slaby zdenek
Je útěšné rozuzlení knížky O mužíčkovi, který zastavil pražský orloj regulérně vkódováno už v DNA jejích titulních hrdinů, mužíka a staroměstského orloje? Nechť si odpověď nalezne každý z nás, čtenářů, sám.

A máme díla už programově bezútěšná, jsou jich celá náměstí, i jejich opaky; naštěstí. A Zdeněk Slabý napsal dílo se šťastným koncem - a ještě nad časem. Opětovně jistě vyjde i za mnoho let, a přece mu bude i „tam“ každý rozumět. Asi jako většina čtenářů obdařených srdcem podlehne i obrázkům Barbary Issa Wagner (A není jich málo. Vždy jedna celá velká následuje ilustrace po každé dvoustraně!)

Kniha klasika Zdeňka K. Slabého O mužíčkovi, který zastavil pražský orloj byla i zdramatizována a do repertoáru ji pod názvem Prager Manndli vřadilo divadlo ve Svatém Gallenu ve Švýcarsku.
Pravděpodobnost, že se svět dočká i filmu, je nemalá; a jistě, nápad napájet magii příběhu pražskými reáliemi už tu byl x-krát, málokomu se to nicméně daří jako zde. A navíc je děj transponovatelný i do jiných evropských či světových metropolí.
Ta vlastní magie (jíž vedle Starého Města prostupují i vltavské vlny) už méně. A očarování starou Prahou? Koresponduje se stěží přenosnou vnímavostí těch vnímavých lidí, kteří uličkami u Vltavy procházejí v obdobném rozechvění jako Slabého mužík.

A závratný moment? Ten, v němž dojde k rozhodnutí hrdiny i hrdinky neodjet? Zůstat v konkrétním městě a doma? Vnímejme jej jako jeden z klíčů k interpretaci!
Kdyby nebyl Zdeněk K. Slabý takový skvělý optimista, chtělo by se nám napsat, že „skrz něj – a ne poprvé - psal Hans Christian Andersen“. Jenže ty dvě poetiky přece jenom nejsou stejné; ta zdejší je rozhodně svébytná a... A co se týká paralely mezi mužíčkem a Hofmanovým panem Tau?
Je nepatrná. V podobném stylu odívání obou hrdinů a v momentech jejich vzletu; už ony vzlety ale jsou motivovány jinak.

o muzickovi ktery orloj slaby
Pod stejnou značkou „Bambook“ vydává Garamod i další Slabého knihy Tři princezny a neonek a Dášenka a Pumprlík.
Svým dětem ale nenajděte ty knihy pozdě, jsou i k předčítání. A to, že zaujmou nebo dojmou rovněž nás, čtenáře už starší, je jen důkazem nesnadno postižitelného mistrovství při nakládání se slovy.
Nevelká plocha, mocný dojem; nedokonalá realita, ozdravný sen; nešťastná láska, ale mocná víra; Betlémské náměstí v Praze - a řešení příslušející taky apoštolům. Ta kniha je hravější než dobře nafouknutý míč, přichází fakticky z Německa, ale odrazit se může do celého světa!

Barbara Issa Wagner (*1978) už získala více prestižních ocenění a podobně je kritikou v Německu již hodnocen tenhle příběh, jehož překlad se za naší hranicí objevil s notným předstihem. Jde o příběh mužíčka (ale i muže) zamilovaného do porcelánové panenky jménem Labutinka. Ta se dívá z výkladu jednoho starožitnictví poblíž Betlémského náměstí v Praze.

O mužíčkovi, který zastavil pražský orloj / Zdeňek K. Slabý / Ilustrovala Barbara Issa Wagner / Grada, 2015

Pohádky pro děti – nové knihy

Strom pohádek z celého světa si získal srdce dětí i rodičů i po padesáti letech

Opravdu ojedinělá sbírka krátkých i delších pohádkových příběhů, napínavých, veselých i poučných zaujímá přední m...

Něco za cibulku, něco za pirožek. Populární pohádky Věry Provazníkové s ilustracemi Václava Houfa

V roce 1982 vydalo nakladatelství Blok výbor pohádek Věry Provazníkové Něco za cibulku, něco za pirožek s ilustrace Václava H...

Hans Christian Andersen a jeho slavné pohádky s ilustracemi Jiřího Trnky

Hans Christian Andersen (1805-1875) byl za svého života spisovatel v nejširším smyslu: psal básně, romány, povídky, dramata. T...

Nejhezčích dvakrát sedm pohádek. Libozvučná čeština od Hrubína a jedinečné ilustrace Jiřího Trnky

  Známé pohádky přebásnil František Hrubín libozvučnou češtinou a vznikla půvabná knížka pro malé děti, jejíž k...

Kouzelné pohádky vánočního zvonku Františka Kožíka

Vánoce – to bylo pro Františka Kožíka kouzelné slovo, znamenaly pro něj nejen vzpomínky na dětství, ale i právě prožívan...

Inspirující myšlenky...

Myšlení umělce pracuje horečně, přímo zběsile a mnohem rychleji a citlivěji než u jiných lidí. Řekněme, že zatímco většina lidí má 10 vjemů za minutu, umělec jich má kolem 60 anebo 70. A právě proto spisovatelé tak často pijí nebo užívají prášky: aby se zklidnili a utišili na chvilku tu šílenou mašinu, která se bez zastávky žene vpřed. Vím, že to dělal můj přítel dramatik Tennessee Williams. Musel užívat sedativa a pít, protože jeho mysl byla jedna z nejvnímavějších a nejhorečněji pracujících na světě. Nemohl proto ani spát.
Truman Capote (1924 – 1984)