Image

Eva Sýkorová-Pekárková (*9. 5. 1958, Praha)

Vystudovala Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, ateliér filmové a televizní grafiky u profesora Miloslava Jágra. Zabývá se ilustracemi a animovaným filmem. Ilustrovala mnoho knih pro děti a je také autorkou kreseb k večerníčku O kachně Matyldě, za který byla oceněna na festivalech ve Zlíně a Třeboni.

Spolupracuje s nakladatelstvím Albatros, Brio, Mladá fronta, časopisy Mateřídouška, Sluníčko, Betynka, filmovým studiem Anima, Krátkým filmem, Českou televizí.

Výběr z bibliografie
O kohoutkovi a slepičce (SiD a NERo, 1993)
Mirka Hubáčková: O babici Kejklánici, (Hubáčková, 1994)
E.Sýkorová-Pekárková: Červená Karkulka (Brio,1996)
E.Sýkorová-Pekárková: Kocour v botách (Brio, 1996)
E.Sýkorová-Pekárková: Šípková Růženka (Brio, 1997)
E.Sýkorová-Pekárková: Sněhurka a sedm trpaslíků (Brio,1997)
Miroslav Stoniš: Kluci jedna radost (Albatros, 2001)
Babiččina kniha pohádek (Brio, 2001)
Ivan Binar: Kilo jablek pro krále (Mladá fronta, 2003)
Ivona Březinová: Teta to plete (Albatros, 2004)
Daniela Krolupperová: Atlas strašidel (Albatros, 2006)
Ivona Březinová: Teta to zase plete (Albatros, 2007)
Astrid Lindgred: Strašidlo Sušinka (Albatros, 2008)
Václav Vokolek: Obrazy ze Staré říše (Mladá fronta, 2008)
Václav Čtvrtek: Hrompac a Tancibůrek (Albatros, 2008)
Václav Vokolek: Obrazy se Staré říše - SUK 2009
Ivan Binar: Dědeček a kráva, Meander 2015
Zbyněk Černík: Velká medvědí cesta, Pikola 2017

Ocenění
Čestné uznání festivalu Zlín 1987 za autorský film Stromek, Krátký film Praha
Cena Národní galerie za výtvarnou podobu filmu - BIB Bratislava 1989 za film O poctivém Matějovi, Krátký film Praha
Zlatá stuha 1998 za ilustrace a text ke knize Sněhurka a sedm trpaslíků, nakl. Brio
Ceny filmových festivalů v Třeboni 2002 a ve Zlíně 2001 za večerníčkový seriál Kachna Matylda, studio Anima
Kilo jablek pro krále - Výroční cena nakl. Mladá fronta 2003

Teta-to-plete400.jpg

sykorova krava dedecek 1

sykorova_pekarkova

Inspirující myšlenky...

Já knihy nepíšu, ale prožívám. Jsem v každém okamžiku se svým hrdinou a neustále se ptám, co by udělal on a co jeho okolí, a to se pak snažím skloubit do jednoho dějového celku. Ale pokud povaha lidí předem vymyšlenému ději neodpovídá, raději změním děj, protože nechci znásilňovat své hrdiny. Když jsem psal svou první detektivku, předem jsem si vymyslel, jak bude děj vypadat a kdo je vrahem. Jakmile jsem ale začal psát, postavy se začaly bouřit, a tak jsem to nechal na nich. Nakonec byl jako vrah odhalen někdo jiný, než jsem původně plánoval. A tohle řešení je mnohem lepší.
Vlastimil Vondruška, spisovatel a historik