A+ A A-

Citadela Saint-Exupéryho. Kniha hledající samou podstatu chování lidí

citadela exuperyJsou knihy, které jdou s vámi celý život a pokaždé, když nahlédnete do jejich řádků, když  skrze myšlenky nastíněné v knize diskutujete s autorem, překvapujete sami sebe. Vaše zkušenosti se střetávají ze zkušenostmi a názory člověka, který měl o čem psát, na rozdíl od mnoha tzv. spisovatelů. Takové knihy jsou hodny, aby byly ve vašich knihovnách a vašich myslích. Pro mě jednou takovou knihou je nedokončené dílo Exupéryho - Citadela.

Pokud však budete hledat v této knize jasný a dramatický příběh, pak vás zklamu. Celá kniha je inspiratívním hledáním souvislostí o lidském světě, které spojují krátké, ale velmi silné zážitky i příběhy. Hledání svorníků našeho života, toho co pojí pevně nejen chrámy, ale i naše myšlení, rozvedl Exupery do silných podnětů k přemýšlení.

V této knize můžete začít číst kdekoliv, nemá počátek a nemá konec, ale každá strana je pokaždé výzvou pro ty, kteří chtějí hledat odpovědi na otázky, které si jednou začne klást každý na tomto světě.

Slyšel jsem často, že kniha je o hledání Boha. Příliš povrchní a zavádějící názor. Kniha je dle mého názoru především o hledání víry a ta s Bohem nemusí mít nic společného. Neboť víru má každý. Ať už klečí na kolenou před křížem, nebo věří v make-up své tváře či věří, že víru nemá vůbec. Svým způsobem jsme všichni věřící.

Citadela / Antoine de Saint-Exupéry / Nakladatelství Vyšehrad / Rok: 2004 / Překlad: Věra Dvořáková


Ukázky z knihy:


Přikázal jsem proto povolat vychovatele a řekl jim: "Vaším úkolem není zabíjet v lidských mláďatech člověka, ani dělat z nich mravence, kteří mají žít v mraveništi. Nepovažují za důležité, bude-li člověk více nebo méně uspokojen. Důležité je, bude-li více nebo méně člověkem. První pro mne není otázka, bude-li člověk nebo nebude šťasten. A nejsou pro mne důležitá tučná břicha lenivců, kteří jsou jako dobytek v chlévě.
Nebudete je přecpávat prázdnými formulkami, nýbrž obrazy, které jsou nositeli struktur.
Nebudete je sytit především mrtvými znalostmi. Ale ukujete jim styl, aby mohli věci uchopit.
Nebudete jejich způsobilost posuzovat podle schopností, které snad projeví v tom či onom směru. Neboť nejdále dojde a nejúspěšnější bude ten, kdo nejvíc zápasil sám se sebou. Budete proto přihlížet především k lásce. Nebudete zdůrazňovat užitek. Ale lidskou tvorbu, aby určitý člověk hobloval své prkno poctivě a věrně, a on je pak ohobluje lépe.
Budete učit úctě, neboť ironie je věcí darmochleba a znamená, že byly zapomenuty tváře.
Budete bojovat proti poutům, která člověka svazují s hmotnými statky. Budete vytvářet z lidského mláděte člověka, a to tak, že je budete učit především směně, neboť kde není směny, zbývá jen zkornatění. Budete učit rozjímání a modlitbě, neboť jimi se duše stává širší. A lásce. Neboť co může nahradit lásku? A sebeláska je opak lásky. Trestat budete především lež a také udavačství, i když to obojí může být zajisté člověku prospěšné a obci zdánlivě také. Ale silní se rodí pouze z věrnosti. A není možné být věrný na jedné straně a na druhé ne. Věrný člověk je věrný vždycky. A není věrný ten, kdo dokáže zradit druha, s nímž pracuje. Já potřebuji silné město a nehodlám opřít jeho sílu o lidskou hnilobu.

Ukázky z knihy:

