Dobrodružný detektivní příběh čtyř obyčejných školáků z malého českého města je plný napětí, záhad a také humoru. Takže – co je vlastně zač ten učitel?

obluda krolupperova

Když Čenda s Pavlem, Markétou a Vojtou dostanou nového učitele, rodilého mluvčího angličtiny, usoudí, že jeho neobvyklý zjev je jen kulturní rozdíl. Když ale postupně zjistí, že učitel dělá chyby v angličtině, začnou tušit, že s tímhle chlapíkem není něco v pořádku. Což jim samozřejmě nikdo z dospělých neuvěří. Naopak. Namísto rodičovského pochopení si děti  vyslechnou jen jízlivé poznámky, že jsou líní učit se slovíčka! Takže jim nezbývá než pátrat na vlastní pěst.

O´bluda | Danilea Krolupperová | Ilustrace Barbora Kyšková | Mladá Fronta, 2013
Kniha získala ocenění SUK 2013 : CENA UČITELŮ ZA PŘÍNOS K ROZVOJI DĚTSKÉHO ČTENÁŘSTVÍ

Ukázka z knihy: Obluda přichází

...Co jsem zblízka viděl matikářku Fikejzovou, myslel jsem si, že už mě hned tak něco z míry nevyvede. To ale platilo rovné dva dny. Do doby, než se objevil nový angličtinář.
Vešel do třídy, postavil se před tabuli a podíval se na nás. Zřejmě se vůbec nelekl, jelikož nahodil přátelský výraz.
„He, he!!“ usmál se a ukázal přitom zuby, jako by nám chtěl nejdřív samostatně představit svoji čelist. Pak pravil: „Hello!“ a byla to rovná polovina z toho, co jsem mu na první hodině rozuměl. Ta druhá půlka zněla: „My name is Paul O´Mahony.“ Potom mluvil ještě dalších čtyřicet minut. Těžko říct o čem.
Nenechali jsme se s Pavlem rušit a hráli na mobilu … Ale přece jen jsme se zasunuli za záda Jirky Vavříka a Honzy Fialy, co sedí před náma. Zdvořilé gesto k cizinci.  
Nejsem zrovna jazykově nadaný, ale faktem je, že novému učiteli skoro nerozuměl ani Vojta Koliba, který v angličtině exceluje. Strávil totiž s rodičema dva roky v Londýně a potom další rok tím, že nám v Brodu vyprávěl, jak je to v Londýně úžasný. Prudič.
„Vypadá jako pěkný pako,“ konstatovala zachmuřeně Vránová, jakmile za angličtinářem zaklaply dveře. To ale neměla dělat. Dveře se bleskurychle znovu otevřely a objevila se angličtinářova hlava.
„Já se uším mluvit šesky,“ informoval nás přátelsky s děsivým přízvukem. „A šlyším dobše.“ Mile se usmál a znovu zavřel. Vránová silně zbledla.  
Paul O´Mahony, ve škole dlouho očekávaný rodilý mluvčí anglického jazyka, se nedal přehlédnout. U starších osob budil zděšení. Vlasů měl tolik, že člověku dalo dost práce objevit mezi nima obličej. V levém uchu mu visela obrovská kovová náušnice. Při pohledu na ni by bledli závistí i piráti z Karibiku. Na pravé ruce měl masivní kovový prsten. Oblečený byl jako člověk, který získává šaty výhradně tak, že je dědí po starším bráchovi – klaunovi. Vypadal vlastně docela sympaticky, ale stejně mi na něm něco nesedělo. To Rozlet byl sice učitel a při těláku nás sadisticky nutil dělat sklapovačky a kliky, ale v podstatě byl v pohodě. Angličtinář se nám prostě nějak nezdál. Možná to bylo tím, že to byl Ir. Jiný kraj, jiný mrav… Ale třeba jsou lidi jako tenhle chlápek v Irsku běžně rozšířený.

Inspirující myšlenky...

Obecné školy mají být i v tomto ohledu prvním průkopníkem myšlenky, že kdo dovede trýznit zvířata, že stejně může se zachovat vůči člověku. V této výchově děje se však pravý opak. V obecných, měšťanských i nižších středních školách jsou žáci nabádáni ku zakládání sbírek hmyzu, aniž ve většině případů bylo by poukazováno na ono trápení ubohých brouků a motýlů, kteří zaživa napíchnuti jsouce na špendlík, pozvolna hynou. Viděl jsem již kolikrát v okolí Prahy na výletech, jak tato nadějná mládež chytá vše, co se hýbe a co leze. Od hmyzu přechází se pak k menším zvířatům a mládež dělá si, nikým nevyzvána, pravou sbírku zkomolených myší, žab a ptáků. Po sklizni viděti lze na polích v okolí Prahy sta hochů, kteří vymýšlejí si všemožné zábavy s chycenými myškami. Točí jimi, uvázanými za ocásek na niti, po celou dobu, dokavad osudný los na jinou nepadne. Nechci ani mluviti o anatomických pokusech, ať s myškami, či se žabami; vše to budí jistě v každém myslícím člověku odpor.
Jaroslav Hašek: Odstraňte bolest!