basne bieblSvazek básní z nakladatelství Host obsahuje kompletní Bieblovy básnické knihy Věrný hlas, Zlom, Zloděj z Bagdadu, Zlatými řetězy, S lodí jež dováží čaj a kávu, Nový Ikaros, Nebe peklo ráj a Zrcadlo noci.

Kniha odstraní tak jednu z velkých mezer ve vydávání moderní české poezie: dosud básně Konstantina Biebla nevyšly v kritickém vydání.

Jeho dílo, vydávané v padesátých letech, bylo poznamenáno autocenzurou a cenzurou. Následovaly jen antologie, připravované na různé ediční úrovni.
Přítomný svazek vychází z posledních knižních vydání za autorova života před vznikem zmíněného díla. V rozsáhlém komentáři prof. Jiřího Holého srovnává dochované rukopisy, časopisecké a novinové otisky a varianty knižních vydání jednotlivých básní. Výsledkem je první souborná edice jádra básníkova díla a také bohatý materiál pro další literárně vědné bádání.

Básně / Konstantin Biebl / Host, 2014

biebl konstantin portert s knihou

Ukázky...

S lodí jež dováží čaj a kávu

S lodí jež dováží čaj a kávu
pojedu jednou na dalekou Jávu

Za měsíc loď když vypluje z Janova
stane u zeleného ostrova

Pojedem spolu já a ty
vezmeš s sebou jen kufřík a svoje rty

Pojedem okolo pyramid
loď počká až přejde Mojžíš a jeho lid

S vysokou holí a zaprášenými opánky
jde první přes mořskou trávu a rozkvetlé sasanky

Hejno ryb na suchu zvedá svá křídla jako ptáci
letí za vodou a ve vlnách se ztrácí


Tichounce

Milenko, broučku malý,
tvůj hoch se o tebe bojí.
Růže ti s tváří opadaly
na šicím stroji.

Od osmi ráno, večer do šesti,
se schýlenou hlavou sníš
ještě o štěstí.

Za čtyři sta korun měsíčně
co se tvé prsty nabolí.
Z chudých rukou chléb roste pomaleji
než na poli.

Milenko, broučku malý,
nedá mi to spáti,
proč za ty ruce, za ty ruce
tak málo se platí?

Já bych dal za ně život.


Na bílém polštáři

Na bílém polštáři vypadáš jako mulatka
   beztak ti svědčí teplejší klima
choulíš se ke mně máš na uších sluchátka
   a posloucháš koncert z Říma

Tvé vlasy voní jako vzácné koření
   Mařenko má
kdo jednou k tvým vlasům přivoní
   stane se kuřákem opia


Hvězda

Milenko moje, ty víš, že tě mám rád,
na prsou mých jsi kytičkou jarního kvítí.
Otevři okno a jdi se podívat,
jestli nám hvězda nad hlavou svítí?

Nad černou hruškou jasně zářila,
ale teď je tam tma.
Snad s nebe spadla a o zem se rozbila
hvězda má, hvězda tvá —

Hvězda je snem, tedy věčnost sama,
ta nemůže, milenko, mrtva být,
svítí tu na světě mezi náma,
abychom mohli dále žít.

Není jen mou a není jen tvou,
je hvězdou všech nešťastných lidí:
zeptej se slepce, když jde tmou —
a řekne ti, že ji vidí.


 Rusalčin pramen

Na hlučné promenádě pramenů stero
Jeden z nich chtěl by raději klid
A šero

Dobře žes přišla! Už jsem se zalek
Že je svět bez lásky
A bez rusalek


Cesta k lesu

Vždycky jsem pušku pozorně sňal
     ale nikdy tak tiše
     aby jeden hrob neprocit v Polsku

Nějaký chlad táhne po válce ze všeho železa
     vojáčku ty který máš malárii
mluv jak nás mrazila karabina
     nebo kříž polního kuráta

Studila i železná klika po návratu
     doma u dveří

Vzít pušku znamená radostnou událost za kamny
     Můj pes
už třetí z dynastie ušlechtilých Emírů
     zívá a vstává

Jednou též zahyne postřelen v cizím revíru
     běhával po svých
     domů zkusí to po krvi

O třech se ještě dobelhá k božímu trůnu

Ale teď obojkem cinká a přede mnou cupe k lesu
     za bílou zdí za námi dívá se cherubín
      za nic na světě bych se teď neobrátil

Mám pocit že jednou ten anděl nahlas mě zavolá
     že pískne přes zeď na psa
     až půjdeme spolu kolem kostela

Náš hřbitov tolik se zvětšil za války
     jeden cíp sahá až na Sibiř
padá tam padá modrošedý sníh
     a kolem křížů v houfu táhnou vlci

Hrabou v sněhu a dál se vlekou uboze
     Jejich zelené oči jsou ztracené poklady
     mrtvého cara

Jsou to nejnižší hvězdy na ruské obloze

Jeden cíp sahá až k Piavě
     na hrobě bubnují padající pomeranče
Tělo se rozpadá jako se rozpadá kabát z kopřiv
     i režná košile

Jen v srdci ocelová střela
     jako Venuše z Louvrů
     zůstane chladná

     štíhlá

     a celá

Poezie klasická – nové knihy

Karel Kryl. Rýmované komentáře nejen o politických podrazech

Na konci osmdesátých let a na začátku let devadesátých, tedy na přelomu dvou historických epoch, běžel čas veřejného živo...

Borovského Konkurs pobaví i po 150 letech. Křest sv. Vladimíra jakoby psal dnes

Nejspíš to bylo v roce 1877, kdy báseň vyšla poprvé, přes dvacet let po smrti Karla Havlíčka Borovského. ...

František Halas. Srozumitelný básník chaotické doby, který by i dnes měl co psát

Básně Františka Halase (3.10. 1901 – 27.10. 1949) jsou prosté a srozumitelné, ale přesto jeho tvorba patří k dílům nejslož...

Korespondence Vladimíra Holana. Umlkám do čekání

Stranou, v posledních letech značného, zájmu o dopisy význačných kulturních osobností překvapivě dlouho stála korespondence...

Pozůstalé básně Vítězslava Nezvala, velikána české poezie, na kterého se už zapomíná

Dílo Vítězslava Nezvala vyšlo v 39. svazcích v Československém spisovateli postupně od roku 1950 až do roku 1990, kdy jedním ...

Inspirující myšlenky...

Omezená mysl dává průchod beznaději. A beznaděj slabosti a slabost je zlo... Když jim v televizi řeknou, že hovno je dobrý a voní po vanilce (a hollywoodská produkce k tomu nemá daleko), oni ho sežerou... Krédem západní civilizace je vládnout a kontrolovat. Podle mne Západ a jeho rozum je ta choroba!
Henry Rollins, Rozhovory