Filmy 1983: Zlatá éra, která definovala celou generaci

Nejvýznamnější filmy roku 1983

Rok 1983 byl pro světovou kinematografii neskutečně bohatým obdobím. Mezi nejvýznamnější snímky tohoto roku bezpochyby patří Návrat Jediho (Return of the Jedi), který uzavřel původní trilogii Hvězdných válek. Pamatujete si ten pocit, když Luke konečně stanul tváří v tvář svému otci? Tenhle film tehdy doslova šlapal na paty všem rekordům v návštěvnosti.

Ve stejném roce nám Brian De Palma naservíroval nezapomenutelného Scarface s Al Pacinem v hlavní roli. Say hello to my little friend! – tuhle hlášku zná snad každý, i když film nikdy neviděl. Z kontroverzního snímku plného násilí se postupně stala kultovka, která inspirovala celou generaci rapperů a jejich textů.

Za zmínku rozhodně stojí i snímek Riskantní podnik (Risky Business), díky kterému jsme poprvé pořádně zaznamenali Toma Cruise. Mladík v ponožkách, který tančí v obýváku svých rodičů – kdo by to neznal? Film dokonale vystihl americkou posedlost penězi a úspěchem, a přitom nás dokázal rozesmát.

Fanoušci vážnějších žánrů si přišli na své s filmem Výběrčí, který mapoval osudy prvních amerických astronautů. Nebyl to kasovní trhák, ale kritici ho milovali. Čtyři Oscary mluví za vše, ne?

Horory měly v roce 1983 taky co nabídnout. Zóna soumraku přinesla čtyři povídky od čtyř různých režisérů, včetně Spielberga. Film ale bohužel navždy zůstane spojený s tragickou nehodou, při které zahynuli herec a dvě děti během natáčení. Mrazí z toho dodnes.

Z evropské tvorby vyčníval Bergmanův Fanny a Alexander. Kdo ho viděl, ten ví, že tohle není jen film – je to zkušenost. Čtyři Oscary včetně toho za nejlepší cizojazyčný film nebyly vůbec náhodou. Bergman nám ukázal svět dětskýma očima způsobem, který vás zasáhne přímo do srdce.

A co naši filmaři? Jiří Menzel nám nadělil Slavnosti sněženek podle Hrabalových povídek. Ten typicky český humor, ty postavičky z chatové osady – kdo by se nepoznal v některé z těch historek? Třeba ta scéna s divočákem, to je přece klasika!

Taneční šílenství rozpoutal Flashdance. Kolik holek si po zhlédnutí tohoto filmu ustřihlo tričko tak, aby odhalovalo rameno? A ta hudba! What a feeling hrála snad z každého rádia.

Někteří možná zapomněli, že v tomto roce se objevil i animák Kačeří příběhy: Poklad ze ztracené lampy. Kačer Skrblík a jeho synovci rozesmáli děti i dospělé a položili základy pro pozdější zlatou éru Disneyho.

Pro milovníky thrillerů tu byl Obchodník se smrtí podle Stephena Kinga. Christopher Walken v hlavní roli ztvárnil muže, který po probuzení z kómatu získá schopnost vidět budoucnost lidí, kterých se dotkne. Cronenberg dokázal přenést na plátno Kingův příběh tak, že vám běhal mráz po zádech ještě dlouho po odchodu z kina.

Oscarové filmy a vítězové

Rok 1983 zanechal v historii filmového průmyslu nesmazatelnou stopu. Oscarová noc 11. dubna 1984 v Dorothy Chandler Pavilion v Los Angeles přepsala osudy mnoha tvůrců a dodnes rezonuje v srdcích filmových nadšenců.

Emotivní drama Podmínky lásky tehdy doslova převálcovalo konkurenci a odneslo si pět zlatých sošek. Vzpomínáte na ten dojemný příběh matky a dcery? James L. Brooks si za něj právem odnesl ocenění za režii i adaptovaný scénář. Shirley MacLaine konečně, po letech čekání a několika nominacích, dosáhla na vysněného Oscara. Její výkon byl tak přesvědčivý, že snad nikdo v sále nepochyboval o spravedlnosti tohoto rozhodnutí. A co Jack Nicholson? Ten svým charismatickým ztvárněním vedlejší role jen potvrdil, proč patří mezi hereckou elitu.

