Vzdělaní hledají způsob. Nevzdělaní hledají důvod.

A+ A A-

451 stupňů Fahrenheita, kanonické dílo Ray Bradburyho

bradbury 451 stupnu fahrenhaitaBradburyho kanonické mistrovské dílo 451 stupňů Fahrenheita, ve kterém vykreslil naši utopickou budoucnost, jehož základní myšlenkou je: Myšlení je pro stát nebezpečné a jen státu se má věřit, hlídejte své sousedy a hlavně - spalte všechny knihy. Sci-fi román patří k nejlepším dílům tohoto žánru.

Guy Montag žije v civilizací tryskových aut, raketových letadel, mechanické hudby, ale také policejních helikoptér a mechanických "ohařů", kteří svým chemickým čichem neomylně sledují stopu zločince. Žije spokojený život se svou ženou, pracuje jako požárník, ale požáry nehasí, on je zakládá Jeho náplní práce je pálit knihy, protože představují pro budoucnost hrozbu – obsahují vědění.
 
Jeho známá Clarissa mu poví, že v minulosti požárníci domy hasili. Nedává mu to smysl. Nechápe, proč se lidé nechávají kvůli knihám upálit. Zatouží poznat o co skutečně jde a poprosí o pomoc svou ženu Mildred. Ta ho ale udá.
Guy při zatýkání zabije velitele Beattyho, který se mu snažil vysvětlit, že pálení knih se dělá ve prospěch společnosti. Poté nastává útěk, při kterém se dostává do lesa, kde žijí lidé, kteří se knihy učí nazpaměť a přidává se k nim. Po nějaké době vypukne vojenský konflikt a město je vybombardované. Lidé z lesa se vydávají do města, aby svými vědomostmi získanými z knih lidem pomohli přežít.

"Úžasné věci se dějí před vašima očima... žijeme tak, jako bychom měli padnout k zemi mrtvi za deset sekund. Podívejte na svět. Jaký fantastický sen vyrobený v továrnách." Ilustátor Ralph Seadman o knize Bradburyho

Grafický román
Tim Hamilton vytvořil na základě Bradburyho románu grafickou adaptaci, tzv. grafický román. (Baronet, 2010) Svět profesionálního hasiče Guy Montaga převedl do barevných obrazů, které vynalézavě zachycují Montagovo prohlédnutí zvrhlosti státem řízeného myšlení a významu literatury. Výsledek jeho práce se stal literární událostí roku.

Steadman Ralph ilustrace Fahrenheit 451
V roce 2003 ilustroval jedinečně knihu Ralph Seadman k 50. výročí vydání. Mimo jiné fantasticky ilustrpoval Orwellovou Farmu zvířat, Alenku v říši divů etc.

Podle knihy natočil Franzouz Truffaut stejnojmenný film 451° Fahrenheita (1966)
Truffautův film je jednou z nejvěrnějších adaptací knihy. Adaptaci této knihy o společnosti, kde pro knihy není místo, nemohl režírovat nikdo povolanější. Truffaut měl knihy rád skoro stejně jako filmy. Po přečtení knihy si klidně tento film pusťe nebo i naopak. Nebudete zklamáni.
451° Fahrenheita | Velká Británie, 1966, 112 min
Režie: François Truffaut | Hudba: Bernard Herrmann
Hrají: Oskar Werner, Julie Christie, Cyril Cusack, Anton Diffring, Ann Bell, Mark Lester, Eric Mason



Ukázka z knihy:

Fotografie. Film na začátku dvacátého století. Rozhlas. Televize. Věci se začaly dělat pro masy. A poněvadž se začaly dělat pro masy, zjednodušily se.

Dřív měly knihy vliv na několik málo lidí. Mohly si dovolit být různé. Na světě bylo dost místa. Ale postupně přibyla spousta dalších očí, loktů, hlasů... Počet obyvatel se zdvojnásobil, ztrojnásobil, zčtveronásobil. Filmy a rozhlas, časopisy, knihy, všechno se vyrovnalo na stejnou limonádovou úroveň. Člověk devatenáctého století se svým pomalým tempem.

A pak, ve dvacátém století – to už se dá sotva sledovat! Knihy se zkrátily. Zkondenzovaly. Vykuchali je. Víc obrázků než textu. Všechno se sesychá na překvapivý obrat, na senzační závěr. Seškrtali klasiky na patnáctiminutový rozhlasový program, pak je znova seškrtali, aby se vešli na jednu stránku, a nakonec to dotáhli na deseti nebo dvanáctiřádkové heslo v naučném slovníku.
Já samozřejmě přeháním. Slovníky byly pro rychlou informaci. Ale našlo se mnoho těch, kteří všechno, co věděli o Hamletovi, vyčetli z jednostránkového výtahu v knížce, která na obálce inzerovala: Teď si konečně můžete přečíst všechny klasiky! Vyrovnáte se všem knihomolům! Je ti jasné, kam to vede? Z mateřské školky na univerzitu a zpátky do mateřské školky.

