janota noc a dest
Civilní poesie civilního básníka. Neviditelný vrchol ledovce české poesie.


Vít Janota
Narozen na počátku 70. let 20. století v Praze. Manžel, otec svých synů, amatérský saxofonista kapel, které nikdo neznal, kavárenský sportovec, fyzik v oboru molekulárních a biologických struktur, programátor a počítačový grafik. Spolu s Karlem Kunou poloviční předseda staroslavné Společnosti za obrodu Čtyřlístku a majitel alternativního samizdatového nakladatelství Narcis Press.S literaturou experimentuje již od dětství, své těžiště však nalezl v poezii. Publikoval časopisecky i v nejrůznějších antologiích. Je autorem sbírek K ránu proti nebi (Dauphin, Praha - Podlesí 2002), Fasování košťat (Dauphin,Praha - Podlesí 2004), Praha zničená deštěm (Dauphin, Praha - Podlesí 2006), Minová pole (Dauphin, Praha - Podlesí 2009)

Vít Janota, Noc a déšť, vydal Dauphin 2013, Fotografie Jan Horáček
978-80-7272-469-7 | 978-80-7272-470-3 (pdf) | 978-80-7272-478-0 (ePub)
64 stran, V2, matné lamino, chlopně

Ukázka:

(* * *)

Koupím si v trafice Le Figaro
i když francouzsky nerozumím nic
koupím si šustivou plachtu Frankfurter Allgemeine
Es ist höchstwahrscheinlich dass...
a koupím si knihu
s tváří mlčenlivé básnířky na obálce
Nem értem
nem értem čím dál tím víc
ale něco se dělat musí


Řetěz unavených stop
táhne se osaměle přes kašírované papundeklové pláně
čas uvíznul na obnaženém dně
bledá břicha ryb studeně svítí v čvachtavém blátě tmy

Horizontem událostí je odraz vln
nezřetelný šepot co se k našim nohám vrací
a tíha která zaniká
v neklidu vlastních disipací


(* * *)

Cožpak jsem nezápasil s démony na černých skalách
na úzkých perónech příměstské dráhy?

Cožpak jsem nervózně nepostával
pod vyrudlým plachtovím kiosků
s nabídkou perlivých limonád?

Cožpak jsem svůj smutek
nevyzvednul přímo ze žhavého nitra Země?

Slova stíhají básníka
básník zapírá sám sebe
porozumění se vyjevuje a ztrácí
ve špatně nastaveném soutisku barev
v periodických pohybech
záhadných mechanických strojů

Jen rodiče odcházejí bolestně a dlouho
jako by se šroub pomalu utahoval

A dětství najednou končí
docela nečekaně
daleko od zalepených krabic
s dřevěnými vláčky


(* * *)

V ostré zatáčce
pod zrušenou továrnou na letecké motory
naložené pětituny mučivě podřazují

Namáhaná preciznost v oleji naložených soukolí
nespojitost v jinak hladké ploše kontinua
znovu obnažuje cosi
co jsme jen letmo zahlédli
v onom okamžiku s voskově žlutou tváří

Byli jsme vyhoštěni
násilím vystrčeni do první řady

Vytrhaná lana je třeba znovu ukotvit
v sypké půdě dohledat pevné místo
Nedojedený jogurt na nemocničním stolku
vázička splácaná dětmi v kroužku dovedných rukou
prokluzující převody bolesti
další slepá místa
vypálená do sítnic našeho vnímání

(* * *)

Pod drobnohledem zážitků
pod stroboskopem nelítostných průhledů
jako by se hroutila původní topologie prostoru

Konce a začátky se proplétají
jasně vyvstává uzavřený kruh

S metodickou precizností
zahlazujeme poslední stopy

Diáře
telefonní seznamy
zažloutlé stránky sešitu
s nepochopitelným záznamem kroků klasických tanců
z tanečních hodin pro dospělé

Informace se znovu a znovu vzpírají
přijmout svůj skutečný obsah

Tulipány
nadrásané humpoláckou tužkou normalizace
Maminko všechno nejlepší k MDŽ