Robert Duvall nás v Tender Mercies vtáhl do duše zlomeného country zpěváka bojujícího s démony alkoholu. Jeho autentický výkon, plný tichého zoufalství i naděje, mu vynesl zaslouženého Oscara. Kdo jeho výkon viděl, těžko zapomene na jemné nuance, kterými dokázal vyjádřit vnitřní boj svého hrdiny.

Švédský mistr Ingmar Bergman okouzlil akademii svým magickým dílem Fanny a Alexander. Čtyři Oscary pro neanglický film? To se jen tak nevidí! Bergmanovy snové obrazy, nádherné kostýmy a dokonalá kamera si však toto uznání bezpochyby zasloužily.

Meryl Streep si připisovala už pátou nominaci za ztvárnění Karen Silkwoodové. I když tehdy sošku nezískala, její neuvěřitelný talent a všestrannost jen potvrdily, proč ji dodnes považujeme za jednu z největších hereček všech dob.

Pamatujete na legendární Návrat Jediho? Třetí díl původní Star Wars ságy okouzlil diváky i porotu svými průlomovými vizuálními efekty. A co teprve Flashdance? Ta píseň What a Feeling se stala hymnou osmdesátek a dodnes roztančí každý parket. Nejde ji slyšet, aniž by se člověku nevybavila dívka v roztrhaném tričku a legínách, jak vášnivě tančí pod proudem vody.

Okouzlující Julie Walters a charismatický Michael Caine ve Vzdělávání Rity předvedli herecký koncert, který si zasloužil více než jen nominace. Jejich chemie na plátně a příběh o tom, jak vzdělání může změnit život, rezonuje s diváky dodnes.

Zajímavé je, že kultovní Scarface s nezapomenutelným výkonem Al Pacina zůstal bez jediné nominace. Kolik hlášek z tohoto filmu znáte nazpaměť? Say hello to my little friend se přece stala součástí popkultury!

Johnny Carson, moderátorská legenda, provázal celý večer svým typickým šarmem a inteligentním humorem. Jeho páté moderování Oscarů jen potvrdilo, proč ho diváci i Hollywood tak milovali.

Když se dnes ohlédneme za rokem 1983, vidíme neuvěřitelnou pestrost – od intimních příběhů mezilidských vztahů až po vesmírné bitvy, od experimentálních dokumentů po hudební fenomény. Nebyl to jen další rok v historii filmu. Byl to rok, který definoval, co znamená kvalitní kinematografie.

I'll provide a suitable quote about films released in 1983 in Czech language: Rok 1983 přinesl filmovému plátnu nezapomenutelné příběhy, které dodnes rezonují v srdcích diváků. Od Scarface po Návrat Jediho, tento rok nám dal snímky, jež překročily hranice pouhé zábavy a staly se kulturními milníky své doby.

Vojtěch Hruška

Kasovní trháky a divácké úspěchy

Kasovní trháky a divácké úspěchy roku 1983 se nesmazatelně zapsaly do filmové historie. Byl to rok, kdy kina ovládl Návrat Jediho, závěrečný díl původní Star Wars trilogie, který celosvětově vydělal přes 475 milionů dolarů. Vzpomínáte si na to vzrušení, když Luke Skywalker konečně stanul tváří v tvář Darthu Vaderovi? Tehdy to byl zážitek, na který se stály fronty před kiny!

Název filmu	Režisér	Hlavní herci	Žánr	Země původu
Návrat Jediho	Richard Marquand	Mark Hamill, Harrison Ford, Carrie Fisher	Sci-fi	USA
Scarface	Brian De Palma	Al Pacino, Michelle Pfeiffer	Krimi drama	USA
Jára Cimrman ležící, spící	Ladislav Smoljak	Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak	Komedie	Československo
Tootsie	Sydney Pollack	Dustin Hoffman, Jessica Lange	Komedie	USA
Flashdance	Adrian Lyne	Jennifer Beals, Michael Nouri	Hudební drama	USA

A co teprve Flashdance! Ten film doslova změnil módu 80. let. Z obyčejného snímku s rozpočtem pouhých 7 milionů se stal fenomén, který vydělal přes 200 milionů. Kdo by tehdy netančil na What a Feeling? Ta píseň si právem odnesla Oscara a dodnes, když ji někde slyším, mám chuť si obléct roztrhané tričko a začít tančit.

Komedie Prázdniny s Chevym Chasem zase ukázala, jak může vypadat dokonalá rodinná dovolená. Griswoldovi se stali symbolem všeho, co se může pokazit, když se vydáte s rodinou na cesty. Kdo z nás nezažil aspoň kousek takového chaosu při vlastní dovolené?

