku kolektivu autorů Ústavu pro jazyk český AV ČR využilo během prvních tří let od jejího zpřístupnění více než milion uživatelů. Její výkladová část nyní vychází poprvé knižně.
Najdete zde obecná poučení o českém jazyce, zejména o pravopisu, tvarosloví a některých syntaktických jevech. Ve výkladech se uvádějí i rozpory v údajích, které jednotlivé jazykové příručky přinášejí, nebo rozdíly mezi kodifikací a spisovným územ, a to s hodnotícím komentářem a doporučeným řešením. Kniha je určena jak široké veřejnosti, tak profesionálním uživatelům, zvláště učitelům a studentům.

Stvrzuji, že na rozdíl od jiných upoutávek, tato nelže a příručka doopravdy splňuje vše, co se v ní slibuje. Přehledné členění do kapitol a podkapitol, jejich podrobný rozpis už v obsahu nás vede od problému k problému.
Úžasné je množství příkladů, které autorky užily pro snazší pochopení jazykových jevů. Jsou vypovídající a aktuální, vycházejí totiž z praxe. Právě na tyto jazykové záludnosti narážejí lidé při zpracovávání textů, právě na ně se často dotazují. Autorky tedy vybraly nejčastější případy, které zde jasně a srozumitelně ozřejmují to, co se praví v krkolomných poučkách.

Mohla bych rozebírat jednotlivé kapitoly a podkapitoly, ale tak nějak mi srdce říká – proč? Je lepší vás pobídnout: nahlédněte do Internetové jazykové příručky a víte všechno i o té tištěné – tak a ještě podrobněji vám jednotlivé kapitoly odpoví na všechny záludnosti naší mateřštiny.

Jednu oblast vyzdvihnout musím! A tou je závěrečná kapitola příručky nazvaná Úprava písemností.
Díky ní mám konečně jistotu – černé na bílém, dá se říct – že úřední i osobní dopisy píši správně. Dále se tu dozvíte: jak má vypadat e-mailová zpráva, kterak se má psát adresa, kalendářní datum, časové údaje… Také v tom tápete? Také si nejste jisti? Odteď už vás to opravdu trápit nemusí! Tato pravidla, která jsou opomíjena nejen v písemnostech, ale i v grafických úpravách časopisů a knih, zatím v takovém rozsahu nikde shrnuta nebyla. Skvělý pomocník pro všechny a zejména pro redaktory! Vřele ho doporučuji všem, kteří se písemnými projevy živí, potřebují je a chtějí být v této oblasti vlastní práce dokonalými!

Příručkou jsem původně chtěla jen listovat a tu a tam se zahloubat do nějaké kapitolky, osvěžit si některá pozapomenutá pravidla a normy, nakonec jsem skončila jako čtenář české gramatiky. Skutečně. Seděla jsem v křesle a pročítala příklady, skoro jako kdybych louskala beletrii. Konečně jsem tedy pochopila, to, co mi dlouho leželo v hlavě: jak mohou některé děti číst encyklopedii heslo od hesla od začátku do konce. Nešlo mi to na rozum, teď už to chápu. Autorům příručky skládám hold – je velmi dobře sestavena a opravdu se dá číst od začátku do konce. Pro mne alespoň to bylo vzrušující čtení!

Akademická příručka českého jazyka / Markéta Pravdová, Ivana Svobodová (eds.) / Vydáno: 2014 / Vydalo nakladatelství: Academia
Jazyková příručka on-line: https://prirucka.ujc.cas.cz/


Literatura faktu – nové knihy

Metafory, kterými žijeme. Jak lidé rozummějí svému jazyku a své zkuššenosti

Přelomová kniha v pohledu na metaforu, jakož i jedno ze zakládajících děl tzv. kognitivní vědy. Poprvé vyšla v roce 1980 a o...

Světový ilustrátor Josef Lada. Nezbedné komiksy

Vyslovení jména Josefa Lady okamžitě navodí představu idylické venkovské krajiny, vodníka sedícího na vykotlané vrbě nebo ...

Martin Patřičný, sochař a spisovatel a jeho knihy o dřevě, které má duši

Martin Patřičný pracuje se dřevem, které člověka provází od jeho kořenů. Strom se objevuje v náboženstvích snad všech ku...

Čítanka. Jedinečná kniha knihomila Martina Patřičného o knížkách

„Možná nejlepší bude, když začnete číst od začátku a budete postupně pokračovat až do konce. To někteří lidé dělaj...

Evropské Vánoce v tradicích lidové kultury

Kniha s názvem Evropské Vánoce v tradicích lidové kultury zachycuje nejrůznější zvyky související s oslavou Vánoc. Tematick...

Inspirující myšlenky...

Ano, takový byl můj úděl už od dětství! Hluboce jsem vnímal dobro a zlo. Nikdo mě nelaskal, všichni mě uráželi. Zrodila se ve mně pomstychtivost. Byl jsem smutný, ostatní děti byly veselé a žvatlavé. Cítil jsem se nad ně povýšen, ale všichni mě ponižovali. Začal jsem závidět. Rád bych byl miloval celý svět, ale nikdo mě nepochopil – naučil jsem se nenávidět. Mé bezbarvé mládí uplynulo v zápolení s vlastním nitrem i se světem. Své nejlepší city jsem ze strachu před výsměchem pochoval v hlubinách srdce a tam odumřely. Když jsem dobře poznal svět a páky společnosti, stal jsem se mistrem ve vědě života, ale viděl jsem, jak jsou jiní šťastní bez umění a využívají zadarmo těch výhod, o které já jsem tak úporně bojoval. A tu se v mých prsou zrodilo zoufalství. Stal jsem se mravním mrzákem. Jestli se vám zdá moje zpověď směšná – prosím, smějte se. Ujišťuji vás, že mě to ani dost málo nebude mrzet.
Lermontov, Hrdina naší doby