Nedá se nesmát, když člověk čte soudobou "poezii" na "velikány" naší doby. Nedají se také zapomenout socialistické básně, jež nám lili do hlavy a pak nás nutili poslouchat idiotské projevy, tak podebné těm dnešním.

socialisticka poezie havel


A potom, že po  roce 1989 se něco změnilo. Pořád je to stejný. Hloupost se stále jmenuje hloupost. Ať je červená, modrá nebo oranžová.

Rok bez Havla
Džamila Stehlíková
(druhá část básně)

Loňský prosinec vyladil zimu do jarních tónů,
Bylo teplo, pršelo, ze severu táhla hejna ukřičených vran,
Třetí adventní neděli ráno, dřív než Reuters, loretánské zvony
Rozezněly se - Havel zemřel. Zdvižený vítr od nebeských bran
Uhasil cigaretu, rozházel kulisy a pražskou scénu otáčí,
Zůstali jsme sami - rodinné stříbro ani hokejové zlato nestačí…
Sestra Boromejka, ochránkyně lidské třtiny
Nad jeho lůžkem zašeptala Dáše:
„Byl hodný. I na své věznitele – bůh oplatí jeho činy…“
Měl pohřeb ve dnech očekávání Mesiáše.

Rok uplynul. Havlovo diodové srdce svítí Evropě. Nikdo nepláče.
Jeho stezka z Čech do dějin zarůstá provinčním bodláčím,
Ztrácí se v kamení pomníků, v dunivých ozvěnách klišé,
Ano, zemřel. Čas je vítěz a bere to nejlepší, přesněji řečeno – vše.


Gottwaldův úsměv

Otto Ježek

Když jsme si v dílně pověsili
Gottwaldův obraz nad svůj stůl,
jako by utajené síly
(věřte si nebo nevěřte)
se v každém náhle probudily.

Gottwaldův úsměv prohlížíme
před šestou ráno každý den
a než si plány přezkoušíme,
(věřte si nebo nevěřte)
tím úsměvem se potěšíme.

Jak usmívá se ten náš milý
v hukotu naší továrny!
Až někdy myslívám si chvíli,
(věřte si nebo nevěřte)
že oči jeho promluvily.

Gottwaldův úsměv vyrovnaný
nám v dílně svítí nad stolem.
Chválíte naše smělé plány?
Věřte si nebo nevěřte,
ty všechny budou překonány!

O Leninovi
Jan Hostáň

Celé Rusko vzpomíná
na Iljiče Lenina:
Jak dal Rusku dobrou vládu,
jak pracoval do úpadu,

jak boháče učil práci,
co v něm celý svět dnes ztrácí,
že i malé dětičky
znají o něm básničky.

Poezie současná – nové knihy

Zakázané květiny Petra Žantovského

Sbírka Zakázané květiny (Kmen 2016) shrnuje autorovu básnickou tvorbu Petra Žantovského z období posledních pěti let. Oprot...

Světelné noviny. Básnické vyznání Elišky Horelové

Pro mnoho lidí autorka známá svými vynikajícími texty pro děti a mládež. Málokdo ale ví, že psal také poezii. ...

Maličkosti z lásky Jiřího Žáčka. Čtyřverší jako střípky, ve kterých se zrcadlí svět

Maličkosti z lásky jsou čtyřverší, ve kterých Jiří Žáček zkřížil lyriku s humorem, smyslnou lásku s každodenním kolob...

Tance aneb na počátku nebylo slovo, ale tanec

Tance nabízejí básně autorky, která má muže, děti, zahradu, přítelkyně, své stesky i transy, která dovede prožívat barvy...

Jaroslav Čížek: Tichý řev motýlů

Jaroslav Čížek pracující básník a muzikant. v roce 2010 mi vyšla v samonákladu první sbírka básní Neonový poutač do...

Inspirující myšlenky...

O čem se vlastně v knihách píše? Na tu otázku tak dostat odpověď, to by bylo! Ale na mou čest, v knihách se píše o ničem! O ničem, z čeho by ses mohl poučit nebo čemu jde věřit. Když to jsou romány, jednají o lidech, kteří nikdy nežili, o mátohách autorovy fantazie. A když to nejsou romány, je to ještě horší: jeden profesor nadává druhému idiotů, jeden filozof utápí druhého na lžíci vody. A všichni se motají sem, tam, ničí hvězdy a zhasínají slunce. Člověk nakonec neví, čí je.
Ray Bradbury, 451° Fahrenheita