horelova eliska portret
Pro mnoho lidí je Eliška Horelová (*23. 5. 1925 – †30. 8. 2015) známá svými vynikajícími texty pro děti a mládež. Málokdo ale ví, že psala také poezii.

Tato útlá sbírka přináší průřez její básnickou tvorbou a bude pro mnoho čtenářů příjemným překvapením.

Světelné noviny : Verše z let 1961-1989  / Eliška Horelová; Dosl. Drahomíra Vlašínová; Ilustr. Vladimír Komárek, Opava, OPTYS, 1995

svetelne noviny horelova

Ukázka ze sbírky:

Mám ráda vítr
 
Mám ráda vítr
protože nestojí
protože něco chce
a někam chvátá
pro dálku
z které přichází
pro to
jak zvedá zemi z bláta
pro gesto
s nímž vždy odhrne
špínu a listí stranou
a potom dolů sestřelí
voděnku čistou
jedinou ranou

proto mám ráda vítr

a taky proto
že umí chodit po obilí
a nosí vůni z luk
a občas má smutnou chvíli
plnou muk

a potom cuchá lidem vlasy
a o tmu ústa rozdírá si
a jako struna zní


Jdem pískem času

Jdem pískem času
zasypává
praporky trávy
stopy snů

a za pár sekund
vlna hravá
pohřbí nás
v bezednu

Jdem pískem času
Zasypaní…


Sancho Panza prorokuje…

Zmoudříš
Done Quijote
a budeš jednou jako druzí

bude to na chůzi v žentouru
přesně od středu
a po obvodu
jak se s nákladem jít sluší

a potom do žlabu
povezou
tvou nařezanou duši

a všechny věci dostanou
zas svoje „moudré“ jméno
růže se ztratí v lopuší
a bláznům bude odzvoněno

Dnes Done Quijote
ještě je provokuješ
jak na zteč jdeš
jak na kře bosky pluješ

ale už zítra
vydáš jim duši svou
(ten nedobytný hrad)
a potom v žentouru
řezanku
– budeš dobývat!

Zmoudříš
Done Quijote
a nebudeš to ty
Však tvoje šlápoty
objeví mladší v písku

Na zteč se vydají
v modrý vzduch proměnit
prašnou hlínu


Inspirující myšlenky...

Upřímně řečeno, Otče, prodloužená budoucnost mě neláká. Musela by mít smysl. Občas pochybuji, že život sám má smysl. Je-li to tak, byl by prodloužený život ještě nesmyslnější. Pro delší život bych potřeboval mnohem pádnější důvod... Viděl jsem, jak všechny národy sílí, ale ne v moudrosti, ale v nízkých vášních a touze po ničení. Viděl jsem, jak sílí moc jejich strojů, až se jediný ozbrojený muž vyrovnal celému vojsku. Zjevila se mi doba, kdy lidé, opilí svou zručností ve vraždění, tak běsnili po celém světě, že každá kniha a každý poklad byly odsouzeny k záhubě. Ta vize byla tak jasná a silná, že jsem se rozhodl shromáždit co nejvíce výtvorů krásy a kultury a ochránit je před zkázou, ke které svět spěje. Ztraceny obzor (1938), James Hilton