pohrebiste pecekPohřebiště pecek je výborem z nejnovějších textů českobudějovické básnířky Kateřiny Bolechové. Její básně nejsou – a nikdy nebyly – zařaditelné do kategorie tradičně chápané ženské lyriky; exaltovanost a okázalost je jim cizí.

Přestože i v Pohřebišti pecek najdeme několik textů prozrazujících až dívčí křehkost a snad i naivitu (b. Jsou věci, kterým nerozumím), jádro sbírky tvoří spíše básně bezohledně přímočaré a surové. Většina z nich má podobu osobní zpovědi nebo (zaslechnutého) mikropříběhu (b. Vojenský polobotky) – obojí přitom získává na nekonvenčnosti především díky autorčině talentu ironicky glosovat (nejen akutální dění, tak jako například v Básni ve vaječné krizi) a s nadhledem nazírat na vlastní život i psaní.


Nikdy jsem neměla ráda
ten dům
jako by tu čas omdlel
a hadr na hlavu nikde
navinout ho tak zpátky
na špulku
anebo zpřetrhat
Sedět tu v očekávání
závěrečné petardy ohňostroje
v očekávání
třešně na dortu
co seschne v nepoživatelnou křížalu
v očekávání
posledního fatálního vzklíčení
na pohřebišti pecek

Je zakázáno

Panelák v korzetu lešení
– Zákaz vstupu na balkon –
– Zhasínejte –
– Zavírejte –
– Zamykejte po 20. hodině
– Kdo pomaloval dveře, ať si je umeje –
– Je zakázáno přetěžovati výtah...
kouřiti v kleci –
a co čpící pot řemeslníka
jsou věci
kterým  nelze poručit
to je teprve prdel
A jak se říká
– Prdel je velká dáma
ta si poroučet nedá –

Zastávka Jižní

Náhodně odhrnutá záclona
a prodej jízdenek občasný
z kterého nástupiště?
jedny koleje tam i zpět
větrem přemluvený smrk
palec k zemi
na čtyřech ve psí

Variace na téma Michaela Jacksona
– Takhle dopadnete jako Michael Jackson –
a podala mi recept
Ve výtahu jsem se podívala do zrcadla
sáhla si na nos
zatím je ještě pevnej
a co se tablet týče
držíme se vzájemně
pod krkem

Co když

Co když tam na konci není světlo
jen hlas
tlak sto dvacet na osmdesát atropin
a rozestlaná tma
Co když tam na konci není světlo
a zas jen bágl na zablokovanou páteř

Vždycky

když jsem jídala roštěnku
štěbetala mi o Bohu
hádaly jsme se
Teď už se nehádáme
snad našla svého Boha
a já
zřídkakdy jídám roštěnku