Milovníci akce si přišli na své s Rogerem Moorem jako Jamesem Bondem v Octopussy. Třináctka v pořadí bondovek přinesla do kin přes 187 milionů dolarů. Byla to doba, kdy jsme všichni tajně snili o tom, že budeme jako 007 – elegantní, neodolatelní a vždy připravení na dobrodružství.

Obchodník s smrtí s Eddiem Murphym a Danem Aykroydem nebyl jen dalším vtipným filmem – byla to ostrá satira na sociální nerovnost, která dokázala pobavit i přimět k zamyšlení. Murphy tehdy zářil jako nova na hollywoodském nebi.

Sci-fi WarGames s mladým Matthewem Broderickem nás děsil představou, že by počítačová hra mohla spustit jadernou válku. Tehdy to znělo jako sci-fi, dnes už to tak vzdálené není, co myslíte?

Drama Silkwoodová s úžasnou Meryl Streep nám připomnělo, že i jeden člověk může změnit svět, když má odvahu postavit se za pravdu. Pět nominací na Oscara mluví samo za sebe.

Staying Alive, pokračování Horečky sobotní noci, možná kritiky nepřesvědčilo, ale nás diváky ano! Travolta prostě uměl roztančit kinosály, i když disco éra už pomalu končila.

A nesmíme zapomenout na japonský klenot Nankyoku Monogatari – příběh o psech bojujících o přežití v mrazivé Antarktidě, který dokázal, že silné příběhy překonávají kulturní i jazykové bariéry. Kolikrát jsme při něm tajně utírali slzy?

Rok 1983 prostě nabídl filmy pro každého – od vesmírných bitev přes taneční parkety až po dojemné příběhy ze skutečného života. A co je nejlepší? Většina z nich baví diváky dodnes.

Kultovní sci-fi a fantasy snímky

Kultovní sci-fi a fantasy filmy roku 1983 zapsaly nesmazatelnou stopu v dějinách kinematografie. Tahle doba byla pro žánrové filmy neuvěřitelně plodná a mnohé snímky z tohoto období milujeme dodnes.

Kdo by neznal Návrat Jediho - třetí díl Star Wars, který uzavřel původní Lucasovu trilogii. Pamatujete na ten moment, kdy Luke konečně stojí tváří v tvář Darthu Vaderovi? Nebo na roztomilé (a pro někoho otravné) Ewoky? Film se stal doslova kulturním fenoménem a není divu - vesmírné bitvy, dramatické souboje světelných mečů a nezapomenutelný Jabba the Hutt prostě nemohly nechat fanoušky chladnými.

Úplně jiný zážitek nabídl Cronenbergův Videodrome. Tenhle znepokojivý mix body horroru a sci-fi vás dostane i dnes. James Woods jako televizní producent, který objeví signál způsobující halucinace a fyzické mutace, předvedl výkon, ze kterého mrazí. A co je fascinující - Cronenbergovy myšlenky o prolínání reality, technologií a lidského těla jsou v dnešní době sociálních sítí a virtuální reality aktuálnější než kdy dřív.

Tragickým úmrtím Natalie Wood byl poznamenán film Brainstorm. Přesto se režiséru Trumbullovi podařilo dokončit dílo, které nás nutí přemýšlet o etických hranicích vědy. Technologie zaznamenávající lidské vzpomínky a pocity? Kdo z nás by nechtěl znovu prožít své nejkrásnější momenty? Ale za jakou cenu?

Mezi další perly roku 1983 patří fantasy Krull. Sice propadl v kinech, ale ruku na srdce - kdo z fanoušků žánru by neznal ikonický glaive nebo nezapamatoval si vizuálně ohromující svět kombinující středověk s vesmírnými prvky?

A co teprve animovaný Rock & Rule! Mutovaná zvířata v postapokalyptickém světě, hudba od Lou Reeda, Debbie Harry a Iggyho Popa - tohle prostě nemohlo v roce 1983 uspět. Dnes je to kultovní kousek, který předběhl svou dobu.

Spacehunter s jeho 3D efekty a typickou estetikou 80. let nám dnes možná přijde úsměvný, ale není to právě ta nostalgická krása, která nás k těmto filmům táhne i po letech?

Nesmíme zapomenout ani na adaptaci Kingovy Dead Zone nebo Bradburyho Something Wicked This Way Comes - snímky, které mistrně mísily žánry a vytvářely nezaměnitelnou atmosféru.

