moje nejmilejsi hrichySlovenský básník Tomáš Janovic svými lakonickými, ostře vypointovanými texty mluví svým krajanům do duše a do svědomí – a oni mu za to ještě tleskají! V Čechách něco naprosto nepředstavitelného.

Každý, kdo aspoň čas od času sleduje slovenskou literární scénu, nemohl si nevšimnout výjimečného postavení Tomáše Janovice (* 1937), básníka, aforisty, epigramatika, autora písňových textů, skečů a dialogů a rovněž úspěšných knížek pro děti.
Janovicovy břitké morality naštěstí netrpí protivnou zapšklostí mravokárců, kteří tak rádi dávají svým bližním za příklad sami sebe, a i když autor výslovně připomíná, že inspirací mu je rodná Slovač, jeho krajany jsme vlastně i my, Češi a Moravané, Středoevropané s podobnou lidskou a historickou zkušeností.

Cena Dominika Tatarky, kterou Tomáš Janovic obdržel za svou poslední knížku Maj ma rád, nám výmluvně připomněla, že existuje dost důvodů, proč bychom jej měli číst i my Češi.

"Tomášove aforizmy nevznikajú bez rozumu, ale ani bez srdca. Keď je srdcu clivo, hlava sa smeje."
Milan Lasica

"Janovicovy břitké morality naštěstí netrpí protivnou zapšklostí mravokárců, kteří tak rádi dávají svým bližním za příklad sami sebe, a i když autor výslovně připomíná, že inspirací mu je rodné Slovensko, jeho krajany jsme vlastně i my, Češi a Moravané, Středoevropané s podobnou lidskou a historickou zkušeností."
Jiří Žáček



Moje nejmilejší hříchy / Tomáš Janovic / překlad Jiří Žáček / Ilustroval ak. mal. Dušan Polakovič / Doslov Milan Lasica / vydal Akropolis, 2014

Nečekaní pravda

Nečekaná pravda
nás rozčílí víc
než lež
na kterou jsme si už zvykli

(malé výmysly)

Na počátku bylo slovo.
A na konci?
Slova, slova, slova.

Myslet se vždy zakazuje
ve jménu nějaké myšlenky.

Dobu poznáme podle toho,
zda se v ní víc radostně miluje,
anebo radostně nenávidí.

Neotáčej se zády k člověku,
který tě může vykopnout.

Trvanlivost soch je závislá na tom,
z jakého materiálu jsou lidé.

Pro pravdu udělal všechno. I lhal.

O výjimkách bohužel rozhodují ti samí,
co vymýšlejí pravidla.

Dnes už lidé nechtějí mít ani tak poslední slovo,
jako poslední výstřel.

Rozvádíme se, abychom se oženili s tou samou
ženou, ale o deset let mladší.
Naše manželky by si zasloužily mládnout
humánnějším způsobem.

Mají i čerti své anděly strážné?

Dovolili mu roztáhnout křídla,
aby zjistili, jaké rozměry má mít klec.

Hloupí dělají chyby z pilnosti.
Moudří, aby si odpočali.
Počítat je třeba hlavně s těmi,
co neumějí počítat do tří.

Slušný člověk si nejlépe pamatuje to,
zač se stydí.

Spasme svět před lidmi,
kteří jej touží spasit!

Věnujme svým dětem denně aspoň tolik času,
kolik jsme ho věnovali na jejich výrobu.

Někteří vystačí celý život s tím,
že umějí počítat do tří:
„Jedna, dvě, tři – pal!“

Když nikdo za nic nemůže,
všichni mohou za všechno.

Dávám přednost lidem, kteří se ani na záchodě
nechovají jako na hajzlu.

O myšlení

Když myslíš
mysli opatrně
když myslíš
mysli nejdřív na svou ženu
když nemyslíš na svou ženu
mysli na své děti
když nemyslíš na své děti
mysli na sebe
když nemyslíš ani na sebe
mysli aspoň na ty
co ti musí zabránit
takhle hloupě myslet
protože mají svou ženu
protože mají své děti
protože mají sebe
nemyslíš?

Na kávě s Milanem Lasicou

Kdysi
víno – ženy – zpěv
a dnes
diabetolog – urolog – kardiolog

Děti

Děti máme hezké
protože je neděláme
rukama
Rukama je jen
bijeme
když o nás nemluví
hezky

Nenávist

Nenávist
je velmi demokratická
spojí se
s každou jinou nenávistí
bez rozdílu věku
pohlaví
vyznání
i barvy pleti
My co neumíme nenávidět
musíme se od ní
ještě hodně učit

Originál
Falšujeme
pravého Picassa
falšujeme
pravý čínský porcelán
falšujeme
pravé lidské city
Jen podlosti
děláme originálně

Stokrát
Kde se stokrát opakovaná lež
stává pravdou
tam se i stokrát opakovaná
hloupost
stává moudrostí
MENTA L I TA
I když připustíš
aby s tebou utírali
jen vzácný porcelán
nezískáš mentalitu porcelánu
ale mentalitu hadru

Poezie současná – nové knihy

Verše vykládané ebenem Ivana Fontany

„Posledními čtyřmi sbírkami jsem se vrátil k poezii, kterou jsem psal už před léty,“ konstatuje Ivan Fontana (vlastním j...

Básník Pavel Šrut. Daleko, ale nikdy vzdálen

Pokud se kdokoli ze seniorů majících slabost pro poezii už nerozpomenul, komu Mladá fronta vydala v devětašedesátém sbírku Č...

Tance aneb na počátku nebylo slovo, ale tanec

Tance nabízejí básně autorky, která má muže, děti, zahradu, přítelkyně, své stesky i transy, která dovede prožívat barvy...

Druhé Sebrané spisy Františka Listopada. Češtinu sajete už s mateřským mlékem, tu nemůžete ztratit

„Češtinu sajete už s mateřským mlékem, tu nemůžete ztratit. A i český verš je napájen mlékem a vůní českých žen. Č...

Věra Provazníková. Básně Reynkovi, Holanovi, Báj o stromu etc.

Věře Provazníkové coby chápající autorce pro děti jsme věnovali několik článků. Jen letmo jsme se zmínili o básnířce V...

Inspirující myšlenky...

Tam, kde ještě před stoletím plápolaly ohně a žena byla dobývána zdlouhavým namlouváním či umným flamengem či fandangem, stojí dnes a bortí se mrakodrapy na knoflíky. Smysly člověka se změnily, smysly, které mu příroda přisoudila a tvářela je statisíce let. Nikdo nikomu nepodá ruku, nikdo se nikomu nepodívá do očí, nic neplatí. Podání ruky, které bylo smlouvou, se zlehčilo a zpohodlnělo v papír, který se hodí do kamen.
Ivan Diviš: Teorie spolehlivosti