Vlastimil Vondruška o smyslu historie

"V různých obdobích svého života jsem měl různé literární vzory. Od Ferdy Mravence přes Timura a jeho partu až k Vinnetouovi a Dannymu Smiřickému. Ale literatura je jen literatura a mým skutečným životním vzorem se stal můj tchán, který je už bohužel mrtvý.
A myslím si, že každý by měl hledat vzory spíše mezi svými blízkými, protože každý, ať chceme nebo ne, si neseme otisky jejich osobností. A i v tom vidím obrovský smysl historie, protože jako národ si neseme ve všem, co děláme, otisky našich předků. Těch skutečných, ne těch literárních.
A pokud na své dějiny zapomeneme, pak ztratíme cestu k pochopení dneška a sebe samotných."
Více: Vynikající Epištoly o elitách a lidu. Vlastimil Vondruška o odvěké potřebu zbožštit si „neomylného“ panovníka

Americký sociální psycholog Festinger popsal způsob, jak člověk (respektive jeho mysl) řeší případ, kdy zastává najednou dvě protikladné myšlenky, názory nebo postoje. Například, kouřím dvě krabičky cigaret denně, a kouření způsobuje rakovinu. Přirozeností člověka je pokusit se tento nesoulad odstranit. Buď tím, že přestane kouřit, anebo, častěji, použitím argumentů legitimizujících kouření, například dýchám spoustu škodlivin i tak a kouření na tom příliš nezmění, či kdybych přestal kouřit, přibral bych, což je také zdravotní riziko.

Záklopkový efekt je způsob jak prosadit do fungování společnosti jakákoliv demokratická omezení a posílít tak moc

higgs ekonomie strachu

Drtivá většina mediálních zpráv a politických proklamací je dnes redukovaná mediální zprávy, politické proklamace a mainstreamovou propagandu o koronaviru. Vlády si díky neobyčejné silné mediální manipulaci uzurpovaly v zájmu boje s virem obrovské pravomoci a je otázka, zda se těch pravomocí dobrovolně vzdají po skončení krize.

Problém vysvětluje tzv. „Záklopkový efekt“ (the Ratchet Effect)
Je termín pro stav, který je možný vidět po celém světě. Každá krize vyvolá akce, které nakonec vedou k tomu, že vláda rychle zvýší velikost a rozsah svých pravomocí. V okamžiku, kdy krize pomine, pravomoci a moc vlády se mohou snížit.
Co je však důležité, že se nikdy nesníží na původní úroveň.

Strach byl příčinou vzniku prvních vlád v historii. Nejdříve byly vlády tvořeny válečníky, kteří ovládli poražené a pak jim vládli podle svých pravidel. Ta jim umožňovala rabovat bohatství této skupiny... Později se vlády začaly měnit tak, že se již nedržely u moci díky tomu, že z nich měli ostatní strach, ale proto, že se označily za ochránce před ostatními nebezpečími.

S vývojem průmyslu a urbanizací a změnami života začali mít lidé strach také z ekonomických rizik.
Souvisí to i se změnami životního stylu, kdy lidé už nemohli spoléhat v horších časech na pomoc úzkého kruhu rodiny. První s tím přišla na konci 19. století vláda v Německu, která využila strachu ze sociálních nejistot k tomu, aby se udržela u moci a jako první použila namísto hrozeb jakýsi „úplatek“ ve smyslu sociální pomoci. Dnes již na celém světě vlády hlásají, že úkolem státu je tato pomoc.
Vlády se označují za ochránce, ale zároveň díky tomu berou část bohatství a svobod lidem, o kterých tvrdí, že je chrání. A využívají je ke svým skrytým účelům.

Více: Politická ekonomie strachu Roberta Higgse. Proč je existence všech vlád na strachu závislá

VIDEO

Jaroslav Petr. Geneticky vylepšené lidstvo aneb jak daleko jsme s klonováním lidí