Není zvláštní, jak filmy, které kritika i diváci původně přehlíželi, dnes považujeme za klasiku? Rok 1983 zkrátka přinesl do sci-fi a fantasy kinematografie něco výjimečného - filmy s duší, které i po čtyřiceti letech dokážou oslovit nové generace. A není to vlastně ten nejlepší důkaz jejich nadčasovosti?

Významné komedie a rodinné filmy

Významné komedie a rodinné filmy roku 1983 byly skutečným pokladem filmového umění. Byl to rok, kdy se na plátna kin dostala řada snímků, které si později našly cestu do našich srdcí a mnohé z nich dnes považujeme za naprostou klasiku.

Československá kinematografie nám tehdy nadělila Prázdniny pro psa od Jaroslava Houfa. Příběh kluka Petra, který se během léta u babičky ujme opuštěného psa, mě dodnes dojímá. Pamatujete si ty nádherné záběry české krajiny? Tak autenticky zachytit dětský svět se podaří málokterému režisérovi.

Za velkou louží mezitím Chevy Chase rozesmával diváky v Bláznivé dovolené. Jeho Clark Griswold, zoufale se snažící zajistit rodině dokonalou dovolenou, je přesně ten typ táty, kterého všichni nějak známe – dobrosrdečný, ale když se něco pokazí, a ono se vždycky něco pokazí, je z toho katastrofa k popukání.

Naprostou bombou byl film Záměna s Eddiem Murphym a Danem Aykroydem. Tohle nebyla jen obyčejná komedie – pod vrstvou humoru se skrývala pořádná dávka společenské kritiky. Dva chlapi z naprosto odlišných světů, jejichž životy převrátí naruby sázka dvou bohatých starých bratrů... A najednou vidíte, jak tenká je hranice mezi úspěchem a pádem na dno.

Pro malé dobrodruhy tu byl fantasy film Krull. Tehdy propadák, dnes kultovní záležitost. Není to zvláštní, jak některé filmy potřebují čas, aby je diváci docenili?

Japonská animace nám přinesla Naušiku z Větrného údolí od Mijazakiho. Kdo by tehdy tušil, že tento environmentální příběh odstartuje éru studia Ghibli, které později změní tvář animovaného filmu?

Z Itálie k nám doputoval další díl ságy o nešťastném účetním – Fantozzi subisce ancora. Villaggio v téhle roli prostě neměl konkurenci. Jeho tragikomické patálie byly zrcadlem italské střední třídy, ale upřímně – kdo z nás se v něm občas nevidí?

Rodinné filmy toho roku přinesly několik perel, které dodnes vyhledáváme. Vánoční příběh se postupně stal neodmyslitelnou součástí svátečního období. Ta nostalgie, touha po vysněném dárku a rodinné lapálie – vždyť to všechno k Vánocům patří, ne?

Mladí diváci si zamilovali Valley Girl s mladičkým Nicolasem Cagem. Láska mezi holkou z bohaté čtvrti a punkovým muzikantem – klasický příběh, ale zasazený do pulzující atmosféry osmdesátek s jejich nezaměnitelnou módou a hudbou.

A pak tu byl Monty Python: Smysl života – poslední společný film britských komediálních géniů. Odvážný, provokativní a neuvěřitelně vtipný pohled na lidskou existenci od kolébky až po hrob. Troufám si říct, že odvážnější komedii od té doby nikdo nenatočil.

Horory a thrillery roku 1983

Rok 1983 přinesl filmovým fanouškům několik významných hororů a thrillerů, které se zapsaly do dějin kinematografie. Jedním z nejpozoruhodnějších snímků tohoto roku byla adaptace románu Stephena Kinga Christine v režii mistra hororu Johna Carpentera. Film vypráví příběh posedlého automobilu Plymouth Fury ročník 1958, který si podmaňuje svého majitele Arnolda Cunninghama. Carpenterův režijní přístup dokonale vystihl atmosféru Kingova románu a vytvořil nezapomenutelný portrét nadpřirozené hrůzy vtělené do obyčejného předmětu.

Dalším výrazným zástupcem žánru byl Videodrome kanadského režiséra Davida Cronenberga. Tento vizionářský snímek předběhl svou dobu tématem vlivu médií a technologií na lidskou psychiku. James Woods v hlavní roli ředitele kabelové televize, který objeví tajemný vysílací signál, předvedl jeden ze svých nejlepších výkonů. Cronenbergův charakteristický tělesný horor zde dosáhl nových výšin a film se stal kultovní klasikou, která dodnes inspiruje filmaře i teoretiky médií.

