cechova olga ilustratorka scenaristka
Opožděná pocta neprávem opomíjené umělkyni, významné české výtvarnici a ilustrátorce Olze Čechové (1925–2010). Výběr z intimní lyriky doprovázený jemnými kresbami z roku 2008 provedla autorka a uzavřela jej vzpomínkami na manžela Čestmíra Kafku (1922–1988), svého celoživotního partnera.

sladke jadro srdce


Olga Čechová (*6. 4. 1925 - †24. 11. 2010)
V letech 1941–1944 studovala na Škole uměleckých řemesel v Brně. 1944–1945 totálně nasazena (v německé továrně v Brně). 1946–1951 absolutorium Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze (ateliér K. Svolinského a A. Strnadela). Od doby studií ilustrovala knížky převážně pro děti. Od roku 1960 členka skupiny Trasa a od roku 1967 členkou výboru SČUG Hollar Praha.

1956–2000 soustavná ilustrační spolupráce s časopisy Sluníčko a Mateřídouška, od roku 1960 s nakladatelstvím Albatros (celkem 130 knížek pro děti a 20 knih pro dospělé – próza a poezie). Za knižní ilustrační práci získala 15 ocenění. S kresleným filmem Barrandov-Praha vytvořila čtyři kreslené filmy a sedmidílný seriál pro děti. Od studijních let na UMPRUM se věnovala volné grafice (dřevoryt, suchá jehla, litografie) a kresbě v úzké souvislosti s psaním poezie.

Sladké jádro srdce | Olga Čechová | Togga, 2012

Poezie Olgy Čechové

Mnoho věcí zde chybí
Vůně I barva citronové šťávy
Drobné rozlišování hrůz
Tvář třená smirkem
Náraz na ostrou hranu
Slovo – Miluji
A místo miluji
Jen zvuk drátů

Tak číháme na zázrak
Na letmý odraz slunce
Na prchající létavici
Hmatem promnutá tvář
Ústa svíraná ústy
Krk ovinutý pažemi
a dlaně v sadu vlasů
Kam ulétají záře…?

Jsi jako voda
Stromy se houpají
Vlna odnáší list
Co já vím o polích?
Sedím na kameni
A hraji si s prsty
Chvíli mne nech!
Jsem mezi mraky…
V opálovém střípku
lupínek jitrocele!
Bez rostlin
nemůžeme žít…


Myšlenky z knih

Dřívější zpupné přednosti, jimiž se lidské zvíře povyšovalo nad ostatní zvířata, už padají. Víme, že lidská bytost není jediná, která myslí, mluví nebo pracuje. Každý živočišný druh má svoje zvláštnosti, jimiž vyniká, a jiné mu chybí. Ale domnělé přednosti lidí jsou spíš náhražkami nějakých nedostatků. Zbývá zhodnotit, jestli vysoká rozumovost člověka není víc na škodu než k užitku. Podle ničivé úlohy, kterou lidstvo hraje v přírodní rovnováze, bychom mohli směle prohlásit, že lidská vysoká rozumovost je v podstatě chorobně přerostlá rozbujelost, cosi jako rakovina nebo šílenství. Než vysoce mravní a mrvní člověk začal zavádět řád, život se udržoval dokonale jistě a svobodně, když si každý dělal, co chtěl v tom chaosu anarchie.
Misantrop: Vegan - člověk, nebo zvíře?