kovarik miroslav xtv
Mirek Kovářík (1934), recitátor, performer, literární publicista, neunavný propagátor poezie, zvláště mezi mladými lidmi.

Je jednou ze zakladatelských osobností hnutí malých divadel 60. let.

Jeho Docela malé divadlo (1962–1969) během sedmileté existence inscenovalo kolem dvaceti titulů. Kromě pořadů americké beatnické poezie byli první, kdo po létech uvedli na scéně básně Jiřího Ortena (Na pomoc slova!), Jana Zábrany (Mlčet je horší), Jiřího Koláře (Učte se čarovat), Ivana Blatného (Miluji tě, krásná Te…), Ivana Diviše (Povíme si to!) a Ivana Slavíka (Snímání s kříže). Poprvé scénicky představilo poezii Václava Hraběte (Stoptime, 1966) a básnický manifest Znamení moci Jana Zahradníčka (1968).

Po rozpuštění Docela malého divadla na prahu normalizace působil jako konferenciér folkových pořadů a festivalu Porta (1968–1992),přičemž se mu podařilo „nakazit“ poezií tisíce lidí, kteří by ji v pouhé tištěné podobě asi nikdy nečetli. Mirka Kováříka poznáte podle jeho charakteristického přednesu básní „ve stavu zrodu“, při němž poezie prostupuje celým tělem. Vedle toho ovlivnil opět celé generace tvůrců divadla poezie svým působením v porotách a lektorských sborech festivalů poezie, zejména Wolkrova Prostějova.

Po roce 1990 se Mirek Kovářík vrátil do rozhlasu (předtím působil na přelomu 60. a 70. let v Ústí nad Labem a u rozhlasového mikrofonu zažil vpád sovětských tanků).

Osobně se setkal s beatnickými básníky A. Ginsbergem a L. Ferlinghettim při jejich návštěvě Prahy, byl mezi adresáty rukopisných básní Jana Zábrany a Ivana Diviše.

Je zakladatelskou osobností literárního hnutí, které pojmenoval Zelené peří.
To započalo v poetických klubech v Praze, Brně a Českých Budějovicích a pokračovalo v Československém a pak Českém rozhlase až do roku 2010.
Poprvé v něm byli uvedeni autoři veršů i próz dříve, než se jejich texty dočkaly knižních vydání. Zeleným peřím prošly tři generace autorů, nejstarší, dnes šedesátníci, k níž patří Alexandra Berková nebo Miroslav Huptych, jsou dávno uznávanými autory, jiní, jako Svatava Antošová nebo Lubor Kasal, dodnes provokují stylem svého psaní a tématy mainstreamovou literární komunitu. Ti nejmladší se postupně a naštěstí už volně prosazují.

Mirek Kovářík stále vystupuje v literárních kavárnách a klubech, svými studiemi přispívá do literárního čtrnáctideníku Tvar a dalších periodik, stále uvádí mladé nezavedené písničkáře, kteří šíří poezii svými texty.
Jeho repertoár zahrnuje široké spektrum autorů, od klasické poezie Máchovy po nejmladší básnickou generaci. Osobně se setkal s beatnickými básníky A. Ginsbergem a L. Ferlinghettim při jejich návštěvě Prahy. Pravidelně od roku 1980 reprízuje s kytarovým duem J. Pertl-V. Prejzek v klubech a komorních divadlech pořady z poezie J.Kainara, J. Ortena, V. Hraběte a J. Zahradníčka.

Text: Alena Zemančíková

OSUDY – Rozhlasové memoáry. Český rozhlas 3 – Vltava
https://hledani.rozhlas.cz/?query=kovarik+osudy

Poezie současná – nové knihy

Zakázané květiny Petra Žantovského

Sbírka Zakázané květiny (Kmen 2016) shrnuje autorovu básnickou tvorbu Petra Žantovského z období posledních pěti let. Oprot...

Světelné noviny. Básnické vyznání Elišky Horelové

Pro mnoho lidí autorka známá svými vynikajícími texty pro děti a mládež. Málokdo ale ví, že psal také poezii. ...

Maličkosti z lásky Jiřího Žáčka. Čtyřverší jako střípky, ve kterých se zrcadlí svět

Maličkosti z lásky jsou čtyřverší, ve kterých Jiří Žáček zkřížil lyriku s humorem, smyslnou lásku s každodenním kolob...

Tance aneb na počátku nebylo slovo, ale tanec

Tance nabízejí básně autorky, která má muže, děti, zahradu, přítelkyně, své stesky i transy, která dovede prožívat barvy...

Jaroslav Čížek: Tichý řev motýlů

Jaroslav Čížek pracující básník a muzikant. v roce 2010 mi vyšla v samonákladu první sbírka básní Neonový poutač do...

Inspirující myšlenky...

Nejskvělejší díla velkých mužů pocházejí všechna z doby, kdy ještě museli psát zadarmo nebo za nepatrný honorář. Takže i tady se osvědčuje španělské přísloví: Honra y provecho no caben en un saco. Čest a zisk se nevejdou do téhož pytle.
Arthur Schopenhauer