Milovníci psychologických thrillerů si v roce 1983 přišli na své díky snímku Psycho II, který navazoval na Hitchcockův legendární horor. Režisér Richard Franklin se odvážně pustil do pokračování jednoho z nejslavnějších filmů všech dob a překvapivě uspěl. Anthony Perkins se vrátil do role Normana Batese a předvedl fascinující studii člověka snažícího se vyrovnat se svou temnou minulostí.

Z méně známých, ale kvalitních snímků roku 1983 stojí za zmínku The Hunger (Hlad) s Catherine Deneuve, Davidem Bowiem a Susan Sarandon. Tento stylový vampýrský příběh režiséra Tonyho Scotta kombinoval erotiku s hororovými prvky a vynikal především vizuální stránkou. Film si postupně získal kultovní status a je dodnes ceněn pro svou atmosféru a nekonvenční pojetí upírské tematiky.

Španělský režisér Pedro Almodóvar přispěl do žánru thrillerů svým provokativním snímkem Temné návyky (Entre tinieblas), který kombinoval prvky černé komedie, thrilleru a dramatu v příběhu o jeptišce, která se zamiluje do zpěvačky závislé na drogách. Film představoval Almodóvarův charakteristický styl míchání žánrů a tabuizovaných témat.

Rok 1983 byl také rokem, kdy se do kin dostal Cujo, další adaptace Stephena Kinga. Příběh rodiny terorizované bernardýnem nakaženým vzteklinou patří k nejrealističtějším hororům této éry. Film vynikal především napínavou atmosférou a absencí nadpřirozených prvků, což z něj činilo o to děsivější zážitek.

V oblasti asijské kinematografie stojí za zmínku japonský horor Hausu VII, který pokračoval v tradici surrealistických hororů a kombinoval tradiční japonské nadpřirozené prvky s moderním vyprávěním. Film sice nedosáhl mezinárodního úspěchu, ale mezi fanoušky žánru si našel své oddané publikum.

Německý thriller Die Schattenlinie přinesl temný příběh o sériovém vrahovi v poválečném Berlíně a vynikal především svou ponurou atmosférou a precizní kamerou. Ačkoli film zůstal ve stínu hollywoodské produkce, představoval zajímavý příspěvek do žánru evropského thrilleru.

Amityville 3-D pokračoval v úspěšné hororové sérii, tentokrát s využitím tehdy populární 3D technologie. Přestože film nedosahoval kvalit původního snímku, stal se komerčním úspěchem a ukázal, jak se žánr hororu adaptuje na nové technologické možnosti.

Rok 1983 tak představoval v oblasti hororů a thrillerů mimořádně plodné období, které přineslo jak pokračování úspěšných sérií, tak originální díla, jež posunula žánrové hranice a mnohdy předznamenala budoucí vývoj kinematografie. Filmy tohoto roku odrážely dobové obavy z technologií, médií a společenských změn, ale zároveň nabízely nadčasové příběhy, které rezonují s diváky dodnes.

Zahraniční kinematografie mimo Hollywood

Zahraniční kinematografie mimo Hollywood v roce 1983 byla opravdovou pokladnicí filmových skvostů, které nabídly divákům něco úplně jiného než americké trháky. Zatímco Hollywood chrlil kasovní hity, v Evropě, Asii i jinde vznikaly filmy, které dodnes berou dech svou hloubkou a uměleckou odvahou.

Francouzi ten rok zazářili jako filmové hvězdy první velikosti. Maurice Pialat si z Cannes odvezl Zlatou palmu za À nos amours, kde mladičká Sandrine Bonnaire procházela bouřlivým dospíváním způsobem, který vám nedovolí odtrhnout oči od plátna. Pamatujete si ten pocit zmatku a hledání vlastní identity v teenagerských letech? Přesně tohle Pialat zachytil s drsnou upřímností. A když Isabelle Adjani rozpoutala vášně ve Vražedném létě, spojila lásku a napětí tak, že vám běhal mráz po zádech.

Italové nezůstali pozadu. Ettore Scola předvedl mistrovský kousek s filmem Le Bal – představte si to – ani slovo dialogu, a přesto vám film vypráví půl století francouzské historie! Jen hudba, tanec a výrazy tváří. Geniální, ne? A starý dobrý Fellini? Ten nás vzal na plavbu svým fantaskním světem v A loď pluje, kde realita a sen splývají v jeden magický celek.

