Naše skvělá kamarádka, spisovatelka a organizátorka, milovaná Zorka Šimůnková zemřela. Bohužel, náš neméně milovaný, její muž Pavel Kukal mi tuhle těžko uvěřitelnou zprávu nemohl vyvrátit...

Intimní sbírka intimních básní prodchnutých vírou, venkovem, moudrostí. Svou skromností a civilností výjimečný jev na české poetické scéně.

Civilní poesie civilního básníka. Neviditelný vrchol ledovce české poesie.

Kdybych byl teoretikem, formuloval bych to jednou větou: Je třeba hledat nové zdroje poezie.
Zkrátka - psát takovou poezii, která by se lidí týkala, která by je nenechala na pokoji. Poezii, která by si stoupla s paní do fronty, která by si přilehla po práci na kanape "k unavenému dělníkovi, která by se vloudila do slovníku kluků a holek.

Po mystickém NAPOSPAS (2002), úhelném díle DO EXITU NETVORA (2011) přichází na svět kniha klidnější, reflektující, smířlivá. Smířlivá však jen na první pohled. Autor tu opět před našimi zraky rozehrává typickým stylem své reflexe života...

...Nerozumím poezii, ale rozumím tomu, proč ji lidé píší. Všichni jsme kdysi psali poezii; jen málo z nás u toho zůstalo, a ještě méně zbylo těch, kteří píší skutečné básně – takové básně, které zatnou své drápky do našich srdečních svalů a už se nepustí. A právě takové básně se nacházejí v „Souhvězdí nomáda“.

Místo ženy je poezie prodchnutá severem, nostalgií i dnešním Finskem. Základní osnovou téměř celého díla je střet současné moderní ženy se starými zakořeněnými zvyklostmi.

Již čtvrtou sbírkou veršů se připomíná táborský básník Jaroslav Švadlena (*15. 8. 1948), ta poslední má název Kvantový cyklista a vydalo ji nakladatelství Zahrada v roce 2017.

Třebas by to čtenáři i přepočítali, my máme zato, že jich je devadesát, a troškařit se nám nechce ani zbla: vždyť básník sem - básník tam, jako by na tom záleželo!

"I ta nejkrásnější báseň říká, co dávno vím. / Báseň není život. / Je v pořádku, když končí nádechem." M. Děžinský: Chtěl bych dnes přijít do veselého domu.