Dnes již proslulá americká básnířka Sharon Oldsová (*1942 v San Francisku) takzvaně vstoupila do literatury počátkem osmdesátých let a došla si až pro Pulitzerovu cenu i Cenu Thomase Stearnse Eliota.

Těžiště Weiglovy literární činnosti spočívá především v překladech, kterých knižně publikoval více než sto. Překládal hlavně dětskou literaturu, literaturu faktu a science fiction, především z polštiny a ruštiny (Stanislaw Lem, Janusz Zajdel, Dorota Terakowska, Kir Bulyčov, Sergej Lukjaněnko, Anatolij Karpov a mnoho dalších).

Mirek Kovářík (1934), recitátor, performer, literární publicista, je jednou ze zakladatelských osobností hnutí malých divadel 60. let.

„Posledními čtyřmi sbírkami jsem se vrátil k poezii, kterou jsem psal už před léty,“ konstatuje Ivan Fontana (vlastním jménem Mojmír Soukup) závěrem své obsáhlé sbírky dvou set osmdesáti osmi básní Verše vykládané ebenem.

Pokud se kdokoli ze seniorů majících slabost pro poezii už nerozpomenul, komu Mladá fronta vydala v devětašedesátém sbírku Červotočivé světlo, ten užasl nad obsahem fyzicky nenápadné knížky o dlouhých čtyřicet pět let později, když ji čtenářské komunitě nabídlo jiné pražské nakladatelství, Pulchra.

Tance nabízejí básně autorky, která má muže, děti, zahradu, přítelkyně, své stesky i transy, která dovede prožívat barvy a složitosti světa a zaujatě, přitom čitelně o nich psát.

„Češtinu sajete už s mateřským mlékem, tu nemůžete ztratit. A i český verš je napájen mlékem a vůní českých žen. Česky jsem nikdy nepřestal mluvit ani psát. Je to jazyk, který souvisí s minulostí, krajinou, barvami a vůněmi. Kdežto francouzština je jazyk rafinovaný, dobře se v něm přemýšlí a dají se jím snadně vyjádřit nesnadné věci...

Věře Provazníkové coby chápající autorce pro děti jsme věnovali několik článků. Jen letmo jsme se zmínili o básnířce Věře Provazníkové. Její letní výběr z tvorby předkládáme dnes.

Přes 15 let psal Martin verše až jednoho dne pocítil se o ně podělit. Světlo světa spatřila útlá sbírka, kde slova lehce tečou a padají do našeho vědomí.

 
Popsat pravdivě Jiřího Charváta je asi tak jednoduché jako naučit se nazpaměť wikipedii. Spisovatel, básník, stand-up komik, performer, scenárista, podle svých vlastních slov „šéfoval copywriterům v Seznamu, pak vykouřil halucinogenní žábu, zjistil, že neexistuje a skutečnost je jen lunapark, kde si může prožít, cokoli chce“.