Německá kinematografie se stále vzpamatovávala ze ztráty svého enfant terrible. Rainer Werner Fassbinder, který nás opustil rok předtím, zanechal jako svůj poslední odkaz Querelle – film tak odvážný a vizuálně podmanivý, že vám vyrazí dech. Jeho svět námořníků, zločinu a zakázané touhy byl jako horečnatý sen, ze kterého se nechcete probudit.

V Sovětském svazu mezitím vznikal film, který měl otřást svědomím lidstva. Jdi a dívej se od Elema Klimova je jako rána pěstí do žaludku – tak syrově a nekompromisně zachycuje hrůzy války, že po jeho zhlédnutí už nikdy nebudete stejní. I když se do kin dostal až o dva roky později, už tehdy bylo jasné, že vzniká něco mimořádného.

Polský mistr Andrzej Wajda nám v Dantonovi servíroval francouzskou revoluci, ale všichni věděli, že mluví o tehdejším Polsku pod stanným právem. Chytrá to alegorie, co říkáte? A když Fanny a Alexandr od Bergmana sbíral Oscary jako houby po dešti, připomněl světu, že severské drama má stále co říct.

Japonci? Ti nás vzali na drsnou cestu s Šóheiem Imamurou a jeho Baladou o Narajamě. Dokážete si představit, že byste své rodiče v sedmdesáti odnesli na horu umřít? Film vás nutí zamyslet se nad stářím a tradicemi způsobem, který vás zasáhne přímo do srdce. A když David Bowie a Rjúiči Sakamoto stanuli proti sobě v zajateckém táboře ve filmu Merry Christmas, Mr. Lawrence, byl to střet kultur, který rezonuje dodnes.

Čínská kinematografie se teprve nadechovala k velkému skoku na světovou scénu. Zhang Yimou, tehdy jen kameraman filmu Jeden a osm, netušil, že za pár let bude jeho jméno známé po celém světě. Bylo to jako tiché bublinky před výbuchem šampaňského – páté generace čínských filmařů.

V Latinské Americe to vřelo politikou. Jak by ne, když se Argentina právě vymanila z vojenské diktatury a Fernando Solanas se vrátil z exilu, aby ukázal světu, co se tam dělo? Jeho dokumenty byly jako otevřené rány, které odmítaly se zahojit.

A co Indie? Tam za pozlátkem bollywoodských tanečků vznikaly filmy jako Kharij od Mrinala Sena, které bez příkras ukazovaly propast mezi bohatými a chudými. Když sledujete příběh chlapce z chudé rodiny, který zemře v domě svých bohatých zaměstnavatelů, nemůžete si pomoct a ptáte se: Změnilo se od té doby vůbec něco?

Rok 1983 nám ukázal, že skutečné filmové poklady často leží mimo hlavní proud. A není to vlastně tak trochu jako v životě?

Československé filmy roku 1983

Když se ohlédneme za československou kinematografií roku 1983, otevře se před námi pestrý filmový svět plný nezapomenutelných příběhů a postav.

Slavnosti sněženek od Jiřího Menzela - no, kdo by neznal tuhle hrabalovskou perlu? Menzel dokázal zachytit tu specifickou českou duši, kdy se u jednoho stolu sejdou podivíni z chatové osady a řeší, jak nejlépe připravit divočáka. Pamatujete na tu scénu s panem Leli a jeho vyprávěním o lišce? Taková poezie všedního dne, která hřeje u srdce i po těch letech.

Kdo by si nepamatoval Fešáka Huberta s Karlem Heřmánkem? Tahle komedie se stala klasikou našich televizních obrazovek. Však taky ta hláška já jsem takovej lidovej typ zlidověla sama o sobě. Pod nánosem vtipů a svérázného vesnického šarmu se ale skrývala i jemná kritika tehdejších poměrů - však víme, jak to tehdy chodilo.

Jiří Svoboda nám zase přinesl Zánik samoty Berhof - film, který vás doslova přibije k sedačce. Tíživá atmosféra pohraničí po válce, lidské osudy na hraně... Tady nešlo o popcornovou zábavu, ale o skutečné drama, které vás nutí přemýšlet ještě dlouho po závěrečných titulcích.

A co teprve Třetí princ? Šafránková v dvojroli byla prostě kouzelná! Vzpomínáte, jak jste jako děti drželi palce, aby si princ vybral tu správnou princeznu? Moskalyk uměl pohádky vyprávět tak, že bavily celou rodinu - od babičky po nejmenší caparty.