Byl jsem až příliš často svědkem, jak se dal soucit nepravou cestou. Ale my, kdo vládneme lidem, jsme se naučili zpytovat jejich srdce a věnovat pozornost jen tomu, co si jí opravdu zaslouží. Odmítám cítit lítost nad okázalými bolestmi, jež trápí srdce žen, a stejně tak nad umírajícími, a stejné tak nad mrtvými. A vím proč.
V jedné době mého mládí ve mně probouzeli soucit žebráci a jejich vředy. Najímal jsem pro ně ranhojiče a nakupoval balzámy. Karavany mi přivážely z jednoho ostrova zlaté masti, po nichž kůže znovu přirůstá k masu. To všechno až do dne, kdy jsem pochopil, že si na svém zápachu zakládají jako na vzácném přepychu, kdy jsem je přistihl, jak se škrabou a pomazávají lejnem, jako by hnojili zemi, aby z ní vydobyli purpurový květ. Chlubili se jeden druhému svou hnilobou, byli pyšní na almužny, které dostali, neboť ten, kdo vydělal nejvíc, připadal sám sobě jako velekněz, vystavující tu nejkrásnější modlu. Pokud svolili poradit se s mým lékařem, pak jen v naději, že ho ohromí morovým zápachem a velikostí svého vředu. Mávali svými pahýly, aby si vydobyli místo na světě. A přijímali léčbu jako poctu, polichoceně si nechávali čistit a omývat údy, ale sotvaže nemoc zmizela, připadali si náhle bezvýznamní a jaksi zbyteční, neboť už svým tělem nic neživili. A první jejich starostí bylo, vzkřísit znovu vřed, který z nich žil. A vyšňořeni opět nemocí, vítězoslavní a marniví se vraceli s miskou v ruce zpátky na cestu karavan, aby tu ve jménu svého nečistého boha vydírali pocestné.
Byla i doba, kdy jsem měl soucit s mrtvými. Domníval jsem se, že člověk, kterého obětuji v poušti, upadá v beznadějnou samotu. Neměl jsem ještě potuchy, že není samoty pro toho, kdo umírá. V té době jsem ještě neznal jejich odevzdanost. Potom jsem však zažil, jak sobec nebo lakomec, kdykoli ochotný křičet, že ho okrádají, v poslední hodince žádal, aby se kolem něho shromáždili jeho blízcí, a s pohrdavou rovností jim rozděloval majetek jako bezcenné hračky dětem. Nebo jak raněný ve chvíli, kdy byl skutečně zlomen, odmítl jakoukoli pomocnou ruku, protože by to mohlo být pro jeho druhy nebezpečné, ačkoli jindy by ve zcela nepatrném ohrožení malomyslně křičel o pomoc. Podobné sebezapření obdivujeme. Já však i tady nalezl jen skrytou známku pohrdání. Vím, že se člověk dokáže podělit o polní láhev, třebaže sám už usychá v slunci, anebo o kůrku chleba v nejhorším hladu. Hlavně však proto, že už je nepotřebuje, a tak s královskou lhostejností nechává kost ohryzat druhému.
Zažil jsem, jak ženy oplakávaly padlé bojovníky. Ale to jsme je oklamali my sami! Víš přece, s jakou slávou a hlukem se navracejí ti, kdo přežili, jak vykřikují o svých úspěších a jako důkaz nebezpečí, které podstoupili, přinášejí smrt těch druhých, smrt, které říkají strašlivá, protože mohla potkat je. I mně se v mládí líbilo nést kolem čela tuhle aureolu sečných ran, jež utržili druzí. Vracel jsem se a oháněl mrtvými kamarády a jejich strašnou beznadějí. Avšak koho si vybrala smrt, kdo už jen zvrací krev nebo si přidržuje vnitřnosti, ten jediný odhaluje pravdu --- že totiž hrůza ze smrti neexistuje. Vlastní tělo mu náhle připadá jako zbytečný nástroj, který dosloužil a on ho odhazuje. Zničené tělo, které se ukazuje ve svém opotřebení. A když to tělo žízní, pro umírajícího už je to jen žízeň, jíž bude dobré se zbavit. A zbytečné je všechno, co mu kdy patřilo, co zdobilo, živilo, oslavovalo to zpola cizí tělo, z něhož je už jen jakési domovní příslušenství, něco jako osel přivázaný ke kůlu.

V tu chvíli nastává agónie, a to už se vědomí jen kolébá, jak je střídavě vyprazdňují a zase naplňují vlny paměti. Odcházejí a přicházejí jako odliv a příliv a odnášejí a zase přinášejí veškerou zásobu obrazů, ulity vzpomínek, mušle znějící veškerými kdy zaslechnutými hlasy. Zvednou se, zalijí poznovu srdeční řasy a všechny city zase ožijí. Ale obratník už chystá rozhodující odliv, srdce se vyprázdní a vlny i se všemi svými zásobami se navrátí v Boha. Ano, viděl jsem, jak lidé před smrtí utíkali, už předem zděšeni tím setkáním. Avšak neklamte se, nikdy jsem neviděl, že by propadl hrůze ten, kdo umírá.

Komentáře  

# Pavla 2016-01-05
Dokonalosti není dosaženo tehdy, když už není co přidat, ale tehdy, když už nemůžete nic odebrat.“
~Antoine de Saint-Exupéry
Citovat
# Kamil 2016-01-01
Knížka Exuperyho trčí si nade všemi, je skvělá a jedinečná.
Citovat
# Petra 2013-01-16
Je to složitá knížka... a bylo těžký ji pochopit, ale když vám s tim někdo pomůže, nebo sami přijdete na to jak to všechno je, tak je to úžasný dílo. Na celej život
Citovat
# Nantanus 2012-12-16
Co rict mel rekl.. dokonaleji nez kdyz se pohybem pretvari prostredi kolem. Uvede cloveka k tomu co mit ma.. nicmene ne kazdy necha se vest. Vest se je v tom to pripade chyba. XP potvrzuje nadcasovy nazor.
Citovat
# Radek 2012-08-11
Exuperyho mám rád, jakým způsobem objevuje a vidí svět kolem sebe. Jeho vnímání lidí jako bytostí a ne něčeho cizorodého. Ale zároveň je si vědom všech chyb, které lidé donekonečna opakují a tady znovui hledá. Hledá jejich kořeny stejně jako Malý princ hledá kořeny byobabu, aby se jednou nemohlo stát, že baobab vyroste a vše zardousí.
Citovat
# Vlaďka 2012-02-09
Tělo Exupéryho již nikdy nebylo nalezeno. Roku 2000 potápěči vylovili stroj, který Exupérymu patřil, a tak nemůžeme vyloučit verzi, že kvůli nějakému nedopatření Exupéry havaroval. Exupéry psal své knížky hlavně z pilotního prostředí, o tom vypovídají i názvy jeho knih (Noční let, Letec, Válečný pilot…). Dokonce i jeho slavný „Malý princ“ byl údajně sepsán po letecké nehodě. Jak však Exupéry skutečně zemřel, se zřejmě již nikdy nedozvíme.
Citovat