Stébla trávy je Whitmanova jediná básnická sbírka a celoživotní dílo. Obsahuje 396 básní. Sbírku doplňoval a přepracovával celý život.

Nejspíš to bylo v roce 1877, kdy báseň vyšla poprvé, přes dvacet let po smrti Karla Havlíčka Borovského.

Jeffersova Pastýřka putující k dubnu je příběh jednoduchý a čtivý a přesto v něm cítíme závan starých řeckých tragédií jdoucí až na samou podstatu lidství. Jeho nadčasové, humanistické poselství je naprosto zřejmé a bude oslovovat a fascinovat čtenáře po mnoho staletí.

Mimořádný talent Jiří Orten (1919 – 1941), by mohl oslavil 100 let, kdyby nebyl na své narozeniny 30.srpna 1941, sražen na chodníku v Praze okupační německou sanitkou. Vinící nebyli nikdy potrestání, protože Orten byl pro ně jen ŽID.

Že nejsem velkým příznivcem české poezie, to asi není třeba zvláště připomínat, ani to, že považuji naše vlastní myšlení nad naší literaturou za bezkontextové a vyžadující zásadní revizi v následujících desetiletích.

Po novějších výborech Vrchol lásky (Pelc J., Mladá fronta, 1989), Pláč houslí (Fikar M., BB art, 2002) a především  Prodloužený úžas z díla Antonína Sovy, který pro Odeon v roce 1989 uspořádal Miroslav Červenka s ilustračním doprovodem Stanislava Kolíbala, vydalo Městské muzeum Antonína Sovy v Pacově  další výbor Já nikdy nechci dohotoven být. Výbor uspořádal Jakub Raš a k vydání připravil Vlastimil Simota.

Básničky a poezie o létu

Panu Stehlíkovi by bylo v roce 2018 110 let. Je znám především svou ikonickou Zemí zamyšlenou, půvabnými obrázky z cest, ale jeho poezie je stále živá.

Všichni básníci, i já, se pokoušejí každou knížkou nějak se docelit, zúplnit svůj obraz o světě, do kterého jsme byli vrženi, píše ve své sbírce Agogh Oldřich Mikulíšek a pokračuje:

Název básně Mor ho Samo Chalupky zná asi hodně lidé, i když citovat pár slok by už asi nedovedli. Ikdyž by vzpomněli na "A ty mor ho! — hoj mor ho! detvo môjho rodu / kto kradmou rukou siahne na tvoju slobodu / a čo i tam dušu dáš v tom boji divokom / Mor ty len, a voľ nebyť, ako byť otrokom."