Dušan Hanák se svým dokumentem Vzpomínáme, vzpomínáme... nám otevřel okno do duší pamětníků. Nebylo to jen suché vyprávění historických faktů - byly to živé příběhy lidí z masa a kostí, kteří prožili radosti i strasti naší historie. Však kolikrát se při sledování člověku sevřelo srdce nebo naopak rozlil úsměv po tváři.

Slovenský film Pásla kone na betóne od Štefana Uhera nám ukázal venkov bez příkras a romantizování. Upřímný, syrový, autentický. Nebyl to ten učesaný obraz vesnice, jak ho známe z propagandistických filmů. Byla to realita se vším všudy - s blátem na botách i čistým lidským citem.

A pak tu máme Járu Cimrmana ležícího, spícího - film, který jsme snad všichni viděli tolikrát, že známe repliky nazpaměť. To nám to nádraží pěkně vychází... Smoljakův snímek nebyl jen přenesením divadelního fenoménu na plátno - byl to další střípek do mozaiky geniálního mystifikačního projektu, který nemá ve světě obdoby.

Oldřich Lipský a jeho Srdečný pozdrav ze zeměkoule zase dokázal, že i v žánru sci-fi komedie můžeme najít chytrou satiru. Mezi mimozemšťany a vesmírnými dobrodružstvími probleskovala kritika lidské povahy i společenských nešvarů. Lipský uměl zabalit vážná témata do hávu absurdního humoru tak, že jste se smáli, i když jste vlastně tušili, že je to spíš k pláči.

Filmy roku 1983 nebyly jen produktem své doby - mnohé z nich přežily režim, ve kterém vznikly, a promlouvají k nám dodnes. I přes tehdejší omezení a cenzuru v nich najdeme kus opravdového života, lidských příběhů a emocí. A není tohle právě to, co od dobrého filmu očekáváme? Že nás na chvíli vezme někam jinam, ale zároveň nám nastaví zrcadlo?

Režiséři a jejich průlomová díla

Rok 1983 přinesl filmovému světu několik klenotů, které navždy změnily kariéry svých tvůrců. Francis Ford Coppola, kterého všichni zbožňovali za Kmotra a Apokalypsu, přišel s Dravými rybami – filmem, který sice nevydělal miliony jako jeho předchůdci, ale ukázal, že Coppola se nebojí experimentovat. Pamatujete si tu úžasnou stylizovanou kameru? Dodnes inspiruje mladé filmaře, kteří v ní vidí odvahu jít proti proudu.

David Cronenberg nás v témže roce pořádně vyděsil svým Videodromem. Není to fascinující, jak přesně předpověděl náš vztah k obrazovkám a médiím? Jeho vize proměny lidského těla pod vlivem technologií tehdy působila jako šílená fantazie – dnes se stačí podívat kolem sebe. Z Videodromu mrazí o to víc, když si uvědomíte, že žijeme v době, kdy se jeho noční můra pomalu stává realitou.

Kdo z vás zná skotského režiséra Billa Forsytha? Jeho Local Hero je jako ten dokonalý dortík v malé venkovské cukrárně – nenápadný, ale naprosto božský. Příběh Američana, který přijede do skotské vesničky kvůli ropné rafinerii, v sobě skrývá tolik laskavého humoru a lidskosti, že se neubráníte úsměvu. Forsyth dokázal zachytit duši Skotska způsobem, který vám vykouzlí slzy i smích zároveň.

A co teprve Andrej Tarkovskij a jeho Nostalgie! Ten film je jako báseň, kterou čtete za deštivého odpoledne s horkým čajem v ruce. Tarkovskij, tehdy už v exilu, do něj vložil všechny své pocity vykořenění a duchovní touhy. Kolikrát jste se cítili jako cizinci ve vlastním životě? Přesně tenhle pocit Tarkovskij zachytil s takovou intenzitou, že vám to vezme dech.

V Japonsku zazářil Šóhei Imamura s Baladou o Narajamě. Představte si film o staré ženě, která se chystá zemřít v horách podle staré tradice – zní to depresivně, že? Ale Imamura z toho vytvořil něco tak lidského a dojemného, že si film právem odvezl Zlatou palmu z Cannes. Je to jako když posloucháte starou lidovou píseň – drsná, ale krásná svou upřímností.