To je graf intelektuálního vývoje za posledních pět století. A pusť film ještě rychleji, honem! Vezmi si jen všechny ty obrázkové magazíny: Blesk, Čas, Cink, Tip, Ze světa celebrit, Styl, Chvilka pro tebe, Bulvár, Kdo s kým a za kolik, Super, Bravo, Plesk, Cák, Bum, Buch, Bác, Aha! Výtah z výtahu, výtah z výtahu výtahu. Sloupek, dvě věty, palcový titulek! A pak jde všechno k čertu! Roztočte lidskou mysl, rozpumpujte ji rukama vydavatelů, literárních zlodějů, rozhlasových podnikatelů tak rychle, aby ta odstředivka odmrštila všechny nepotřebné myšlenky, které jen ukrádají čas! Školní docházka se zkracuje, kázeň se uvolňuje, přestává se učit filozofie, dějepis, cizí jazyky.

Čeština a pravopis se postupně čím dál víc zanedbávají, až se nakonec ignorují skoro úplně. Žije se ze dne na den, lidé se starají jen o výhodné místo a po práci je všude plno zábavy. Nač se učit něco víc než mačkat knoflíky, otáčet vypínačem, utahovat matky a spínat kontakty? Zip úplně nahradí knoflík, a právě tahle chvilka chybí člověku na přemýšlení, když se ráno strojí. Ráno je filozofická doba, a proto melancholická doba. Ze života se stává jeden jediný kotrmelec, všechno je samé bum, bác a hej! Více sportu pro každého, kolektivní duch, zábava, a myslet se vůbec nemusí. Organizujte a organizujte a víc a víc organizujte stále skvělejší sportovní podívanou. Víc kreslených seriálů do knih! Víc obrázků! Duch potřebuje míň a míň. Roztěkanost. Silnice plné zástupů, které se ženou někam, někam, někam, nikam. Benzínoví štvanci.

Komentáře  

# Martin 2016-03-29
Dávno před Kristem žil jeden strašně hloupý pták jménem Fénix, vždycky za pár století si vystavěl pohřební hranici a sám se na ní upálil. To byl určitě blízký příbuzný Člověka. Ale pokaždé, když se upálil, vyskočil z popela a sám se zase se vším všudy porodil. Zdá se, že děláme totéž, pořád znova a znova, jenže máme jednu vlastnost, kterou Fénix neměl. My víme, co to děláme za ničemnou věc. Víme, co jsme za posledních tisíc let nadělali ničemných věcí, a jestliže tohle víme a máme to pořád před očima, přestaneme jednou stavět ty proklaté pohřební hranice a přestaneme na ně skákat. V každé generaci získáme o trošku víc lidí, kteří nezapomínají
Citovat
# JAn 2013-03-16
Citace z Bradburyho:
Nepotřebujete knihy, potřebujete něco z toho, co kdysi v knihách bývalo. Přesně totéž by dnes mohlo být v televizních pořadech. Tytéž nevyčerpatelné detaily a postřehy by mohli vysílat rádiem a televizí, jenže oni je nevysílají. Ne, ne, to, co hledáte, není jen v knihách. Sáhněte po tom všude, kde to objevíte, ve starých gramofonových deskách, ve starých filmech. Hledejte to v přírodě a hledejte to v sobě samém. Knihy byly jenom jedním z rezervoárů, kam jsme ukládali všemožné věci, když jsme se báli, abychom je nezapomněli. Není v nich žádné kouzlo. Kouzlo je pouze v tom, co knihy říkají, v tom, jak sestehovaly útržky světa dohromady v jediné roucho. Nám scházejí tři věci:
Za prvé: hodnota. Čím víc pravdivě zachycených detailů života dokážete dostat na jeden čtvereční centimetr papíru, tím jste „literárnější“. Ať je to jak chce, tohle je moje definice. Říkat detaily. Stále nové detaily. Dobří spisovatelé se života dotýkají často. Prostřední po něm jen občas rychle přejedou rukou. Špatní ho znásilní a dál se o něj nestarají.
A druhá? Volný čas. Ano, volno máme. Ale máme čas přemýšlet? Jestli se zrovna neženete rychlostí sto padesáti kilometrů za hodinu – a při takové honičce nemůžete myslet na nic než na nebezpečí –, potom hrajete nějakou hru nebo sedíte někde v pokoji, kde nemůžete debatovat se čtyřstěnovým televizorem. Proč? Televizor je „skutečný“. Je na dosah ruky, má rozměry. Řekne vám, co si máte myslet, a natluče vám to do hlavy. Určitě má pravdu. Vypadá tak věrohodně. Žene vás tak rychle ke svým vlastním závěrům, že vaše mysl nemá čas, aby protestovala: „Vždyť tohle je nesmysl!“
Knihy nejsou „skutečné“. Naštěstí nejsou. Můžete je zavřít, říci jim: „Počkej.“ Máte nad nimi moc jako Pánbůh. Ale kdo kdy dokázal vyrvat se z drápů, které člověka sevřou, když jednou zapustí kořeny v televizním pokoji? Ten z něho udělá, co bude chtít. Je to prostředí stejně skutečné jako svět. Stane se pravdivým a je pravdivé.
Kudy dál? Jak se z toho dostat? Pomohly by nám knihy?
Citovat
# Michal 2012-09-04
Bradbury byl „boží bytostí“, která intuitivně předpověděla i momentální zradu spáchanou mnoha mladými lidmi na literatuře, kterou sice nepodpalují, ale symbolicky vlastně ano. Je štěstí, že stále zůstávají i tací, kteří budou i právě Raye číst i po jeho smrti, a kdo ví, možná ještě vnímavěji. )Ivo Fencl)
Citovat