Bez ohledu na to, jak usilovně jsem se bránil, musel jsem popustit uzdu své zuřivosti. S hrůzou a zaslepeným chtíčem jsem se chystal napadnout, znásilnit a zabít a přece jsem se tomu ze všech sil vzpíral. Zápas neustále nabýval na intenzitě, až se náhle cosi zlomilo a já jsem si s hrůzou uvědomil, že se chystám zabít a znásilnit sebe sama. Toto nečekané prozření mělo mnoho rozměrů a bylo silně matoucí. Dostal jsem se až za bod obratu, kdy mi svitlo, že jsem jak násilnický vrah, tak i oběť. Prožitkově jsem věděl, že jsme jedno a totéž. Podíval jsem se do očí své oběti a zjistil jsem, že se dívám do tváře sebe sama. Začal jsem vzlykat a nebyl jsem k utišení. „Chci to spáchat sám na sobě." Nebyla to karmická inverze, skok do minulého života, v němž si vrah a oběť vyměnili místa. Byl to spíše kvantový skok do prožitkové úrovně, ve které se veškeré duality rozpustily do jediného všeobjímajícího toku. „Já", jímž jsem se stal, nebylo v žádném ohledu osobní, byla to jednota zahrnující všechny lidské bytosti. Bylo kolektivní v tom smyslu, že zahrnovalo celou lidskou zkušenost, a to naprosto jednotnou a nerozdělenou. Byl jsem jednota. Agresor i jeho oběť. Násilník i znásilněná. Zabiják i zavražděná. A provádím to sám sobě. Po celé dějiny lidstva jsem to páchal sám na sobě. Bolest lidských dějin je mou bolestí. Nebylo obětí, nic nikdy mimo mne mi ji nepůsobilo. To já jsem zodpovědný za všechno, co prožívám, za všechno, k čemu kdy došlo. Díval jsem se do tváře svého vlastního stvoření. Já jsem se toho všeho dopouštěl. Já jsem svolil, aby se to stalo. Já jsem se rozhodl vytvořit všechny ty hrůzné, hrůzné světy.
Stanislav Grof, Kosmická hra

Vandalství socialistických liberálů nezná hranic. Poničili i Andersenovu sochu Malé mořské víly

andersen mala moraska vila kodan

Stupidita levicových aktivistů nezná hranic.
Ničí sochu Kolumba, strhnou sochu zakladatele USA Washingtona na University of Washington stejně jako sochu prezidenta Jeffersona Davise nebo Ulyssese Granta. Chtějí dokonce likvidaci hymny USA, pokud USA nedá komunistickým aktivistům v Black Live Mattres co požadují, tak spálí a zničí celou zem a nahradí ji svým systémem, jak řekl jejich vůdce v NY Newsom.

Ničení a rabování měst provází všechny ty "mírumilovné a protirasistické" levicové demonstrace v amerických a evropských městech, které ve svém důsledku vyvolávají nenávist, ale hlavně mají za úkol destabilizovat americkou společnost před americkými prezidentskými volbami.

Koncem května 2020 pomalovali neznámí vandalové na rudo Malou mořskou vílu v Kodani. Rasismus to prý není, i když podle pohádkáře Andersena zachránila bílého mladíka, ale prý je to hrozba Dánsku, aby zakázala lov velryby u Faerských ostrovů. A poničení populární pohádkové postavy se hodí k propagaci.. Malou mořskou vílu zná v Dánsku každý.

Není to ovšem poprvé, co Malá mořská víla byla poničena.
Od instalace v roce 1913 byla poničena víckrát. Např. v roce 2004 při demonstracích proti vstupu Turecka do Evropy byla také postříkána barvou, pak svržena do moře a později pokryta burkou.

andersen portret

VIDEO

Martina Kociánová. O stupidních meznících v našich životech a absurditách, které překonávají další absurdity