patricny martin sochar
„Možná nejlepší bude, když začnete číst od začátku a budete postupně pokračovat až do konce. To někteří lidé dělají. Ale můžete přeskakovat i jen listovat a zastavit se tu či onde. Na vlastní triko ovšem.“ Tato slova si můžete přečíst v Úvodu Čítanky, kterou sestavil Martin Patřičný.


Jakmile uchopíte tuto knihu v měkké vazbě a začnete jí listovat, pochopíte, že autor ji tvořil celý život.
Po celou dobu, jakmile zvládl umění číst, si skládal její text v krásný příběh čtenáře. Knihomila.
Čítanka Martina Patřičného je patřičně jiná. Možná právě proto tak krásně „nabudí ke čtení“. Autor nikomu nic nevnucuje. On „jen“ píše o knížkách, které má rád, které jsou pro něj důležité a které s ním „žijí“ v jedné domácnosti.

Jak je známo, čítankami se listuje. Tu a tam oko padne na úryvek, který by si člověk měl přečíst, v jehož záhlaví najdeme informace o knize, ze které byl vzat, a autorovi, který jej sepsal. Chudé, strohé, přikazující. Proto je listování na pořádku dne.

Martin Patřičný vytvořil jiný formát – čtenářův příběh. Rozčlenil jej do kapitol, které so dotýkají různých žánrů, rozličných hrdinů a všelikého stylu.
Suma sumárum vznikl útvar, který nás vede od knihy ke knize a láká ke čtení. Autor nikomu své názory nevnucuje, nikomu se nepodbízí, on jen vypráví, co rád četl, ke kterým příběhům se vrací a proč, koho mám rád. Z řádek na nás dýchá radost i smutek, občas zavoní nostalgie. To vše umocňuje obrazový doprovod ze starých časopisů a snímky výtvarných děl autorových.

Začnete-li listovat, možná vás trošku zarazí členitá sazba – běžné písmo, kurzíva, verzálky – dokážu se zorientovat, napadne vás jistě?
Nemusíte mít žádné obavy: zaprvé autor hned na začátku napsal návod k užití (ještě před Úvodem), zadruhé (jste-li jako já a nečtete úvodní kapitoly) je vám vše zřejmé od prvních řádek. Martin Patřičný jednotlivé pasáže svých čtenářských pocitů, zážitků a komentářů důsledně rozlišuje, takže brzy budete vědět, kterak číst.

citanka patricny

Pokušení pokračovat knihou listováním je zažehnáno, začtete se do příběhu Marina Patřičného a v hlavě vám bude naskakovat současně i příběh váš.
Mně se autor mnohokrát trefil do vkusu, párkrát jsem s ním souhlasila tak napůl, v malé míře polemizovala – ale celek je opravdovým pochutnáním! Při čtení úryvků (kratších i delších) jsem brzy dostala chuť zavrtat se do regálů knihovny a vytahat staré dobré knižní kamarády, otevřít je a začíst se.

Jsem přesvědčena, že stejně Čítanka „nakopne“ i ty, co některá z děl dosud neznají. Určitě, jako já, zatouží zařadit je do vlastního příběhu, do svého celoživotního čtenářského deníku.

Čítanka-deník má skvělou formu – netradiční, moderní, byť s nostalgickými prvky.
Jenže, kdo z nás není nostalgický, vzpomíná-li na minulé časy, na to, co bylo, co nás utvářelo. A to nám klidně může být pětadvacet, ten kus nostalgie máme v sobě každý, v padesáti o to větší.

Nebudu vám psát o jednotlivých kapitolách, nebudu vám vypichovat díla, o kterých se v Čítance píše, jen vás pozvu do jejího světa. Světa voňavých knih, trefných postřehů a polemizujících soudů.
Nad stránkami knížky, která vyšla péči Nakladatelství Jonathan Livingston, jsem zažila neutuchající radost, kterou mívá každý čtenář-závislák, když si má s kým popovídat o čtení. S Martinem Patřičným se povídá patřičně příjemně. Myslím, že onu euforii, která se rozlila v mých žilách, zažije mnohý čtenář. Ne, nemyslím, jsem o tom hluboce přesvědčena.

Čítanka / Martin Patřičný / vydalo Nakladatelství Jonathan Livingston, 2014
Rozsah: 304 stran, formát 145x205, vazba šitá, měkká.
K dostání u všech dobrých knihkupců, výhradně distribuuje Kosmas, www.kosmas.cz.
Více: https://www.patricny.com/

Literatura faktu – nové knihy

Čítanka. Jedinečná kniha knihomila Martina Patřičného o knížkách

„Možná nejlepší bude, když začnete číst od začátku a budete postupně pokračovat až do konce. To někteří lidé dělaj...

Evropské Vánoce v tradicích lidové kultury

Kniha s názvem Evropské Vánoce v tradicích lidové kultury zachycuje nejrůznější zvyky související s oslavou Vánoc. Tematick...

Váš pes to ví aneb co nevíte o zvířecí telepatii

Jak může pes vědět, že se jeho pán vrátí v neočekávanou dobu domů? Čím to, že kočka tuší, že nadešel čas návštěv...

Český rok v obyčejích, říkadlech, snech, pověstech...

  Český rok v obyčejích, říkadlech, snech, pověstech, pranostikách, traumatech, pohádkách, mýtech, skutečnostech a ž...

Martin Patřičný, sochař a spisovatel a jeho knihy o dřevě, které má duši

Martin Patřičný pracuje se dřevem, které člověka provází od jeho kořenů. Strom se objevuje v náboženstvích snad všech ku...

Inspirující myšlenky...

Dokumentární film o himálajském sádhuovi jsem už kdysi viděl. Včera jsem ho zhlédl znovu, ale že by mi to něco dalo, to říct nemohu. Příroda tam nahoře ve velehorách je pěkná, cožpak o to, tu samotu bych bral taky, ale ty kecy kolem toho, to je děs! Jako by to bez toho nesmyslného prázdného tlachání a bez těch směšných rituálů a úkonů nešlo. S lidmi, a to i s těmi nejduchovnějšími, je ta potíž, že neustále moc mluví, a tudíž lžou. Stále ty dokolečka omílané vyprázdněné, nicneříkající slova bez obsahu, slova jako „Bůh“, „láska“, „mír“, „nenásilí“, „nesobeckost“, „soucit“, „lidstvo“... Vyšinutou mysl prostě nepředěláš. Z toho je vidět, jak jsou si všechna náboženství, všichni lidé podobní. Bohužel. Ale buddhisté alespoň považují zvířata za své bratry a nepodřezávají je a nežerou.
Misantrop, Reinlebensborn