Michael Radford tehdy teprve začínal s filmem Another Time, Another Place. Skotsko během války, láska, která neměla vzniknout... Radford ukázal, že i první film může být mistrovským dílem. Není divu, že později natočil Il Postino, který zná snad každý milovník filmu.

U nás Juraj Herz přišel se Sladkými hrami minulého léta. Viděli jste to? Je to jako když listujete starým secesním albem – každý záběr je jako malovaný obraz plný erotického napětí a nostalgické krásy. Herz byl prostě mistr atmosféry, který se nebál jít vlastní cestou.

James Cameron v roce 1983 ještě nebyl tím Cameronem, kterého známe dnes. Ale právě tehdy dával dohromady svého Terminátora. Kdo by tehdy řekl, že z tohoto nízkorozpočtového filmu vznikne jedna z největších filmových sérií všech dob? Není to důkaz, že s vášní a vizí můžete změnit svět i s omezenými prostředky?

A nesmíme zapomenout na Barbeta Schroedera a jeho dokument o ugandském diktátorovi Idi Aminovi. V době bez internetu a sociálních sítí to byl právě film, který nám otevíral oči o dění ve světě. Schroederův přístup – nechat realitu mluvit samu za sebe – ovlivnil dokumentární tvorbu na desetiletí dopředu.

Herecké objevy a výkony roku

Rok 1983 přinesl kinematografii řadu nezapomenutelných hereckých výkonů, které i po letech zůstávají v srdcích filmových nadšenců. Mezi nejvýraznější herecké objevy tohoto roku patřil bezpochyby Matthew Broderick, který zazářil ve Válečných hrách. Pamatujete si toho sympatického kluka, co se omylem naboural do vojenského systému? Jeho kombinace klučičí nevinnosti a chytrosti byla tak přirozená, že jsme mu všichni fandili od první minuty. Broderick si tím vlastně vydláždil cestu k hvězdné kariéře, která pokračovala filmy jako Ferris Bueller.

V našem československém filmu nelze přehlédnout vynikající výkon Magdy Vášáryové ve filmu Zánik samoty Berhof. Její ztvárnění ženy v drsných časech konce války vás zasáhne přímo do duše. Kolik herců dokáže beze slov vyjádřit takovou hloubku emocí? A to nebyl jediný domácí triumf – Jiří Bartoška ve stejném roce ohromil jako Jan Amos v Putování Jana Amose, kde ukázal, že historickou postavu lze hrát s důstojností, ale bez nudy a patosu.

Zatímco u nás zářila Vášáryová, ve světě oslnila Meryl Streep svým výkonem ve filmu Silkwood. Ztvárnila skutečnou whistleblowerku z jaderné elektrárny tak věrohodně, že jste měli pocit, jako byste sledovali dokument. Není divu, že za to byla nominována na Oscara! Streepová prostě dokáže vlézt pod kůži každé postavě, ať už hraje cokoliv.

Vzpomínáte na Jennifer Beals a její ikonické taneční scény ve Flashdance? I když později vyšlo najevo, že část tanečních výkonů byla dublována, její charisma a energie z plátna přímo sršely. Ta scéna s vodou padající na její tvář se stala symbolem 80. let – kdo z nás se pak nepokoušel napodobit její styl oblékání?

A co Eddie Murphy v Záměně? Ten chlap byl jako uragán energie a humoru! Společně s Danem Aykroydem vytvořili dvojici, u které jste se smáli, i když jste film viděli potřetí. Murphy tehdy ukázal, že má na to stát se jednou z největších hvězd své generace – a nemýlil se.

Z japonské kinematografie mě osobně zasáhla Balada o Narajamě s neuvěřitelným výkonem Sumiko Sakamoto. Její tiché odhodlání ženy, která podle tradice odchází na horu zemřít, vás nutí přemýšlet o životě a smrti dlouho po skončení filmu. Není divu, že snímek získal Zlatou palmu v Cannes.

V oblasti dětských filmů zaujal Henry Thomas jako Elliott v E.T. Ten kluk dokázal hrát s imaginárním mimozemšťanem tak přesvědčivě, že jsme všichni věřili, že E.T. opravdu existuje. Není to úžasné, jak dětská upřímnost dokáže někdy předčit i ty nejzkušenější herce?

Sam Shepard pak ve Správné posádce ztvárnil legendárního pilota Chucka Yeagera s takovou přirozenou autoritou a klidem, že si vysloužil nominaci na Oscara. Jeho výkon byl jako dobrá whiskey – nijak se nevnucoval, ale zanechal hluboký dojem.