patricny martin sochar
„Možná nejlepší bude, když začnete číst od začátku a budete postupně pokračovat až do konce. To někteří lidé dělají. Ale můžete přeskakovat i jen listovat a zastavit se tu či onde. Na vlastní triko ovšem.“ Tato slova si můžete přečíst v Úvodu Čítanky, kterou sestavil Martin Patřičný.


Jakmile uchopíte tuto knihu v měkké vazbě a začnete jí listovat, pochopíte, že autor ji tvořil celý život.
Po celou dobu, jakmile zvládl umění číst, si skládal její text v krásný příběh čtenáře. Knihomila.
Čítanka Martina Patřičného je patřičně jiná. Možná právě proto tak krásně „nabudí ke čtení“. Autor nikomu nic nevnucuje. On „jen“ píše o knížkách, které má rád, které jsou pro něj důležité a které s ním „žijí“ v jedné domácnosti.

Jak je známo, čítankami se listuje. Tu a tam oko padne na úryvek, který by si člověk měl přečíst, v jehož záhlaví najdeme informace o knize, ze které byl vzat, a autorovi, který jej sepsal. Chudé, strohé, přikazující. Proto je listování na pořádku dne.

Martin Patřičný vytvořil jiný formát – čtenářův příběh. Rozčlenil jej do kapitol, které so dotýkají různých žánrů, rozličných hrdinů a všelikého stylu.
Suma sumárum vznikl útvar, který nás vede od knihy ke knize a láká ke čtení. Autor nikomu své názory nevnucuje, nikomu se nepodbízí, on jen vypráví, co rád četl, ke kterým příběhům se vrací a proč, koho mám rád. Z řádek na nás dýchá radost i smutek, občas zavoní nostalgie. To vše umocňuje obrazový doprovod ze starých časopisů a snímky výtvarných děl autorových.

Začnete-li listovat, možná vás trošku zarazí členitá sazba – běžné písmo, kurzíva, verzálky – dokážu se zorientovat, napadne vás jistě?
Nemusíte mít žádné obavy: zaprvé autor hned na začátku napsal návod k užití (ještě před Úvodem), zadruhé (jste-li jako já a nečtete úvodní kapitoly) je vám vše zřejmé od prvních řádek. Martin Patřičný jednotlivé pasáže svých čtenářských pocitů, zážitků a komentářů důsledně rozlišuje, takže brzy budete vědět, kterak číst.

citanka patricny

Pokušení pokračovat knihou listováním je zažehnáno, začtete se do příběhu Marina Patřičného a v hlavě vám bude naskakovat současně i příběh váš.
Mně se autor mnohokrát trefil do vkusu, párkrát jsem s ním souhlasila tak napůl, v malé míře polemizovala – ale celek je opravdovým pochutnáním! Při čtení úryvků (kratších i delších) jsem brzy dostala chuť zavrtat se do regálů knihovny a vytahat staré dobré knižní kamarády, otevřít je a začíst se.

Jsem přesvědčena, že stejně Čítanka „nakopne“ i ty, co některá z děl dosud neznají. Určitě, jako já, zatouží zařadit je do vlastního příběhu, do svého celoživotního čtenářského deníku.

Čítanka-deník má skvělou formu – netradiční, moderní, byť s nostalgickými prvky.
Jenže, kdo z nás není nostalgický, vzpomíná-li na minulé časy, na to, co bylo, co nás utvářelo. A to nám klidně může být pětadvacet, ten kus nostalgie máme v sobě každý, v padesáti o to větší.

Nebudu vám psát o jednotlivých kapitolách, nebudu vám vypichovat díla, o kterých se v Čítance píše, jen vás pozvu do jejího světa. Světa voňavých knih, trefných postřehů a polemizujících soudů.
Nad stránkami knížky, která vyšla péči Nakladatelství Jonathan Livingston, jsem zažila neutuchající radost, kterou mívá každý čtenář-závislák, když si má s kým popovídat o čtení. S Martinem Patřičným se povídá patřičně příjemně. Myslím, že onu euforii, která se rozlila v mých žilách, zažije mnohý čtenář. Ne, nemyslím, jsem o tom hluboce přesvědčena.

Čítanka / Martin Patřičný / vydalo Nakladatelství Jonathan Livingston, 2014
Rozsah: 304 stran, formát 145x205, vazba šitá, měkká.
K dostání u všech dobrých knihkupců, výhradně distribuuje Kosmas, www.kosmas.cz.
Více: https://www.patricny.com/

Literatura faktu – nové knihy

Martin Patřičný, sochař a spisovatel a jeho knihy o dřevě, které má duši

Martin Patřičný pracuje se dřevem, které člověka provází od jeho kořenů. Strom se objevuje v náboženstvích snad všech ku...

Čítanka. Jedinečná kniha knihomila Martina Patřičného o knížkách

„Možná nejlepší bude, když začnete číst od začátku a budete postupně pokračovat až do konce. To někteří lidé dělaj...

Evropské Vánoce v tradicích lidové kultury

Kniha s názvem Evropské Vánoce v tradicích lidové kultury zachycuje nejrůznější zvyky související s oslavou Vánoc. Tematick...

Váš pes to ví aneb co nevíte o zvířecí telepatii

Jak může pes vědět, že se jeho pán vrátí v neočekávanou dobu domů? Čím to, že kočka tuší, že nadešel čas návštěv...

Český rok v obyčejích, říkadlech, snech, pověstech...

  Český rok v obyčejích, říkadlech, snech, pověstech, pranostikách, traumatech, pohádkách, mýtech, skutečnostech a ž...

Inspirující myšlenky...

Dolanský mlýn najednou se zastavil. Byloť to ponejprv zas po třiceti letech. Tenkrát zemřel starý mlynář, dnes jeho syn. Mlýn dolanský dle starého obyčeje se zastavil při posledním pána svého vzdechnutí a celé okolí nad nenadálým, neobvyklým tím tichem takřka zkamenělo. Štěpy v sadě, obalené květem růžovým a bílým, podivením sebou ani nepohnuly, větřík jasnou hladinu rybníka po celé ráno dovádivě rozzčeřující úžasem zatajil dech, šepotavé rákosí ostýchavě oněmělo. V olších u potoka to utichlo jako v kostele. Strnadi a drozdové o závod v lupenatém jich chládku prozpěvující ani tam již netíkli, co jim selhal průvod ze mlýna. A čáp jako starý mudrc okolo vody zamyšleně se procházeje, zůstal zaraženě na jedné noze stát; nedůvěřivě zíral k mlýnu, jakoby očekával, že bílé to stavení, oblité nejzlatějším slunéčkem májovým, asi tak neočekávaně zmizí, jako v něm zanikl klepot veselý…
Karolina Světlá, Kříž u potoka