bouskova150.jpg

Zdeňka Boušková (*25. 2. 1940)

ilustrátorka, výtvarnice

V roce 1958 ukončila studium na Vyšší průmyslové škole oděvní, obor návrhář – modelář. Po skončení studia pracovala jako módní návrhářka družstva. Od roku 1984 se v ČT jako výtvarník realizátor podílela na tvorbě večerníčků pro děti. To bylo v roce 1991 zrušeno. V té době přečetla Tolkienova Pána prstenů. Kniha byla pro ní tak inspirující, že zkusila ilustrace k fantasy literatuře.

Při prvních ilustracích k Pánovi prstenů použila techniku malby olejovými barvami na pauzovací papír, s použitím tužkou kreslených skic které podkládá pod pauzovací papír. Tuto techniku používá nejčastěji. Některé obálky jsou kombinací tužky a akrylových barev, vnitřní ilustrace většinou tužka nebo pero.

Nakreslila obálky k sériím románů R. Holdstocka, J. Moressyho, R.E. Feista, Ann Marstonové, Christophera Stasheffa, ke knihám A. Sapkovského, J. Velinského, J. Rečkové, k povídkám F. Vrbenské a jiné, celkem asi 100 obálek.

Ocenění:
Získala cenu v mezinárodní soutěži Ex Libris ke 100. výročí narození J.R.R. Tolkiena v italské Aostě (92), ceny Akademie science fiction, fantasy a hororu v kategorii “Nejlepší obálka“ za Lavondyss R. Holdstocka (95) a cenu „Nejlepší výtvarník“ (96), na kterou pak byla také nominována v letech 97, 98, 99, 2000.

bouskova1.jpg
 

Inspirující myšlenky...

Jde o klasickou třídní válku. Elity se snaží zvětšit svoji moc. Vlády ztrácejí kontrolu nad ekonomikou, sociální stát se rozpadá. I list The Wall Street Journal před časem přiznal, že ať už je u moci kdokoli, liberálové, komunisté nebo fašisté, hlavní rozhodnutí dělají banky, ratingové agentury a byrokraté, nikoli lidé. Dnešní vládní ideologie je takto směsí „dravého pragmatismu a upovídaného moralizování. Pragmatici jednají, moralisti mluví, ale vzájemně se doplňují: nemorální realita se přikrašluje větami o lásce a slušnosti. Moc se skryla. V tom je její současná síla. Před oči se nám staví Trh jako přírodní zákon, jako neosobní hra odosobněných tržních sil. Politické strany, stejně jako občané samotní se mají sklonit před „vyšším řádem“, který tyto síly nastolují. Zákony trhu ale přestávají okamžitě platit, když jde o zájem superkapitálu. Zisky jsou posvátným soukromým majetkem. Všechny státy a jejich politické reprezentace jsou povinny udělat maximum pro to, aby rostly co nejvíce. Ztráty, vznikající ze vzájemné rvačky o zisk je ovšem nutno v zájmu prospěchu všech hradit z daní běžných lidí. Za anonymitou trhu a neosobním působením tržních sil takto probleskuje zcela osobní zájem lumpenburžoazie. Proto všechno žijeme v pseudodemokracii. Proto jsme ztratili nejen druhého, ale i sebe sama. Liberální diskurs svou legitimitu do značné míry získal právě tím, že vybízí k co největší pluralitě, která je, jak se ukázalo, pluralitou bezmocných. Skutečná demokracie je metafyzická. Skutečnou demokracií je jen ta, v níž bude zrušena jakákoliv vláda člověka nad člověkem. V níž tedy bude zrušena moc jako privilegium nemnohých, a to nejen moc politická, ale především moc ekonomická.
Milan Valach, pedagog a publicista, zakladatel Hnutí za přímou demokracii