cerny_jan_150.jpg

Jan Černý (*10. 9. 1919, Praha – †19. 3. 1997, Praha)

malíř, ilustrátor

Studoval do roku 1942 na Umprum u prof. Jaroslava Bendy, v letech 1951-1970 tam byl i odborným asistentem a docentem. Spolupracoval na řadě filmů a býval i ilustrátorem dětských časopisů Ohníček, Pionýr či Mateřídouška. Jeho nejoblíbenější technikou bývala perokresba. Svého Světa kolem nás v prodejnách dočkal ve svých 44 letech a pak znova v 57.

V roce 1963 vyšel s jeho obrázky i dnes už zapomínaný román Ference Molnára Chlapci z Pavelské ulice (fakticky i jeden z Foglarových inspiračních zdrojů) a roku 1970 ilustroval Černý Buratina od Alexeje Tolstého.
Roku 1974 pak Čtvrtkovu knihu Malá zlá kouzelnice a drak (1974) a později i jeho Jak si Slávek načaroval dubového mužíčka (1976)

Černý zůstává v paměti především jako kongeniální ilustrátor dlouhé šňůry klasických ransomovek Boj o ostrov (1971), Trosečníci z Vlaštovky (1972), Zamrzlá loď kapitána Flinta (1973), Nechtěli jsme na moře (1976), Holubí pošta (1977) etc.

Ocenění (jen některá):
1958 EXPO Brusel – zlatá a stříbrná medaile
1959 stříbrná medaile Lipsko
1964 zvláštní a hlavní cena na výstavě Velká Morava

Bibliografie:
London Jack: Bílý Tesák, 1957
Storm Theodor: Pavel loutkář, 1959
Svirskij Alexej: Zrzek, 1960
Halík Jindřich: Čtyřlístek pohádek, 1961
Bruštejnová Alexandra J.: Šťastnou cestu, Sášo!, 1961
Molnár Ferenc: Chlapci z Pavelské ulice, 1963
Veberová Eva: Svět kolem nás, 1963
Tolstoj Alexej: Zlatý klíček aneb Buratinova dobrodružství, 1970
Greenbank Anthony: SOS, 1971
Ransome Arthur: Boj o ostrov, 1971
Ransome Arthur: Trosečníci z Vlaštovky, 1972
Pleva Josef Věromír: Kapka vody, 1972
Grimmovi: Šípková Růženka, 1972
Ransome Arthur: Zamrzlá loď kapitána Flinta, 1973
Čtvrtek Václav: Malá zlá kouzelnice a drak, 1974
Svatopluk T.: Švédský mramor, 1974
Ransome Arthur: Velká severní?, 1974
Drda Jan: Němá barikáda, 1975
Lhotová Dagmar: Prázdniny teprve začínají, 1975
Říha Bohumil: Dva kluci v palbě, 1975
Benešová Božena: Povídky s koncem ne vždy dobrým, 1975
Čtvrtek Václav: Jak si Slávek načaroval duhového mužíčka, 1976
Ransome Arthur: Nechtěli jsme na moře, 1976
Koršunov Michail: Pomóc! Tygři!, 1977
Ransome Arthur: Holubí pošta, 1977
Marek František: Tajemství duté vrby, 1978
Básníci na cestách, 1978
Patočka František: Čerti na Ještědu, 1978
Gardner Erle Stanley: Případ prázdné plechovky, 1979
Vrbová Alena: Všechny krásy světa, 1979
Le Roy Eugéne: Trhan Kuba, 1979
Vivierová Colette: Malé divadlo, 1979
Rannap Jean: Mořská plavba s medvědem, 1980
Ransome Arthur: Záhadné vody, 1980
Nováková Tereza: Zrcadleni, 1981
Nienacki Zbigniew: Pan Auťák a pražské tajemství, 1982
Horelová Eliška: Kluci ze zabraného, 1982
Navrátil Ján: Lampa malého plavčíka, 1983
Gjurič Andrej: Kam běží modrá liška, 1983
Ferra-Mikura Vera: Tři Stanislavové, 1983
Malot Hector: Volání moře, 1984
Seton Ernest Thomson: Moji známí z divočiny, 1984
Pludra Benno: Ostrov labutí, 1984
Cooper James Fenimore: Poslední Mohykán, 1984
Pražáková Hana: Výhra, 1984
Joneš Alois: I tenkrát jsme si hráli, 1985
Adam Jan: Teď už budeme lidé, 1985
Lisická Helena: Zrcadlo starých časů, 1985
Otčenášek Jan: Když v ráji pršelo, 1985
Sirovátka Oldřích, Šrámková Marta: Živá voda, 1986
Fuks Ladislav: Pasáček z doliny, 1986
Čítanka pro sedmý ročník Zvláštní školy, 1986
Nienacki Zbigniew: Pan Auťák a Vinnetou, 1987
Ransome Arthur: Piktové a mučedníci, 1987
Fuks Ladislav: Vévodkyně a kuchařka, 1987
Malý Miloš: Kniha bubáků, 1987
Korczak Janusz: Král Matýsek První, 1987
Bodker Cecil: Silas a černá kobylka, 1988
Hulpach Vladimír: Příběhy kruhového stolu, 1988
Kubín Josef Štefan: Kudrnaté povídky, 1988
Clavel Bernard: O černém beránku a bílém vlkovi, 1988
Fuks Ladislav: Nebožtíci na báje, 1989
Bronteová Charlotte: Sirotek lowoodský, 1991
Procházková Iva: Čas tajných přání, 1992
Tvrdíková Michaela: Pohádky z kouzelného mlýnku, 1992
Ransome Arthur: Klub lysek, 1992
Lindgren Astrid: My z ostrova Saltkräkan, 1994
O trpaslících, 1996
Hrnčíř Svatopluk: Lovci z Ohňové hory, 1998

