bondy egon portrait
Projekt Bondyho sebraných básnických spisů si klade za cíl představit poprvé v úplnosti jeho básnickou tvorbu, včetně nově objevených či rekonstruovaných textových materiálů. Proponované tři svazky nepřinesou „pouze“ Bondyho vlastní texty, nýbrž i ediční aparát; naše edice se tak svými parametry v mnohém přibližuje kritickému vydání.


Proponované tři svazky nepřinesou „pouze“ Bondyho vlastní texty, nýbrž i ediční aparát; naše edice se tak svými parametry v mnohém přibližuje kritickému vydání. Zárukou kvalitního edičního zpracování je Martin Machovec, přední český editor, literární historik, znalec Bondyho díla a kronikář českého undergroundu.

Prvý svazek obsahuje texty z let 1947 – 1963. Rok vydání 2015

Egon Bondy (1930–2007)
je jedním z nejvýznamnějších českých básníků, prozaiků a myslitelů 20. století. Patří k „otcům zakladatelům“ českého undergroundu, jeho dílo má dodnes zásadní vliv na českou kulturu jako celek.

basnicke spisy bondy
V období, které pokrývá první svazek jeho Básnických spisů, přerušil básník studium na gymnáziu a vydal se na cestu bohémského života bez stálého pracovního poměru. Jak napsal ve vzpomínkové knize Prvních deset let, žil počátkem 50. let:

„zjevně jako individuum práce se štítící, kriminální živel a sanktusák – po několik dlouhých let. Byl jsem za tu dobu i párkrát v blázinci, ale nepomohlo to. Pro pivo jsem byl schopen všeho.“

V té době se ovšem znal s Karlem Teigem, Závišem Kalandrou, navázal přátelství s básníkem Ivo Vodseďálkem, nonkonformní literátkou Honzou Krejcarovou, později s výtvarníkem Vladimírem Boudníkem a spisovatelem Bohumilem Hrabalem. Zájem o filozofii, především marxistickou, čínskou a indickou ho přiměl  k návratu ke studiu. V roce 1957 odmaturoval, téhož roku se dostal na dálkové studium filozofie a psychologie na FF UK. Studium absolvoval v roce 1961, v letech 1957 – 1962 navíc pracoval jako noční hlídač v Národním muzeu.

„Na rozdíl od devíti svazků Básnického díla Egona Bondyho (Pražská imaginace, Praha 1990 – 1993), k nimž možno přiřadit ještě tři následující svazky obsahující Bondyho básnické sbírky z posledních let jeho života (Básně 1988 aneb Čas spíše chmurný, Dvě léta. Básně 1989 a 1990 a Ples upírů), přinášejí Bondyho Básnické spisy opravdu veškeré známé básnické texty Egona Bondyho, tedy nejen ty, které autor v 90. letech vybral pro většinou první (a vesměs ovšem též poslední) tištěná vydání. Tzv. vydání poslední ruky sice respektujeme, ale v naší komentované souborné edici ještě rozšiřujeme o texty, které byly tak či onak za autorova života vydány, a to bez ohledu na to, zda šlo o vydání samizdatová či pořízená regulérním, legálním tiskem. (…)

Ústředním principem a hlavním smyslem Básnických spisů je tedy restituce nejpůvodnějších, nejstarších textových vrstev Bondyho básnického díla, na jejichž základě pak sledujeme případný následný vývoj jednotlivých textů, přičemž hlavním kritériem pro zařazení textů je skutečnost, že ten který text či textový soubor byl v jakékoliv podobě a ve kterémkoli období autorem opravdu vydán, byť třeba jen v podobě strojopisu, jenž byl distribuován v úzkém okruhu autorových přátel.“
Z Ediční zprávy Martina Machovce

OTOČ LIST: https://www.egonbondy.info/


TOLIK JSEM VŽDYCKY SNIL O VELIKÉM DÍLE

že teď když jsem vytvořil jeho karikaturu
ani její směšnost nepoznávám
a kochám se v myšlenkách na její prodlužování

