O Krtkovi vyšlo už mnoho knížek. Krtek už cestoval raketou, sháněl si kalhotky, uzdravil myšku, jezdil autíčkem, stavěl sněhuláka a spoustu dalších věcí. Teď se ale můžete seznámit s tím, co dělá Krteček po celý rok. Albatros vydal sadu čtyř leporel podle jednotlivých ročních období. A protože je podzim a blíží se zima, seznámíme se s těmi aktuálními.

krtek_fall_400.jpg

Krtek a podzim
Zafoukalo, zafičelo a byl tu podzim. Na podzim ze stromů nepadá jen listí - když máte domeček pod švestkou, padají vám na domeček i švestky. Když vlétla Krtkovi do krtiny nejdřív jedna, pak druhá a ještě další, začal Krtek přemýšlet, co si s takovou nadílkou počne. Co je nejlepší ze švestek? Přece švestková povidla! A co z povidel? Povidlové koláče! Jak rozhodli, tak udělali. Krtek se sýkorkou navařili povidla, napekli koláče, ale to dá rozum, že je nesnědli sami. Pozvali všechny své kamarády, aby si taky pochutnali.

Krtek a zima
Konečně je tu zima! řekl si Krtek a vytáhl sáňky. Ale co to? Bílo je všude, ale sníh to není, jen jinovatka. Copak se dá na jinovatce sáňkovat? Na obloze je jen jediný mráček, mráček chudinka, z toho chumelit nebude, postěžoval si Krtek. Ale když se Krtek se sýkorkou postarali, aby se mráček napil vody, mráček rostl, mohutněl, až se z něj začaly sypat vločky, jedna pěknější než druhá. A sníh se sypal a sypal, až jim sáňky v závěji téměř zapadly. Teď jim teprve začala sáňkovačka a koulovačka a ty pravé zimní radovánky!

Zafoukalo, zafičelo,
a rázem bylo po létě…
„Koukni, krtku, někdo k nám jde,“
řekla sýkorka.
Ale než to dořekla, vlétla
do krtiny švestka – lesklá, modrá,
krásně zralá – a bumbác!
Krtkovi rovnou na hlavu.

Zdeněk Miler, Hana Doskočilová, Kateřina Miler / KRTEK A PODZIM / Albatros, 2007 / 12 stran
Zdeněk Miler, Hana Doskočilová, Kateřina Miler / KRTEK A ZIMA / Albatros, 2007 / 12 stran

Inspirující myšlenky...

Nikdo vlastně neví, kdo Chan Šan byl. Je tu pár starých pamětníků, kteří ho znávali. Říkají, že to byl chudý člověk, povahou blázen. Žil prý sám v horách zvaných Mrazivé hory, Chan-šan. Vypadal prý jako tulák. Jeho tělo i tvář byly zestárlé a vrásčité. Avšak v každičkém slově, které vypustil z úst, byl hluboký smysl a vyjádření nejjemnější podstaty věci, jen dokázal-li se kdo nad ním hlouběji zamyslet. Cokoli vyřkl, obsahovalo cit pro Tao, pro jeho veliká nejskrytější tajemství. Jeho čapka byla zrobena z březové kůry, jeho šaty byly rozedrané v cáry a na nohou měl dřeváky. Tak ti, kteří jsou nuceni tak činit, skrývají i stopu po sobě. Někdy nepochopitelný, někdy příjemný, vždy byl přirozeně šťastný sám ze sebe. Jak by ho však někdo, kdo sám není moudrý, mohl ocenit a pochopit?
Předmluva k Chan Šanovým básním od pana Lü Čchiou Jina