dillinger150.jpg

Petr Dillinger (*17. 9. 1899, Český Dub pod Ještědem - † 24. 4. 1954, Praha)

ilustrátor, grafik, malíř, pedagog, člen Hollaru

Narodil se v Českém Dubě. Zájem o kreslení ho přivedl ke studiu na Uměleckoprůmyslové škole k profesoru Františkovi Kyselovi. Ten jej přivedl k zájmu o knižní umění a ilustrační tvorbu. V roce 1919 začal studovat na Akademii výtvarného umění, nejdříve malbu a pak speciální školu grafiky, kterou vedl Max Švabinský. Studia dokončil v roce 1923 a 2 měsíce pobýval v Paříži u Františka Kupky.

Po návratu se studijního pobytu byl v roce 1924 přijat do sdružení českých umělců grafiků Hollar. Účastnil se výstav členských i zahraničních. V roce 1928 získal učitelské místo v Brně na Škole uměleckých řemesel, kde vedl grafický ateliér. Stal se jednou z předních osobností skupiny výtvarných umělců v Brně.

Vedle grafiky se začal soustředěně zabývat malbou. Pobyt v Brně byl nejplodnějším a také nejšťastnějším obdobím jeho života. V roce 1945 odchází do Prahy, učí na Státní grafické škole a po těžké nemoci v roce 1954 umírá.

Ocenění:

1928 Storowova cena, Los Angeles
1930 čestné uznání, Chicago
1936 ex libris, Los Angeles
1953 4. místo v soutěž na výzdobu malého foyer ND

Bibliografie:

Šest pražských dřevorytů Petra Dillingera, 1924
Jirásek Alois: Bitva u Kresčaku a jiné povídky, 1925
Wenig Adolf: Žito čaroděj a jiné povídky o šibalstvích a kouzlech, 1928
Neruda Jan: Arabesky, 1928
Novák Arne: Duše Brna a jeho kultura slovesná, 1932
Beneš Buchlovan Bedřich: Hostina bibliofilů, 1934
Prachař Augustin: Žerotinský lev, 1934
Lázně Bilina – Kyselka, 1936
16 ex libris Petra Dillingra, 1939
Holan Emil: Tvůrce železnic, 1939
John Jaromír: Utržený knoflík, 1940
Němcová Božena: Babička, 1940
10 linorytů Petra Dillingera, 1940
Kytička kvítí pro malé čtenáře, 1942
Knap Josef: Trojlístek, 1943
Černý Bohumil – Spáčil Jindřich: O božím umělci, Ječmínkova halena, 1944
Práce, 1945
Müller Vladimír: Pověsti stověžatého města, 1946
Souborná výstava grafických prací Petra Dilllingra, 1947
Projev presidenta republiky Dr. Edvarda Beneše v Lidicích dne desátého června 1945, 1947
Seliškar Tone: Bratrstvo modrého racka, 1947
Prchal Josef: Obětovaný úsměv, 1948
Malostranské zahrady, 1948
Třebízský Václav Beneš: Pohádky a pověsti karlštejnského havrana, 1950
Čech Svatopluk: Korouhev práce, 1950
Thackery William M.: Růže a prsten čili Příhody prince Vavřína a prince Bulky, 1950
Petr Dillinger, 1950
Malířová Helena: Pohádky Heleny Malířové,1953
Pilař Jan: Popelka, 1955

Více:
https://www.volweb.cz/kadleczd/zivot.htm

dillinger450.jpg

dillinger_2

dellineger450_2.jpg


Inspirující myšlenky...

Jde o klasickou třídní válku. Elity se snaží zvětšit svoji moc. Vlády ztrácejí kontrolu nad ekonomikou, sociální stát se rozpadá. I list The Wall Street Journal před časem přiznal, že ať už je u moci kdokoli, liberálové, komunisté nebo fašisté, hlavní rozhodnutí dělají banky, ratingové agentury a byrokraté, nikoli lidé. Dnešní vládní ideologie je takto směsí „dravého pragmatismu a upovídaného moralizování. Pragmatici jednají, moralisti mluví, ale vzájemně se doplňují: nemorální realita se přikrašluje větami o lásce a slušnosti. Moc se skryla. V tom je její současná síla. Před oči se nám staví Trh jako přírodní zákon, jako neosobní hra odosobněných tržních sil. Politické strany, stejně jako občané samotní se mají sklonit před „vyšším řádem“, který tyto síly nastolují. Zákony trhu ale přestávají okamžitě platit, když jde o zájem superkapitálu. Zisky jsou posvátným soukromým majetkem. Všechny státy a jejich politické reprezentace jsou povinny udělat maximum pro to, aby rostly co nejvíce. Ztráty, vznikající ze vzájemné rvačky o zisk je ovšem nutno v zájmu prospěchu všech hradit z daní běžných lidí. Za anonymitou trhu a neosobním působením tržních sil takto probleskuje zcela osobní zájem lumpenburžoazie. Proto všechno žijeme v pseudodemokracii. Proto jsme ztratili nejen druhého, ale i sebe sama. Liberální diskurs svou legitimitu do značné míry získal právě tím, že vybízí k co největší pluralitě, která je, jak se ukázalo, pluralitou bezmocných. Skutečná demokracie je metafyzická. Skutečnou demokracií je jen ta, v níž bude zrušena jakákoliv vláda člověka nad člověkem. V níž tedy bude zrušena moc jako privilegium nemnohých, a to nejen moc politická, ale především moc ekonomická.
Milan Valach, pedagog a publicista, zakladatel Hnutí za přímou demokracii