moje nejmilejsi hrichySlovenský básník Tomáš Janovic svými lakonickými, ostře vypointovanými texty mluví svým krajanům do duše a do svědomí – a oni mu za to ještě tleskají! V Čechách něco naprosto nepředstavitelného.

Každý, kdo aspoň čas od času sleduje slovenskou literární scénu, nemohl si nevšimnout výjimečného postavení Tomáše Janovice (* 1937), básníka, aforisty, epigramatika, autora písňových textů, skečů a dialogů a rovněž úspěšných knížek pro děti.
Janovicovy břitké morality naštěstí netrpí protivnou zapšklostí mravokárců, kteří tak rádi dávají svým bližním za příklad sami sebe, a i když autor výslovně připomíná, že inspirací mu je rodná Slovač, jeho krajany jsme vlastně i my, Češi a Moravané, Středoevropané s podobnou lidskou a historickou zkušeností.

Cena Dominika Tatarky, kterou Tomáš Janovic obdržel za svou poslední knížku Maj ma rád, nám výmluvně připomněla, že existuje dost důvodů, proč bychom jej měli číst i my Češi.

"Tomášove aforizmy nevznikajú bez rozumu, ale ani bez srdca. Keď je srdcu clivo, hlava sa smeje."
Milan Lasica

"Janovicovy břitké morality naštěstí netrpí protivnou zapšklostí mravokárců, kteří tak rádi dávají svým bližním za příklad sami sebe, a i když autor výslovně připomíná, že inspirací mu je rodné Slovensko, jeho krajany jsme vlastně i my, Češi a Moravané, Středoevropané s podobnou lidskou a historickou zkušeností."
Jiří Žáček



Moje nejmilejší hříchy / Tomáš Janovic / překlad Jiří Žáček / Ilustroval ak. mal. Dušan Polakovič / Doslov Milan Lasica / vydal Akropolis, 2014

Nečekaní pravda

Nečekaná pravda
nás rozčílí víc
než lež
na kterou jsme si už zvykli

(malé výmysly)

Na počátku bylo slovo.
A na konci?
Slova, slova, slova.

Myslet se vždy zakazuje
ve jménu nějaké myšlenky.

Dobu poznáme podle toho,
zda se v ní víc radostně miluje,
anebo radostně nenávidí.

Neotáčej se zády k člověku,
který tě může vykopnout.

Trvanlivost soch je závislá na tom,
z jakého materiálu jsou lidé.

Pro pravdu udělal všechno. I lhal.

O výjimkách bohužel rozhodují ti samí,
co vymýšlejí pravidla.

Dnes už lidé nechtějí mít ani tak poslední slovo,
jako poslední výstřel.

Rozvádíme se, abychom se oženili s tou samou
ženou, ale o deset let mladší.
Naše manželky by si zasloužily mládnout
humánnějším způsobem.

Mají i čerti své anděly strážné?

Dovolili mu roztáhnout křídla,
aby zjistili, jaké rozměry má mít klec.

Hloupí dělají chyby z pilnosti.
Moudří, aby si odpočali.
Počítat je třeba hlavně s těmi,
co neumějí počítat do tří.

Slušný člověk si nejlépe pamatuje to,
zač se stydí.

Spasme svět před lidmi,
kteří jej touží spasit!

Věnujme svým dětem denně aspoň tolik času,
kolik jsme ho věnovali na jejich výrobu.

Někteří vystačí celý život s tím,
že umějí počítat do tří:
„Jedna, dvě, tři – pal!“

Když nikdo za nic nemůže,
všichni mohou za všechno.

Dávám přednost lidem, kteří se ani na záchodě
nechovají jako na hajzlu.

O myšlení

Když myslíš
mysli opatrně
když myslíš
mysli nejdřív na svou ženu
když nemyslíš na svou ženu
mysli na své děti
když nemyslíš na své děti
mysli na sebe
když nemyslíš ani na sebe
mysli aspoň na ty
co ti musí zabránit
takhle hloupě myslet
protože mají svou ženu
protože mají své děti
protože mají sebe
nemyslíš?

Na kávě s Milanem Lasicou

Kdysi
víno – ženy – zpěv
a dnes
diabetolog – urolog – kardiolog

Děti

Děti máme hezké
protože je neděláme
rukama
Rukama je jen
bijeme
když o nás nemluví
hezky

Nenávist

Nenávist
je velmi demokratická
spojí se
s každou jinou nenávistí
bez rozdílu věku
pohlaví
vyznání
i barvy pleti
My co neumíme nenávidět
musíme se od ní
ještě hodně učit

Originál
Falšujeme
pravého Picassa
falšujeme
pravý čínský porcelán
falšujeme
pravé lidské city
Jen podlosti
děláme originálně

Stokrát
Kde se stokrát opakovaná lež
stává pravdou
tam se i stokrát opakovaná
hloupost
stává moudrostí
MENTA L I TA
I když připustíš
aby s tebou utírali
jen vzácný porcelán
nezískáš mentalitu porcelánu
ale mentalitu hadru

Poezie současná – nové knihy

Zakázané květiny Petra Žantovského

Sbírka Zakázané květiny (Kmen 2016) shrnuje autorovu básnickou tvorbu Petra Žantovského z období posledních pěti let. Oprot...

Sharon Oldsová se nestydí aneb Papežův penis a jiné básně

Dnes již proslulá americká básnířka Sharon Oldsová (*1942 v San Francisku) takzvaně vstoupila do literatury počátkem osmdesá...

Básník i překladatel Pavel Weigel. Ukázky básní

Těžiště Weiglovy literární činnosti spočívá především v překladech, kterých knižně publikoval více než sto. Překlá...

Miroslav Kovařík a Zelené peří. Po desetíletí uznávaný propagátor poezie

Mirek Kovářík (1934), recitátor, performer, literární publicista, je jednou ze zakladatelských osobností hnutí malých divadel...

Verše vykládané ebenem Ivana Fontany

„Posledními čtyřmi sbírkami jsem se vrátil k poezii, kterou jsem psal už před léty,“ konstatuje Ivan Fontana (vlastním j...

Inspirující myšlenky...

Skončilo to tak, že mne Saturnin vyhledal jednoho odpoledne v kruhu mých známých a diskrétně mi oznámil, že jsme se přestěhovali. Dodal, že bydlíme na vodě blízko řetězového mostu. O té doby jsme žili v obývací lodi a nemohu říci, že by to bylo tak zlé. Je sice pravda, že hned v prvém týdnu se v noci uvolnilo kotvení a naše loď sjela z jezu. Bylo to nepříjemné; byla totiž naprostá tma a já jsem měl v první chvíli za to, že se Saturnin utopil, protože jsem ho marně na celé lodi hledal. Později se vysvětlilo, že spal ve strážním koši. Ale, jak pravím, nebýt této rušivé příhody, nemohl jsem si na nové obydlí stěžovat. Je nutno se s lecčíms v životě smířit.
Zdeněk Jirotka, Saturnin