Mezi dvěma velkými karikaturami oddávám se kontemplativní lyrice
ať se svět strojí k válkám
v nichž jsem započítán v tisíci miliónech mrtvol i já
dobrodiním generálního štábu ponechávaný dosud při výkonu
svého hnidopišství
jako ostatní při své užitečné práci ve prospěch lidstva
a kladu svou pokroucenou sexualitu na roveň nevinně popraveným
perzekvovaným a umučeným
na Sibiři ve Španělsku a v Jižní Americe
kde Martynov pěje že se nám zachtělo písní
a Neruda o cibuli a dřevorubci
nemluvě ani o těch co opěvají ženu lásku a lidství

Bezpochyby je veškeré básnění onanie
a nechť je proklet ten kdo je vymyslel
a nechť je proklet ten kdo v něm pokračuje
a nechť je proklet ten kdo je čte

Neboť ukolébávám vás v iluzi že tvořím čin
když píši o vraždách a že se proti nim vzpouzím
když píši o svobodě a že pro ni žiji
když mluvím o člověku a že na něj myslím
Avšak činem to není Je to jen řeč
a skutek jak správně říkají utek

Statisíce básní byly a budou napsány
a prostí lidé se chvějí
zbožností nad velikostí ducha
nad vznešeností lidského rodu
Já ale vím a opakuji vám
že je to nejhorší podvod páchaný
na dětech z mateřské školky
Ohavnost spuštění je lidská poesie
neřestná kamufláž příjičných vředů
pozlacený nočník
kolínská stříkaná na lejno

Prašivý stud cítím když tohleto píši
protože to píši místo abych nepsal
Neboť jen přikapávám kolínské do nočníku
kroutím břichem jako tanečník v baru pedofilů
abych jim dodal něco kultury
něco šarmu něco tragičnosti
místo abych je kopl do prdele
spáchal sebevraždu
nebo si k nim přisedl do party – však jiný nejsem

Podlost s níž dovede být člověk naivní
je bezmezná
Ale nejvyšší je podlost básníka
komedianta jenž chce sklízet potlesk
a sklízí ho
neboť dodává vznešených citů

(Básně od ledna 1960 do června 1963)

Ožralá Praha

Na ulici

Po ulici choděj esenbáci
kteří dělají těžkou práci
Nad hlavou mi lítá éro
a já mám u jména numero
v seznamu na policii
neboť nedělám a jenom piji
Na domě mi visí plakát
na něm je Stalin – má modrej kabát
potom tam taky stojí
že se nás Truman bojí
Za vejkladem vidím srnce
a elektrický hrnce
U řezníka je uherskej salám Stojí tisíc korun
s babou jsem se hádal vo rum
u pultu v Metru
Měla díru ve svetru
pustili radio: že se v Ostravě dělá
líp než se dělalo včera
Vokolo jdou na špacír vojáci
to jsou pane junáci
oficíři maj epolety
aby bylo v armádě víc osvěty
Všichni shlédněte film Štědré léto
jak mysleli že to nejde a jde to
V půl šestý hlásej na ulici zprávy
že se maj přihlásit zdravý
že maj jít do výroby
pokud to nejsou veřejně činný vosoby
Taky nedostanou žádný lístky
tak to maj jistý

Na starejch zámeckejch schodech

jsem si voddech
Dole vidim Prahu
a elektrickou dráhu
Naproti je Rudolfinum
a za nim věže vod Týnu
Na řece se koupaj ženský
můžou bejt hezký
A nade mnou Hradčana
ty tvořej panoráma

V prdeli

Všechno je v prdeli
ve všední den i v neděli
Jenom ty filmy sovětský
ty jsou vědecký

Na Umprumu visí Stalin

jak ho maloval Salvador Dali
Má veliký fousy
těma to nabrousí
Pod nim choděj Umprumáci
maj nový flaušáci