cerny_jan_450_2.jpg

 cerny_jan_450_1.jpg


Inspirující myšlenky...

Jde o klasickou třídní válku. Elity se snaží zvětšit svoji moc. Vlády ztrácejí kontrolu nad ekonomikou, sociální stát se rozpadá. I list The Wall Street Journal před časem přiznal, že ať už je u moci kdokoli, liberálové, komunisté nebo fašisté, hlavní rozhodnutí dělají banky, ratingové agentury a byrokraté, nikoli lidé. Dnešní vládní ideologie je takto směsí „dravého pragmatismu a upovídaného moralizování. Pragmatici jednají, moralisti mluví, ale vzájemně se doplňují: nemorální realita se přikrašluje větami o lásce a slušnosti. Moc se skryla. V tom je její současná síla. Před oči se nám staví Trh jako přírodní zákon, jako neosobní hra odosobněných tržních sil. Politické strany, stejně jako občané samotní se mají sklonit před „vyšším řádem“, který tyto síly nastolují. Zákony trhu ale přestávají okamžitě platit, když jde o zájem superkapitálu. Zisky jsou posvátným soukromým majetkem. Všechny státy a jejich politické reprezentace jsou povinny udělat maximum pro to, aby rostly co nejvíce. Ztráty, vznikající ze vzájemné rvačky o zisk je ovšem nutno v zájmu prospěchu všech hradit z daní běžných lidí. Za anonymitou trhu a neosobním působením tržních sil takto probleskuje zcela osobní zájem lumpenburžoazie. Proto všechno žijeme v pseudodemokracii. Proto jsme ztratili nejen druhého, ale i sebe sama. Liberální diskurs svou legitimitu do značné míry získal právě tím, že vybízí k co největší pluralitě, která je, jak se ukázalo, pluralitou bezmocných. Skutečná demokracie je metafyzická. Skutečnou demokracií je jen ta, v níž bude zrušena jakákoliv vláda člověka nad člověkem. V níž tedy bude zrušena moc jako privilegium nemnohých, a to nejen moc politická, ale především moc ekonomická.
Milan Valach, pedagog a publicista, zakladatel Hnutí za přímou demokracii