Poezie jako nesmírný prostor mezi románem a hudbou. Tak jsem ji chápal vždy. Náznak neuchopitelného, otevírající prostor pro fantazii, která se rozvíjí v souznění několika slov a ve vašich životních prožitcích.
Proto poezie oslovuje každého jinak, proto je věčná.
Když jsem se začetl do slov Anny Brikciusové, pustil jsem si oblíbenou Brahmsovou sonátu e-moll.
Záměrně, abych se naladil na její violoncellovou tesknou nótu, na příjemnou zvukomalebnost slov, skrývající se v náznacích i symbolice usínání, znovuzrození, tápání i objevování.
Život kolem nás protéká naplněn podstatou nesmírna, příběhy lidí, časem a hudbou a my se v něm potápíme, plaveme a nadechujeme nadějí i víru nad babylónskou hladinou slov vyřčených.
A zanecháváme v něm stopu našeho bytí.
Přeji všem nevšední zážitek s básnířkou Annou Brikciusovou!
Básnířka Anna Brikciusová vystudovala na pražské konzervatoři hru na violoncello.
Dnes vystupuje mimo jiné se svým bratrem Františkem, s nímž tvoří vynikající violoncellové Duo Brikcius. Žije ve Francii.
FESTIVAL BRIKCIUS Cyklus koncertů komorní hudby
V roce 2015 vydala soubor drobných povídek Eutanazie.
V roce 2017 vychází její básnická sbírka Kolibří úsměv po které přichází v roce 2020 sbírka Do bouře. Před vydáním je i sbírka Čas vypršel.
Do bouře / Brikciusová, Anna / Nakladatelství Bor, 2020
Ukázka z knihy:
Do bouře
sotva lapá po dechu
mokří vlci
úpí
slyší to v horách
pastevci ovcí
Země hltavě pije
Tam se nesmí
bez peněz
jsi menší než ti jiní,
kteří v tancích jezdí
a přitom nejsou v zóně válečné
Dunaj láká
ke dnu
po hladině se projít
bez vesel
člunu nebo lodě
nejsme však Svatí
jsme pouze lidé
Ve sklepě
neviditelný skelet
stékají kapky smůly
zdi v nářku bezvědomí
světla by ráda zhasla
život se jim zkracuje
zatímco venku
pestrobarevní skotačí
ani nezačal karneval
Hořčičné zdi
klobásy by mohly spát v postelích
také na zemi
by dlaždice je chladily
Rozumíš jim
oni Tobě
staví se mezi vás
bezejmenná zeď
Proti zdi
– ženě s šátkem
bez něj
s dítětem
bez něj
– muž, který nevidí
proč se tolik škaredí?
slyší kýchnutí velblouda
– proti cizincům
proč?
pro slepičí kvoč
Příliš
dlouho
ví, co říct
vděk prodá
za dva chybějící racky
není tu ptactva dosti
takže hodně draho
jinde mluví
vůně citronové trávy z řeky
Bez labutí
kalamář se vylil do řeky
to ony nerady
psát na vodu odmítají
slova by uplavala do jiné země
Ohňostroj
cvrček a vyplašený netopýr
oslava nového
v září
když ten lednový jsi propásl
