kniha mlceni cina

Kniha mlčení – texty staré Číny vyšla konečně v úplné podobě antologie staré čínské poezie a myšlení. Knihu mlčení sestavil a přeložil Oldřich Král a vyšla už v roce 1971. Je reedicí antologie filosofických, magických, básnických, ale i intimních textů, která vznikala ve druhé polovině 60. let minulého století na výzvu tehdejšího Klubu přátel poezie.
Kdeže ty časy jsou, kdy stát podporoval i poezii, která měla daleko víc prostoru na propagaci, než je tomu dnes, v tzv. rozvinuté konzumní společnosti.


Texty jsou velmi staré, nejstarší pocházejí pravděpodobně i z 2. tisíciletí př.n.l.
Sinolog a překladatel Oldřich Král se tehdy pokusil žánrově pestrou ilustrovanou antologií uvést českého čtenáře čínské poezie do té krajiny za krajinou, do toho obrazu za obrazem, do toho světa za slovem. Tak vznikaly i autorovy první překlady z Knihy proměn, ze Starého Mistra a Mistra Čuanga, překlady básní mnicha Chan-šana, úryvek slavného malířského eseje Mnicha Okurky (17. století) vedle úplného překladu nejstarší básnické poetiky Lu Ťiovy (3. století) a první verze českého překladu poetologické poemy 24 starých básní o dvaceti čtyřech vlastnostech básnických z 10. století.

kniha mlceni 1

Kniha vyšla v roce 1971 kvůli cenzurním zásahům pod názvem Tao – texty staré Číny. Původní zamýšlené jméno však zůstalo nedopatřením zachováno na mikrodesce, která byla součástí většiny nákladu. Nahrávka, na níž autorovy překlady čínských filosofů a básníků čtou skuteční mistři slova jako Jan Werich, Radovan Lukavský, Václav Voska a Josef Kemr, je znovu součástí naší reedice.

Knize tehdy vtiskl nezapomenutelnou tvář typograf Oldřich Hlavsa. Reedice Galerie Zdeněk Sklenář v podání vynikajícího grafika Zdeňka Zieglera chce být tvořivou poctou tomu prvnímu vydání, všem jeho tvůrcům, kteří je tenkrát navzdory nepřátelským okolnostem podrželi a dovedli do konce.

Kniha mlčení. Texty staré Číny / Oldřich Král / Vydala Galerie Zdeněk Sklenář, 2015

Ukázky...

Dao, co se dá povědět, už není to Dao.
Jméno, co se dá jmenovat, už není to jméno.
Bezejmenné je počátkem nebe a země,
pojmenované je matkou všech věcí.
Nahlédneme do jeho tajemství, když o ně
nestojíme, zhlédneme jen jeho vnějšek, když se
po něm pídíme. To obojí ze stejného vychází,
leč různě se nazývá. Shodně je nazvem
hlubinou prvopočátku. Tento prvopočátek
prvopočátku je bránou k veškerým tajemstvím.
(Oldřich Král)

Poezie klasická – nové knihy

Básník Čchi Paj-š´ Verše od bazénu spadlé hvězdy aneb proč by měla být poezie srozumitelná

Nakladatelství Brody vydalo v roce 2002 v převodu Josefa Hejzlara sbírku čínských básní, kterou jsem shodou okolností dostal l...

Oldřich Mikulášek v poezii ztracený a znovunalezený

Přemýšlivá a krásně vroucí je Mikuláškova poezie, jež ho řadí k českým bardům, kteří nejvíc oslovili své čtenáře...

Bohumil Mathesius. Zpěvy staré Číny, nejobšírnější antologie čínské poezie

Tři sbírky čínských veršů vydané Bohuslavem Mathesiem, jsou zatím nejobšírnější antologii čínské poezie v češtině. ...

Antonín Sova. Zpěvy domova jsou klenotem české poezie

Celý druhý oddíl knihy Sovovy mluví řečí Soucitu a vzdoru: patosem, sebetrýzněním, kolektivním hněvem, planoucím akcentem ...

Malá recenze na život básníka Jana Skácela

Vždycky jsem přemýšlel, co vlastně chci od života, někdy jsem si už docela myslel, že to vím, ale nakonec to taky nebyla prav...

Inspirující myšlenky...

Mlok disponuje asi čtyřmi sty slovy; říká jen to, co slyšel nebo četl. O samostatném myšlení u něho nelze ovšem mluvit. Mlok dovede číst, ale jenom večerníky novin. Zajímá se o tytéž věci jako průměrný Angličan a reaguje na ně podobným způsobem, to jest ve směru ustálených, obecných názorů. Jeho duševní život – pokud lze o nějakém mluvit – pozůstává právě z představ a mínění toho času běžných. Jeho inteligenci není naprosto třeba přeceňovat, neboť v žádném ohledu nepřekračuje inteligenci průměrného člověka našich dnů.
Karel Čapek, Válka s mloky