urbankova otec sece travu
Druhá básnická sbírka básnířky, výtvarnice, prozaičky...

Dagmar Urbánková (*1972)
je výtvarnice, básnířka a prozaička. Je autorkou knih pro děti Byl jeden dům (2004), Adam a koleno (2007), Chlebová Lhota(2010), Cirkus ulice (2012) vydaných v nakladatelství Baobab, povídkové knihy Fjertoch si vyšiju (Eman 2007) a básnické sbírky Ta hlava větru vypadá jako pes (Host 2008).

Holiny,
branka,
brousek…

Myslí, že ho pod oknem neslyším.
V mém spánku
pomalou chůzí za kosou
drtí stvoly pampelišek.

Jsme spolu na kraji svých spánků;

já ještě skoro ne,
on už skoro ano.

Jeden končí
a jeden začíná.

Čistí se louka.

Měla jsem sen, tati:

na dně koryta řeky
kosili už trávu.

Zelenou, takovou silnou,
pěknou trávu…

--------------

Dnes mi zemřel táta.
Ještě to ani pořádně nevím.

--------------

Čicháš k botům?

Saháš dovnitř?

Stydnou rychle…


Myšlenky z knih

Tam, kde ještě před stoletím plápolaly ohně a žena byla dobývána zdlouhavým namlouváním či umným flamengem či fandangem, stojí dnes a bortí se mrakodrapy na knoflíky. Smysly člověka se změnily, smysly, které mu příroda přisoudila a tvářela je statisíce let. Nikdo nikomu nepodá ruku, nikdo se nikomu nepodívá do očí, nic neplatí. Podání ruky, které bylo smlouvou, se zlehčilo a zpohodlnělo v papír, který se hodí do kamen.
Ivan Diviš: Teorie spolehlivosti