o_slusnou_odmenuJak moc živilo spisovatele jen psaní? Dalo se kdy vůbec uživit jenom psaním? Na tu zajímavou, i když trošku hmotařskou otázku, odpoví knížka připravená Ústavem pro českou literaturu O slušnou odměnu bude pečováno... vyzbrojená podtitulem Ekonomické souvislosti spisovatelské profese v české kultuře 19. a 20. století.

Knížka vyšla nedávno a sestává ze čtrnácti studií, přičemž tři se samostatně věnují třem konkrétním spisovatelům nebo básníkům. Marek Přibil se zabýval Máchou, Dagmar Mocná se věnovala Nerudovi a Dita Křišťanová Zeyerovi. Tak jakpak to s nimi po HMOTAŘSKÉ stránce asi bylo? A ví se to vůbec?

Zatímco Julius Zeyer byl bez vlastního přičinění z těch tří nejbohatší, Jen Neruda se literární prací regulérně živil a musel živit a třeba Malostranské povídky by jinak nikdy nevznikly.
Tak trochu záhadou ale zůstal vloni dvousetletý Karel Hynek Mácha a jeho mecenáš.
Mecenáš existující? Mecenáš nikdy nežijící? To… se právě s jistotou neví. Ale Mácha sám určitě nebyl bohatý. Naopak.

Autorské honoráře a podvody

V další kapitole Autorské honoráře ve světle vzpomínek nakladatelů připomíná básník a redaktor Tvaru Michal Jareš i strašlivý podvod Štorch-Marienův, kterým tento charismatický nakladatel roku 1922 utajil bratrům Čapkům statisícové honoráře, zatímco za tyto "drobáky" bohorovně dělal dojem na svůdnou milenku. Jak mu už bylo vlastní. Na rozdíl od jejich korespondence, konstatuje poté decentně Michal Jareš, přecházejí pozdější vzpomínky nakladatelů finanční stránku vždycky mlčením.

A co dnes? Odhali nakladatelé finační machinace?

Pro Breňovu a Janáčkovu (editoři) knihu o živení a uživení se (a taky o živoření) českých pisálků, psavců a spisovatelů jest, myslím, příznačná i v knize uveřejněná zpráva Andrey Cesnekové, Evy Košinské a Jana Pišny o výzkumu, ne, promiňte, o pokusu o výzkum na tomto DODNES utajovaném poli. Ti tři to vzali vážně a pokusili se…, ale v podstatě marně. Z šedesáti oslovených nakladatelů totiž dnes souhlasilo s odhalením vlastní finanční politiky jenom čtrnáct, konstatovali naivní(?) badatelky a badatel sklesle, a radši tedy obraťme list na přínosnější studii editora a literárního historika Pavla Janáčka, který tu jejím prostřednictvím aplikoval na české poměry jistý statistický experiment Angličana Raymonda Williamse.

S jakým výsledkem? To by bylo na delší a odtažitější povídání, ale podstatným snad zůstalo, že mohl (rovněž charismatický) Pavel Janáček označit veškeré české spisovatele za tzv. poloviční profesionály, resp. poloviční amatéry, a to vůbec nikoli pejorativně.

Kolik autorů se zkoumalo?

Zatímco Raymond Williams prozkoumal ve Velké Británii a v Severním Irsku 321 autorů, kritiků a literárních vědců narozených v letech 1470-1920, náš Pavel Janáček zmapoval obdobných nešťastníků (a počínaje Dobnerem) přes 350, přičemž ale přibral do skupiny poněkud nesystémově i filozofy a historiky(?) a navíc prošel pouze poslední dvě století a patnácté až osmnácté století na rozdíl od Angličana raději úplně pominul…

A výsledek?
Zatím nejlepší ekonomické vyhlídky měli v Česku autoři narození v letech 1894-1928.
To se vám vyplatilo… se tak narodit, protože jenom dvě pětiny si musely na živobytí vydělávat i jinak než literaturou a hned každý čtvrtý mohl posléze "utéct" na volnou nohu. Howgh!

A nakonec malý dodatek
Tuto knížku jsem vyhrál v soutěži Portálu české literatury poté, co jsem navrhl ze všech žijících českých spisovatelů zvýšiti důchod Vladimíru Körnerovi.
Návrhem jsem bystře a znale reagoval na anketní otázku, ale jestli si tvůrce Adelheida či Údolí včel (například) větší penzi opravdu zaslouží, ve skutečnosti s jistotou netuším.
Co však tuším docela jistě? Že Körner vyšší penzi i navzdory mému ocenění od úřadů ani od státu nedostal a nikdy nedostane. A tak je to taky správné, ne?
Autor nechť jest odměňován už tím, že tvořil, plus nějakým tím minimálním či symbolickým honoráříkem na zátop.
Anebo se snad mýlím?

--------------------------- anotace ---------------------------------
O slušnou odměnu bude pečováno... Ekonomické souvislosti spisovatelské profese v české kultuře 19. a 20. století, Ústav pro českou literaturu AV 2009, 224 stran

Kniha se zabývá přehlíženou problematikou ekonomických souvislostí literární práce, jejím tématem je vztah spisovatelů k penězům, vznik a parametry literárního trhu v českých zemích, ustavování a proměny honorářové praxe, podoby patronátu, mecenátu a státní kulturní politiky v českých zemích. Jednotlivé studie napsali čeští i zahraniční literární historici, historikové kultury, odborníci na autorské právo a kulturní politiku. Materiálový záběr publikovaných studií sahá od konce 18. století do současnosti, kapitoly jsou uspořádány chronologicky a opatřeny úvodem o interdisciplinárních průnicích ekonomie a literární vědy. Na začátku a na konci souboru se nacházejí stati s teoretickým nebo historickým přesahem k celku moderní české literární kultury.

Literatura faktu – nové knihy

Čítanka. Jedinečná kniha knihomila Martina Patřičného o knížkách

„Možná nejlepší bude, když začnete číst od začátku a budete postupně pokračovat až do konce. To někteří lidé dělaj...

Metafory, kterými žijeme. Jak lidé rozummějí svému jazyku a své zkuššenosti

Přelomová kniha v pohledu na metaforu, jakož i jedno ze zakládajících děl tzv. kognitivní vědy. Poprvé vyšla v roce 1980 a o...

Martin Patřičný, sochař a spisovatel a jeho knihy o dřevě, které má duši

Martin Patřičný pracuje se dřevem, které člověka provází od jeho kořenů. Strom se objevuje v náboženstvích snad všech ku...

Evropské Vánoce v tradicích lidové kultury

Kniha s názvem Evropské Vánoce v tradicích lidové kultury zachycuje nejrůznější zvyky související s oslavou Vánoc. Tematick...

Váš pes to ví aneb co nevíte o zvířecí telepatii

Jak může pes vědět, že se jeho pán vrátí v neočekávanou dobu domů? Čím to, že kočka tuší, že nadešel čas návštěv...

Myšlenky z knih

Miloval jsem učení - to, co jsem nenáviděl, byla škola. Chodil jsem za školu, abych se něco naučil
Eric Jensen