Také on má nyní své tajemství. Jmenuje se nenávist, bezmocná nenávist k nim oběma. Edgarův neklid byl tentam. Konečně se kochal čistým, jasným citem: nenávistí a nepokrytým nepřátelstvím. Ale rty byly dál tvrdé. Věznily za zuby tajemství nenávisti. Jeho nenávist vycenila zuby. Jeho nenávist byla vypočtena na dlouhou dobu a neodkryla jediné zranitelné místo. Čím nevolněji se cítili, tím nasycenější blažeností zářily jeho oči, tím vyzývavější byla jeho radost. V nenávisti se naučíme mnohému a rychle. Nenávist zocelila jeho dětskou sílu. Nechápal vůbec už život od té doby, co viděl, že slova, za nimiž předpokládal skutečnost, jsou pouhé barevné bubliny, jež se nafouknou a rozplynou vniveč. Chlapec, který se potom vrátil do hotelu, byl někdo jiný. Byl chladný a jednal uvážlivě. Pak připravoval zúčtování! A čekal trpělivě, bez sebemenšího neklidu. Žádné tušení je nevarovalo, že nahoře v temné spleti větví je sledován každý jejich krok a že je s veškerou silou nenávisti a zvědavosti obemyká svým spárem dvojice očí.
Stefan Zweig, Mučivé tajemství

Karel Čapek vtipně a přesně o chřipce v nás i kolem nás v době kovidově hysterické

capek karel portret kniha
Kdysi se naši rodiče ptali, kam zmizel mlíkař a dnes se ptáme, kam zmizela demokracie, kam zmizela chřipka. Byla tady s námi každý rok a najednou zmizela, jak pára nad hrncem. Sotva se objevil Covid. Nebo se jen nezapočítává do statistiky?

Viróza jako viróza. Každá doba se s ní vyrovnávala po svém. Přesto to, co už před válkou napsal Karel Čapek, nám bude hodně blízké.

"Tak už se dostala i k nám, sice s jistým zpožděním a zatím jen poskrovnu; ale ani v ohledu chřipky jsme tedy nezůstali za Evropou. Nuže, je tudíž na místě udělit nemocným, zdravým a zejména těm, kdo se chřipky bojí, několik ne sice odborných, ale dobře míněných rad:

1. Jakmile poznáte, že vám je tak nějak divně, a jakmile na sobě zjistíte horečku, zůstaňte doma a vlezte do postele, ale hlavně nechoďte mezi lidi a nedýchejte jim pod nos, hekajíce a bědujíce, že máte chřipku. Každý, kdo si svým bližním naříká, že má chřipku, zaslouží jednu do zad, ne proto, že je vůbec protiva, ale proto, že chřipku nebo rýmu roznáší.

2. Když už marodíte, vemte si dobrou knížku a čtěte, abyste aspoň nestonali nadarmo.

3. Posléze neříkejte každé rýmě, kašli, angíně, katarům, bolení hlavy a jiným svízelům, že je to chřipka. Zbytečně jí tím děláte reklamu a ztěžujete život všem hypochondrům, kteří náhodou ještě kašel nebo rýmu nemají a bojí se skoro dýchat, aby nevdechli nějakého toho Pfeifferova bacila nebo jaký neřád.
Čím míň se bude o chřipce povídat, tím dřív přejde – už z nedostatku veřejného zájmu."
Lidové noviny 29. 1. 1931

chripka pocet v case

 

VIDEO

Pro školy. Proč imigrace nic neřeší, nikdy nic nevyřeší a jak škodí úplně všem